Vloni jsme si v době před prázdninami povídali o evropských kuchyních a specialitách jednotlivých národů. Ne všechna jídla nám, Středoevropanům, však mohou udělat dobře. Kterých se pro jistotu vyvarovat?
Existuje jedno zahraniční přísloví, které se dá přeložit jako „jídlo jednoho může být jedem pro druhého“, nebo také existuje verze „potravina, která je pro jednoho lékem, je pro druhého jedem“.
Nemluvíme zde o klasických nezdravých jídlech, kdy třeba tři plátky slaniny kromě nějakých těch kilojoulů obsahují i 435 miligramů sodíku (tedy pětinu doporučené denní dávky), o přeslazených limonádách, sladkostech, uzeninách s vysokým obsahem E250, tedy soli, tavených sýrech a tavicích solích, donutech neboli koblihách…
Je to dáno tím, že každý člověk je zvyklý na prostředí a mikroby své země. Podle toho se mu vytváří v těle a žaludku mikroflora. Stačí se však přesunout o několik stovek kilometrů na jih, a je zde jiná půda, jiné prostředí, jiní mikrobi. Což je ostatně důvod, proč se tolik preferuje, abychom jedli plodiny vypěstované v České republice.
Heslo Světové zdravotnické organizace pro cestování do zahraničí zní: „Převař to, upeč to, oloupej to, nebo to nech být.“
Doporučuje také několik zásad: pít pouze balenou vodu, ovoce a zeleninu umýt, nedávat si do pití led, umývat si před každým jídlem ruce, nejíst v rozvojovém světě syrovou zeleninu a z ovoce jen to, které se dá oloupat, nejíst krémy, majonézy, ovocné džusy ředěné vodou, zmrzlinu ze stánků, a jíst tedy jen zmrzlinu v původním obalu a jídla tepelně upravená.
Z dat českých očkovacích center vyplynulo, že nejrizikovějšími zeměmi jsou Indie, Nepál, Peru, turistické oblasti Thajska, Turecko a Afrika. Nejčastějšími zdravotními potížemi při cestování jsou průjmy, malárie a žloutenka typu A, z Turecka úplavice.
Na jaká jídla si tedy v zahraničí (ale třeba také v Evropě) dát pozor? V 1. dílu se podíváme do nám blízkých Evropy a Afriky, a ve 2. dílu si posvítíme na obě Ameriky, Asii a Austrálii.
Na nedozrálá a nazelenalá rajčata a brambory si dejte samozřejmě pozor po celém světě, neb obsahují glykoalkaloid s názvem solanin. A ano, je to jed, protože jde o ochranu rostlin před škůdci. Maximální povolená koncentrace v konzumních bramborách je podle hygienických norem 200 mg/kg hlíz, pokud máte brambory uskladněné a začínají klíčit, bývá v okolí klíčků hodnota někdy i 150 mg/kg.
Asi nejslavnějším zakázaným a nedoporučovaným evropským jídlem je Casu Marzu. Je zakázán v celé Evropské unii a jde o ovčí sýr z italské Sardinie prošpikovaný živými červy. Larvy v tomto tvrdém sýru nejsou jedovaté, ale mohou přežít i po spolknutí a následně vám ve střevech nadělat trošičku nepořádek. Inu, housenky, co byste od nich chtěli.
Fermentovaný neboli česky kvašený žralok z Grónska by vás mohl zaujmout jako netradiční kulinářský zážitek. Jen prosím mějte na paměti, že tento druh nemá močové cesty, takže veškerý odpad a potenciální toxické látky se mu ukládají přímo do těla a do masa.
Jistě, ano, plod bezu a květy jsou zdravé a používají se v různých čajích, mastičkách, ale i v kulinářství zcela bez problémů. Pomáhají léčit poranění kůže nebo nachlazení.
Jestliže si chováte v Evropě psy na jídlo, není to překvapivě trestné. Ale zakázané je psí maso prodávat nebo z něj dokonce dělat pokrmy v restauracích. Taková diskriminace, viďte? Policie dokonce v posledních letech odhalila několik případů nelegálních psích jatek, i když mělo jít o maso jen pro osobní potřebu.
V některých částech Afriky je tato obří žába považována za delikatesu. Francouzi milují jejich stehýnka, ale zbytek žáby moudře nechávají být. V Namibii však jedí tyto žáby celé, ačkoliv je to životu nebezpečné. Jedovaté sekrety v kůži žáby mohou způsobit selhání ledvin a smrt.
U některých afrických (kde je známý pod jménem cassava, neboli kasava), jihoamerických (yuca), a nově i asijských kultur (tapioca) v Africe jsou kořenové hlízy zpracovávány do formy kaše nebo tuhého koláče, musí však být pořádně uvařené. Syrový maniok, kdybyste jej kousali, však uvolňuje enzym linamarázu, který glykosid linamarin hydrolizuje na jedovatý kyanovodík.
Hořké mandle pocházejí původem ze severní Afriky, ale rozšířily se do celého světa, i když v USA jsou v syrovém stavu zakázané. Může za to glykosid amygdalin, který při žvýkání, kousání nebo drcení syrových jader vytváří opět nám známou kyselinu kyanovodíkovou. Sníst tucet syrových mandlí už je zdraví nebezpečné a může vyvolat závratě, a samozřejmě i smrt. Proto se musejí mandle dobře tepelně upravit, a podobně je tomu i s dalšími peckovicemi třeba peckami z meruněk.
Příště se podíváme po exotických a nebezpečných jídlech Ameriky, Asie i Austrálie a Nového Zélandu.
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
30.6.2014 Články, O kaloriích nevážně
Dnes si představíme tři současné „novinky“ (ono totiž moc o novinky nejde) do kuchyně, jejich historii, využití a případné kalorické výhody.
Jde o hity z naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Celý článek 13.4.2024
Jídlo je radost, ne starost.
A to samozřejmě platí i během svátků. Připomeňme si, jak si užít velikonoční čas – a to včetně tradičních i nových pochoutek. A nezbytných vajec.
Celý článek 28.3.2024
S rostoucí popularitou indických restaurací začínáme i víc používat indické názvy jídel.
Asi není problém zapamatovat si, že slovo „aloo“ znamená brambory, „palak“ špenát, „chana“ že je cizrna, „dhál“ čočka, „rajma“ fazole, „mattar“ hrášek, „paneer“ je sýr, „raita“ jogurt, „gobhi“ květák „malai kofta“ opečené noky z bramborového těsta.
Celý článek 24.3.2024
