Příběh Čokoládové Marie: Není třeba se vzdát svých libůstek, stačí se je naučit ovládat a řádně si je užít bez výčitek

Marie bývala za svobodna šťabajzna. Pak ale přišly děti pěkně jedno po druhém a najednou byla velká.

Během pár let přibrala téměř dvacet kilo. Moc se snažila, aby rodina fungovala…

Bylo uvařeno, uklizeno, aby všichni měli, co potřebují. Ukočírovat svoje stádečko ji ale stálo spoustu energie, a tak není divu, že ji doplňovala sladkostmi. Jako s každou závislostí zprvu o nic nešlo. Čím ale bylo víc starostí a hádek mezi dětmi, tím bylo víc dortíčků a koláčků. Když to na ní začalo být vidět, přidal se s kritikou i manžel. To bylo velmi ponižující. Už jednou hubla ve Světě zdraví, ale potom, co zhubla 14 kilo, zase vše nabrala zpět. Byla zoufalá. Posměšné poznámky, ohlížení za jinými…

Přišla na mou přednášku O třech cestách a svěřila se nám, že zajídá stres.

• „Čím,“ ptala jsem se.
• „No čokoládou, koláči, dorty, prostě vším sladkým, co je po ruce. Jsem schopná sníst celou čokoládu za minutu,“ odpověděla upřímně.
• „A jak si to užíváte,“ ptala jsem se dál.
• Odpověď byla opět dle mého očekávání: „No moc ne. Sotva to spolknu, dostaví se sice pocit euforie, ale za deset minut si to už vyčítám, že jsem zase selhala. A mám vztek. Druhý den stojím na váze a vím, že jsem si to všechno zkazila a jsem zase o kus dál od své vysněné postavy. Místo abych se přibližovala, vzdaluji se.“

A tak jsem jí v několika větách vysvětlila, jak bych na to šla já: „Škoda, že si něco tak dobrého neumíte užít! Škoda, že když si to dáváte, jste mimo svou kontrolu. To já, když mlsám čokoládu, udělám si na to čas. Uvařím si kávu a minutu, možná dvě cucám čokoládový bonbón se zavřenýma očima. Vychutnám si tu explozi chutí. Úplně mi stačí jeden. Je to vskutku rozkošná chvíle. Když chci zhubnout, zařadím ten bonbón v den, kde je nejvíc pohybu a tak stejně hubnu i s čokoládou. Kdybych ji chtěla jíst denně, vystoupila bych dřív z autobusu a šla poslední zastávku pěšky. Celou dobu bych se rozhlížela kolem sebe a pozorovala, co je kolem mne nového. To by byla moje chvíle, mezi prací a domácností, která by patřila jenom mně, procházce a mému bonbónu. Domů bych přišla pevnější a odpočatější. Nejspíš bych mohla časem získat i jistý nadhled nad problémy. Mou váhu by to neohrozilo. Měla bych super náladu, protože o vlivu pohybu na náladu už vědí úplně všichni.“

Máme se vzdát svých libůstek? Proč? Budeme-li je ovládat a řídit, pak bude vše dobré.

Ještě nikdo nevyřešil svůj problém ve vztazích jídlem. Pouze jej odsunul. V případě čokoládové Marie se dokonce problémy zhoršovaly. Jak rostla váha, mizelo sebevědomí, hlas byl tišší a postavit se na váhu nebo před zrcadlo, vyvolalo vždy slzy. V našem kurzu se začala místo o omezení zajímat o přínos jídla. V duchu pozitivní psychologie se zaměřovala na to, co by jí mohlo bavit a chutnat, co by chtěla dělat. Naučila se pracovat s Kalorickými tabulkami a to jí dodalo nástroje k tomu, aby měla věci pod kontrolou. Místo toho, aby se TO MUSELO vydržet, bylo už od začátku jasné, že to bude cesta sebepoznání a sebeřízení.  Dieta, pokud je sexy, vás bude bavit. Měl by to vždy být zisk, a ne omezení. I zde jde o to, abyste získali sebepoznání o tom, co vaše tělo potřebuje a co mu dělá dobře. Mým cílem je zájemce o změnu přesvědčit, že pokud se pro něco rozhodnou, mohou zvítězit. Nedokážete to pouze tehdy, když se rozhodnete to nedokázat. ŽIJTE ODVÁŽNĚ A S VÁŠNÍ!

Poznámka redakce:

Článek s paní Monikou vznikl na základě tipu jedné úspěšné uživatelky naší aplikace, jež se nebála přiznat, že potřebovala vedle zapisování jídelníčku tak trochu vést…

Monika Zajíčková

www.zemedary.cz

Profesní a osobní kouč na cestě seberealizace. Připravila modul pro Začátečníky s Kalorickými tabulkami a pro ty, co neustále jójují Podpůrnou psychoterapii při hubnutí. Hubněte kolektivně i individuálně. Její služby můžete čerpat přes Benefity a Benefity plus. Nezapomeňte, že na podobné kurzy často přispívá i zdravotní pojišťovna.

Nebuďte na to sami. Ptejte se, pište, volejte!