Na svou prababičku mám moc hezké vzpomínky. Nejenom, že mi dávala francovku (Alpu) na kostku cukru – vám taky? –, ale vařila mi jedno zajímavé jídlo za druhým, jež dnes nikde nevidím nebo nemůžu sehnat, pokud si je sám neuvařím.
A popravdě, stýská se mi po nich.
V prababiččině domku (děda dělal v JZD hlídače a v hliníkovém jídlonosiči jsem mu přes pole červené řepy nosil oběd) jsem měl jako dítě vyhrazený koutek v kuchyni, která byla současně jídelnou. Na gauči u goblénu s motivem lesa a srnců jsem si hrál, spal a koukal, jak prababička vaří na starém sporáku, jenž měl jen horní plátovou desku, na níž se vařilo.
Autor článku Jan Lipšanský na archivní fotografii
V mém útočišti na gauči to krásně vonělo a sledovat babičku, jak háže těsto na plotnu, aby z toho vznikly lokše, pomazané tukem a plněné povidly z trnek či mletým mákem s cukrem, patřilo k úžasným zážitkům, jež, jak vidíte, mi nevymizely z hlavy dodnes. (A to nemluvím o tom, že z okna jsem měl výhled na dvorek se slepicemi a na patrovou kůlnu, kde se v patře sušily makovice.)
Pojďme se dnes tedy podívat na pár jídel z mého dětství, jež vařila moje prababička, a pokud sami máte nějaké jiné tipy od vaší prababičky, budu za ně v komentářích rád.
Když měla prababička večer chuť, ale nechtěla se s vařením moc zdržovat, dala do plecháčku cukr, postavila plecháček na rozpálenou plotnu (ano, topila v kamnech dřívím nebo uhlím), nechala cukr trošičku zkaramelizovat, přidala k němu na kostky nakrájené kousky chleba tak ze dvou krajíců, a zalila to mlékem. Mléko nechala ohřát a pak hliníkovou lžící se jala hrníček vyjídat.
Když se podíváme do Kalorických tabulek na databázi potravin, tak dva krajíce chleba mají výživovou hodnotu 1 020 kJ (a obsahují sacharidy, bílkoviny a vlákninu), lžička cukru 100 kJ (samozřejmě obsahuje jen sacharidy) a dvě deci mléka obsahují 300 – 500 kJ a bílkoviny, sacharidy a tuky. Celkově jsem tedy dostal do těla 1 500 kJ, hodně sacharidů (také bych ovšem mohl sladit medem, že?), bílkoviny a vlákninu, což mi na večer bříško zaplnilo podobně jako dnes cornflaky s mlékem a medem.
Zde budu rovnou citovat Kalorické tabulky a jejich databázi potravin (to jste nevěděli, že tam takové věci jsou, že jo?): „Lokše jsou bramborové placky, které se vyrábějí z nastrouhaných vařených brambor, mouky a soli. Suroviny se zpracují v těsto, které se vytvaruje do tenkých placek, jež se dají péct na suché rozpálené plotně. Hotové placky se pomažou sádlem (husím) či máslem a podávají s různými druhy přísad (s masem, se zelím, s povidly, s cukrem a mákem atd.) nebo jako příloha. Podle starého moudra je vhodné přidat tolik mouky, kolik váží 1/3 použitých brambor.“
Když si opět projdeme Kalorické tabulky, zjistíme, že 1 porce lokší (150 g) = 835 kJ, takže se dá i toto jídlo zařadit do zdravé výživy! To jsem tedy nečekal…
Beleše jsou sladké jídlo, něco na způsob bavorských vdolečků, a tak se tady asi nebudeme kilojouly a složením moc zabývat. Jde v podstatě o tradiční recept, kdy potřebujeme mouku, droždí, mléko, trochu soli, trochu cukru, necháme vzejít kvásek a vypravujeme těsto. Z něho pak vykrajujeme bochánky, z nichž po dalším kynutí uděláme placky a hodíme je do rozpáleného omastku na pánvičce.
Ale přece jenom se koukneme alespoň na ty bavorské vdolečky, a zjistíme, že 100 g rovná se 1 380 kJ (přičemž jeden vdolek má mít jen 60 g) a kromě hromady sacharidů v nich najdeme i něco bílkovin.
Šoulet je starobylé židovské jídlo, v němž kromě cibule a česneku najdeme různé luštěniny. Moje babička tam dávala slaninu, hrách a kroupy, nic jiného. Ale je možné do šouletu dát i fazole, cizrnu či sóju, ale přece jen už to není ono tradiční jídlo a tradiční recept.
Asi je zřejmé, že jde o hodně zdravé jídlo, plné bílkovin, s trochu vlákniny, kdy 150g porce má pouhých 1 262,25 kJ.
Z bramborového těsta prababička dělala ještě jedno jídlo. Válela, po moravsku „šoulela“, z těsta na vále krátké válečky, jež pak naházela do vařící vody, když vyplavaly na hladinu, tak vyndala, dala na talíř a zasypala mletým mákem s moučkovým cukrem. Pak je ještě polila rozpuštěným máslem.
Je to vynikající jídlo, nabízející sacharidy, bílkoviny i tuky, kdy jedna 250g porce má 2 080 kJ.
Občas se babička pustila i do houbového kuby, a to nejen na Vánoce. Přece jen, houbová sezóna je koncem léta a začátkem podzimu, a za jejím domkem se nacházela nejen políčka (kde jsme vždy z brambor do láhve od zavařeniny sbírali mandelinky), ale také les.
Houbový kuba obsahuje sacharidy, tuky, bílkoviny a trochu vlákniny, přičemž 200g porce má pouhých 984 kJ.
Jak vidno, prababička moc masa neměla, a stejně vařila moc dobrá jídla, na něž dodnes vzpomínám. Nezmiňuji polévky, jež byly na každodenním pořádku, a určitě si vzpomenete i vy na úsloví, jež mi prababička říkala: „Polévka je grunt, ostatní je špunt.“
Druhá prababička, z otcovy strany, třeba zase ráda dělala bramborový salát, jemuž táta říká dodnes „salát chudých“, a v němž kromě brambor jsou jen cibule, okurka, cukr, sůl a trochu octa.
Vážně by mne zajímalo, jaké vy máte vzpomínky na kuchyni svých babiček a prababiček. Co vám vařily?
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
29.6.2015 Články, O kaloriích nevážně
Dnes si představíme tři současné „novinky“ (ono totiž moc o novinky nejde) do kuchyně, jejich historii, využití a případné kalorické výhody.
Jde o hity z naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Celý článek 13.4.2024
Jídlo je radost, ne starost.
A to samozřejmě platí i během svátků. Připomeňme si, jak si užít velikonoční čas – a to včetně tradičních i nových pochoutek. A nezbytných vajec.
Celý článek 28.3.2024
S rostoucí popularitou indických restaurací začínáme i víc používat indické názvy jídel.
Asi není problém zapamatovat si, že slovo „aloo“ znamená brambory, „palak“ špenát, „chana“ že je cizrna, „dhál“ čočka, „rajma“ fazole, „mattar“ hrášek, „paneer“ je sýr, „raita“ jogurt, „gobhi“ květák „malai kofta“ opečené noky z bramborového těsta.
Celý článek 24.3.2024
