Jitka: Můj život s aplikací Kalorickétabulky.cz

Pravidelně zde zveřejňujeme mimo jiné proměny a postřehy uživatelů aplikace Kaloricketabulky.cz.

A protože se často v komentářích pod články objevují tvrzení, že „mladým se hubne snadno, ale hůře jsou na tom lidé po padesátce, zejména ženy“, přinášíme dnes něco pro ně. I když to své si v tom jistě může najít každý.

Ale od začátku. Nedávno se pod jedním článkem na blogu objevil velmi sympatický komentář. Jeho pisatelka si nestěžovala, že „hubnutí nejde“, naopak dala jasně najevo, že nyní konečně našla způsob JAK NA TO.

Dobrý den, za 15 dní mi bude 51 let a s obezitou jsem se potýkala od narození svého druhého dítěte, tj. 28 let. Pořád jsem něco podnikala, ale s váhou to bylo stále jen nahoru a dolů. Koupila jsem si hole na rychlou chůzi a začala chodit ob den 10 km. Kondice se pomalu dostavovala.

Musím tedy podotknout, že jenom nastavení těla na tuto zátěž (a aby vůbec začalo váhově reagovat) trvalo skoro dva měsíce. Prostě nic není hned.

Přijdete totiž na to, že jakmile všechno moc řešíte, tak nic nefunguje. Pohárky mysli, duše a těla musí být prostě vyvážené, jinak nemá vůbec cenu s něčím začínat. Nesmí být v hlavě žádné pochybnosti, nesmíte řešit trápení a křivdy. Přišla jsem na to, že ženské se už o ničem jiném ani neumí bavit, jelikož jsme ovlivněné od rána do večera nějakými články a nesmysly a neumíme poslouchat své tělo, a to doslova.

Dnes mám 170 dnů zapisování a shodila jsem 15 kg. A to dokonce o víkendech nic nezapisuji. A i hřeším. Samozřejmě, že bez pohybu nic nefunguje a protože jsem už dlouho chodila s holemi, posunula jsem to i na běh.

Utrpení, které jsem zpočátku prožívala, se nedá popsat, ale nevzdala jsem to. Někdo v padesáti letech končí, já jsem začala.

No přece nejsem srab. Pár metrů se proměnilo na 9 km, k tomu hole a rotoped. A když se mi nepovede za týden něco shodit, tak se rozhodně nevěším. Povede se třeba příště, hlavně že váha nestoupá. Lidé totiž často lžou sami sobě. A i já jsem si na začátku nedokázala přiznat, že vážím 103 kg a napsala jsem si jako výchozí váhu 100 kg. Dnes mě to štve, protože vím, že ten úbytek není pouze 12, ale 15 kg. A o tom to je. Nestydět si to přiznat. Všem přeji úspěch a příjemné vážení a zkoumání potravin. JITKA

A protože nás takový ohlas potěšil a dával naději i těm z vás, kteří si občas právě kvůli věku stýskají, že se jim hubnout nedaří, požádali jsme paní Jitku, zda by k svému programu nenapsala ještě něco více.

A tady je její reakce:

Před pár dny byl Mezinárodní den studentstva a mně bylo 51 let. S Kalorickými tabulkami žiji skoro půl roku a „stálo“ mě to již téměř 16 kg.

Začátek byl spontánní. Žádné až zítra nebo až od příštího týdne. To prostě nefunguje.

Mělo by to být hned. Můj syn (velký sportovec) přišel na návštěvu a nabídl mně a mému manželovi zajímavou aplikaci do mobilu: www.kaloricketabulky.

Seznámil nás s ní a doporučil, abychom se nejprve naučili naplnit požadované množství kilojoulů, a nezapočítávat veškerý pohyb. I tak se mi to nejdřív zdálo obtížné. Neměla jsem tušení, kde začít. Ale nevzdám to! Takže jsem se postavila do kuchyně a seznámila se s objemem nádob a náčiní, které běžně používám. Potřebovala jsem zjistit, kolik má miska, naběračka, sklenička, které nejvíc používám.

Nyní se mi to hodí, když chodím v práci do závodní jídelny na obědy a dokáži tak odhadnout, kolik si nechat nandat jídla. Panu kuchaři to bylo zpočátku divné, ale po čase mi povídá: „A jak dlouho v tom ještě budete pokračovat?“ Nic jsem neřekla, jenom jsem se usmála a zeptala se, jestli mu není líto, když někteří lidé to jeho uvařené jídlo vyhazují, protože to nejsou schopni sníst. Většinou totiž uvažují v duchu „když už tu stravenku dávám, tak si přece musím nechat pořádně naložit, mám na to právo“. Uznal, že mám pravdu a že ho to skutečně mrzí. O tom to je. Nevíme, co jíme a hlavně kolik toho jíme. Je to pouze na zamyšlení.

Žádné fotky jídel ode mne nečekejte. Ani žádné zaručené doporučení neexistuje. Je jich sice dost v některých nesmyslných článcích, které do nás neustále většinou časopisy hustí, takže ani už nedokážeme určit, co je pro nás a naše tělo nejlepší, a co naopak ne.

Bohužel takové věci srážejí na kolena ženy zejména v mém věku, i když vlastně všechny, které se vymykají dnešním měřítkům. Zavíráme se pak kvůli tomu před světem, místo abychom všem ukázaly, že nejsme ve věku „kdy nás už nikdo nehledá“. Taky jsem to tak dělala…

Nakupování oblečení bylo pro mě jako horor. Velikost 38 jsem měla naposledy asi tak v první třídě. A taky prsa mi docela narostla. Nic, co by se hodilo do dnešního oblékání.

• Písnička „Boky jako skříň“ to všechno vystihuje.

Ale k mému hubnutí. Zpočátku to všechno šlo docela dobře. Až jsem se divila, jak prvních 10 kg šlo snadno. Je pravda, že jsem si za tu dobu naprogramovala svůj mozek, aby uvěřil, že mu to tak vyhovuje. Zdravější potraviny jsem začala pomalu aplikovat i do našeho společného jídelníčku.

• Omezila jsem klasický cukr, ale slazenou kávu jsem si zachovala dodnes.

Zdravější varianty potravin se staly samozřejmostí, ale když je nemám, nic se neděje. Je důležité netrápit se ničím nedůležitým.

Ve chvíli, kdy si musíte koupit nové kalhoty, aby ty staré na vás nevypadaly jako nabíraná sukně, si začnou ostatní všímat. Strašně dlouho jim trvá než jsou schopni pojmenovat to, co vám absolutně nepřejí. Nejprve přešlapují a pak se začnou ptát.

Pozorujete jednotlivé reakce a říkáte si: „Jsem fakt dobrá!“ JITKA

Souhlasíme. Paní Jitka je fakt dobrá. A velmi děkujeme, že se nám ozvala. Kéž je její upřímná zpověď pro vás užitečná

Zkuste si zapisovat i vy!

www.kaloricketabulky.cz

20.11.2017 Ing. Macáková Marcela Články, Jak zhubnout