Nejlepší bramborový salát: Jak chutná ten váš?

Kromě vánočního cukroví, ovoce, ořechů a vánočky patří na klasický štědrovečerní stůl jako hlavní jídlo neodmyslitelně smažený kapr a bramborový salát. A zatímco kapra bez problémů v některých rodinách nahradí řízek, případně jinak upravená ryba, bramborový salát prostě musí být snad všude.

Navíc se tato skromná příloha stává občas zdrojem úsměvných rodinných svárů v prvních letech společného života. Každý je totiž zvyklý na ten svůj salát, protože jak pravila jedna moje kamarádka: Nejlepší bramborový salát je ten od maminky. A celý život jde jeho chuť s námi…

Dnes zapomeneme na všechny diety a budeme si bez výčitek povídat právě o fenoménu bramborového salátu. Nejenže v sobě často nese vzpomínku na naše dětství, které se nechceme vzdát,  ale opravdu vlastně asi nikdy nechutná od dvou kuchařek/kuchařů stejně (i kdybyste postupovali písmenko po písmenku podle receptu, který by vám někdo dal).

A protože se blíží Štědrý den, kdy nás čekají převážně jídla sytá a těžká, připravila jsem pro vás text hodně odlehčený, stoprocentně light!  Žádný odborník na výživu, lékař, ani mistr světa či fitness instruktor. Společnost mi bude dělat novinářský kolega se smyslem pro humor – Jan Lipšanský, který píše do rubriky O kaloriích nevážně.

Bramborový salát stokrát jinak

Ale nejdřív něco málo o tom, proč mě vlastně napadlo toto téma. Samozřejmě že i u nás se dělají dva druhy salátu. Jeden se podobá tomu, který dělala manželovi moje tchyně (opravdu jen podobá – jak jsem již zmínila výše, absolutní shody nelze dosáhnout), druhý pak pochází z mojí rodiny, kde ho dělala moje babička, jež pocházela z Moravy. Až do své dospělosti jsem si myslela, že to je jediný správný. Bramborový salát se prostě rovnal nakrájeným bramborám, které se smíchaly s uvařenou kořenovou zeleninou, pokrájenou sterilovanou okurkou a cibulkou spařenou horkým octem. Trochu soli, pepře, hořčice a pár lžic oleje. Výživový poradce by možná zaplesal, avšak můj muž zaplakal. Načež pravil, že tyhle „kyselý“ brambory on jíst nebude a chce na Štědrý den pořádný bramborový salát s majonézou a pokrájeným salámem (fuj).

V duchu hesla „lepší menší ústupky než velké komplikace“ (viz film S tebou mě baví svět) jsem tedy začala s velkým odporem dělat ten „jeho“ salát, který ovšem zase nechutnal mně. A tak každý rok vyrobím dva saláty a každý si pak bráníme „své území“. A věřím, že v tom nejedeme sami (smích).

„Protože jsem měl babičky každou jinde, měli jsme i různé bramborové saláty,“ uklidňuje mě Jan Lipšanský. „Prababička ve vesničce kousek od Vyškova dělala jen prostý salát bez salámu, zato s množstvím kořenové zeleniny. Babička v Ústí nad Labem, protože patřila do velmi rozvětvené rodiny, pak dělala bramborový salát do malé vany – takové té plechové, co se v nich kdysi děti špláchaly o letních vedrech. Místo kořenové zeleniny používala směs konzervované zeleniny Moravanka a já měl na starost strouhání měkkého salámu. Také se vařila vajíčka natvrdo, na ozdobu nahoru. Při takové vaničce padlo za vlast mnoho majonézy, to si pište. Ale nakonec ten nejlepší bramborový salát asi přinesl taťka od svých rodičů z Vysočiny – na plátky nakrájené předem uvařené brambory s povařenou cibulí s octem a kořením. Taťka tomu říká salát chudých, a někdy chutná lépe a více, než všechny ty přemajonézované bramborové saláty. A nejspíše bude i zdravější.“

Ale abych dokončila ten svůj příběh. Po téměř dvaceti letech křivdy, že můj salát je „divnej“ a že nikdy nikdo normální nic podobného nedělal (smích), se mi dostalo velké satisfakce. Naše pubertální dcera totiž také odmítá ten plný majonézy a prapodivného měkkého salámu. Ha. Jsem vítěz!

A ještě jedna historka se k tomu pojí. Když jme letos na jaře navštívili půvabný Lednicko-valtický areál, padl mi na jídelním lístku do oka smažený řízek. A protože vím, že hospodský salát bývá také plný majonézy (navíc z neznámého zdroje), dožaduji se vždy zdvořile záměny příloh. Tentokrát mě však něco osvítilo a já se zeptala číšníka, zda je v salátu majonéza. „Kdepak,“ zatvářil se téměř vylekaně. „To je ten náš!“ A byl. Aleluja. Chutnal výborně, i když samozřejmě ne jako od maminky. Ale konečně vím, odkud pochází naše tradice, že ty „kyselý“ brambory, jak říká manžel, jsou skutečný bramborový salát – samozřejmě jediný a nejlepší (smích).

Za každým oknem jiný salát

Až se půjdete o Štědrém dni třeba projít, vězte, že za každým oknem mají ten nejlepší salát na světě. A všude je zřejmě malinko jiný… A pokud se vám chce, můžete ten svůj recept napsat aspoň do komentářů pod článkem. Věřím, že svým osobním příspěvkem potěšíte ostatní čtenáře. A o rozdávání radosti jde o Vánocích především, nemyslíte?

Krásné svátky přeje Marcela a dnešní host Jan Lipšanský.

P.S. Před pár lety jsem začala manželovi do toho „jeho“ salátu propašovávat konzervovanou kukuřici, abych aspoň trochu vykompenzovala ty nezdravé věci, co tam jsou. Zatím na to nepřišel. Css 🙂

Ing. Macáková Marcela

Studium na VŠCHT ji inspirovalo k většímu zájmu o výživu a fungování lidského těla. Po promoci připravovala osvětové články pro řadu časopisů – Vlasta, Fit styl, Longevity, Moje zdraví aj. Následně působila jako šéfredaktorka na několika webech, včetně vlastního úzce specializovaného projektu Aerobic.cz. Vedle teorie se celou dobu věnovala i praxi – vedla lekce cvičení a byla lektorkou ve STOBu.

Některé postřehy z oblasti fitness sepsala v roce 2001 do knihy Aerobik (Grada). Jako editorka se podílela také na knize Kalorické Tabulky – nejlepší recepty (Nakladatelství Jota). Od roku 2011 připravuje blog Kalorických Tabulek a je jedním ze správců týmu KT na Facebooku.