Co znamená fair trade a další certifikáty?

Jakožto fanoušek dobré, jednodruhové kávy jsem si nemohl nevšimnout různých certifikací, které se objevují u produktů především ze zemí tzv. třetího světa.

Vlastně mne donedávna ani nenapadlo přemýšlet, co přesně znamenají. Jako asi každý z nás jsem měl prostě jen jistou vzdálenou představu, že jde o jakousi podporu malých farmářů v jinak ne moc bohatých zemích.

A skutečně některé certifikace zohledňují především právě podmínky lidí, kteří daný produkt pěstují (nemusí dnes totiž jít už jen o kávu, ale také o banány, ananasy, čaj, rooibos, kakao, oříšky, bavlnu, cukr, textil, květiny, ovoce a zeleninu, rýži a další), ale také zodpovědný přístup k životnímu prostředí, případně stvrzují, že při pěstování nebyly použity chemické látky.

Fair trade

Mezi asi nejznámější certifikace patří právě Fair trade (tedy spravedlivý obchod). Samotná značka se píše dohromady, jedním slovem – tedy Fairtrade, dvěma slovy – Fair trade – se nazývá celý koncept.

• Zastřešující organizace se pak jmenuje Fairtrade Labelling Organisations International (FLO), sídlí v německém Bonnu a sdružuje 19 národních a lokálních členů.

Nicméně proti této organizaci dnes stojí Fair Trade USA. V původní, řekněme „německé“ koncepci mohou totiž certifikaci získat jen družstva a spolky, nikoliv samotní farmáři. A právě certifikaci přímo pro soukromé farmáře umožňuje americká organizace.

Cíle Fair trade shrnuje obecně používaná a schválená formulace: „Fair trade je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a úctě, jehož cílem je větší spravedlnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a chrání práva drobných výrobců a pěstitelů – především v rozvojových zemích. Organizace Fair trade (podporované spotřebiteli) aktivně podporují výrobce i osvětu a prosazují změny v pravidlech a ve způsobech konvenčního mezinárodního obchodu.“

V praxi se tato aktivita zaměřuje na podporu jinak znevýhodněných pěstitelů, garanci minimální výkupní ceny, zlepšení přístupu na trh malým výrobcům, přičemž jednou z podmínek je nevyužívání dětské práce.

V poslední době však celý koncept čelí vzrůstající kritice. Například zaručené minimální ceny jsou často daleko pod úrovní těch reálných na trhu. Za použití Fairtrade známky se musí platit licenční poplatek (v České republice 2,5 % z ceny), tyto peníze však nejdou zpět farmářům, ale do marketingu celé organizace. Jinak řečeno – původní idea z 50. let minulého století přímých a humanitárních vztahů mezi pěstiteli a zpracovateli tak pomalu bere za své.

Direct trade

Z výše zmíněných důvodů se rozšiřuje značka Direct trade, která má zajišťovat skutečně přímé obchody. Chybí však dohled jakékoliv třetí autority a vše závisí na dobrém slovu dané firmy. Kupující tedy nemá jistotu, že tvrzení o přímém nákupu jsou pravdivá.

• Objevily se důkazy, že obchodníci skutečně tuto značku zneužívají. Nakoupí na běžných trzích, přidají logo Direct trade a prodávají zboží daleko dráž.

Rainforest Alliance

Další velmi známou aktivitou je – do češtiny přeloženo – Aliance deštných pralesů. Certifikát Rainforest Alliance uděluje nezisková organizace sídlící v New Yorku.

Obecně podporuje ochranu životního prostředí a práv pracovníků. Podmínkou udělení certifikátu jsou aktivity směřující k udržitelnému rozvoji a zachování biodiverzity. Tato pravidla shrnuje dokument s názvem Standardy udržitelného zemědělství, k němuž patří ještě přídavky s normami, jež se vztahují jen pro pěstování kávy.

• Mezi podmínky patří např. nutnost udržet lesní porost tak, aby 40 % plochy pokrýval stín, na hektar půdy musí růst alespoň sedmdesát stromů plus dvanáct původních, farmáři nesmějí zasahovat do vodních toků, specifická pravidla se vztahují na používání chemikálií (např. pesticidy lze využít, ale jako izolace musí existovat pás přirozené vegetace), nesmí se obchodovat s divokými zvířaty, ničit ekosystémy apod.

Dále se normy Rainforest Alliance zaměřují na to, aby nepracovaly děti do 15 let, aby nezletilí nezvedali těžká břemena, aby nepracovali v rizikových oblastech (třeba prudkých svazích), farmáři by měli dětem zajistit vzdělání.

• I zde farmáři připlácejí za služby třetí strany, přičemž poplatky se liší podle velikosti farmy.

Navíc pravidla RA nejsou tolik přísná a třeba u dodávky kávy stačí 30 % pěstovaných podle norem, aby farma získala certifikát, také nemusí být bio nebo organic apod.

Bio a organic certifikace

Podobná certifikace se používá pro označení plodin, které byly vypěstovány bez zakázaných chemických prostředků. Certifikát udělují různé, státy pověřené společnosti. V České republice jsou to Ministerstvem zemědělství pověřené firmy KEZ, ABCERT a BIOKONT.

Aby bylo možné certifikát udělit, musí farma doložit, že chemické prostředky nepoužívají minimálně tři roky, stejnou dobu trvá lhůta pro přechodné období (během přechodu od tradiční zemědělské výroby na ekologické zemědělství), a v ní se farma musí zbavit většiny syntetických pesticidů, herbicidů a umělých hnojiv.

• Náklady za certifikát nesou jak farmář, tak zpracovatel.

UTZ certifikace

Systém této certifikace byl založen v roce 2002 v Holandsku a vloni se sloučil s Rainforest Alliance. Tento celosvětový program se zaměřuje na udržitelné pěstování především kávy, kakaa a čaje, částečně i roiboosu a oříšků, a s tím spojené ekologické aspekty jako účinné využití vody a energií, správa odpadů, zákaz kácení lesů, ochranu ohrožených druhů apod.

Dále program myslí i na podmínky dělníků – zákaz dětské práce, žádná diskriminace, genderová vyváženost, ochrana zdraví, svoboda projevu, přístup k bydlení a čisté vodě, vzdělání dětí atd. – a na správné vedení farmy (udržování záznamů, úrodnost, zvážení rizik, zavlažování, diverzifikace produktů aj.).

• Stejně jako u Rainforest Alliance jsou pravidla poněkud obecná a povšechná, ale díky kontrolnímu řetězci se produkt dá vždy dosledovat až k samotné farmě.

Závěrem

Původně zajímavou myšlenku dnes hodně prodejců zneužívá, když
označení produktu certifikátem berou i díky módnímu zájmu jako dobrou záminku k nepřiměřené ceně zboží, z níž však skuteční farmáři nic nemají.

Na druhou stranu je díky certifikátům zajištěna určitá obnovitelnost zdrojů a šetrné a ekologické způsoby pěstování, a to s přihlédnutím k životním podmínkám dělníků, což je jistě velké plus, včetně dohledatelnosti produktu až k samotné farmě.

Mne osobně taková možnost pak těší u káv, kde má člověk díky dovozcům a pražírnám možnost ochutnat a vytipovat si ty farmy, jejichž káva mu chutná nejvíce.

16.5.2019 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně