Tereza Broschová: Něco více o autoimunitním protokolu aneb dá se jídlem léčit?

Řadu lidí dnes trápí nepříjemné zdravotní problémy. Jako by jich bylo stále více a více.  

Co se to děje? Proč jsou chronická onemocnění v naší společnosti čím dál častější?

Kolik lidí dnes trpí na ekzémy, alergie a intolerance? Kolik lidí má rozhozené trávení, refluxy, průjmy nebo zácpy? Kolik lidí se neustále potýká s oslabenou imunitou, kdy přecházejí jedno nachlazení za druhým a doufají, že je to nikdy nedožene?

A kolik lidí (a to na vrcholu svých sil ve svých třiceti, čtyřiceti letech) řeší už i závažná autoimunitní onemocnění jako je lupénka, celiakie, cukrovka 1. typu, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida a desítky dalších? A co je na celé situaci nejhorší – všechny tyto problémy trápí tisíce rodičů nemocných dětí.

Geny vs. prostředí

Více a více se ukazuje, že geny hrají v mozaice zvané zdraví trochu jinou úlohu, než se doposud zdálo. To, že máte nějaké genetické predispozice k určitému onemocnění, ještě neznamená, že tímto onemocněním musíte trpět.

• To, co určí, zda se nemoc projeví, ve velké míře záleží na tom, jak se ke svému tělu chováte a jaké vlivy na něj necháte působit.

Jde o faktory jako je strava, spánek, stres, sociální vztahy, pohyb v přírodě a na slunci nebo prostředí, ve kterém žijete (ať už jde o vodu, kterou pijete, vzduch, který dýcháte, hygienu a čisticí prostředky, které používáte a mnoho dalšího). Jde zkrátka o celkově nastavený životní styl.

Chronická onemocnění nevypuknou přes noc a na základě pouze jednoho nezvládnutého faktoru. Je to sčítání jednotlivých kapek od vašeho narození (a vliv má i prenatální vývoj a zdraví vašich rodičů v době početí) až do projevení prvních potíží. Zkrátka jednoho dne přijde ta poslední kapka a pohár přeteče, spouštěčem může být cokoliv (infekce, stresová situace, apod.)

Jaké jsou základní příčiny chronických onemocnění

U chronických potíží se nestačí zaměřit na určitou část těla, kde se jen manifestují příznaky, ale je třeba se podívat na celkový stav organismu a vše řešit komplexně. Člověk není stroj, ve kterém by bylo možné opravit jednu součástku a znovu nahodit motor. Člověk je složitý organismus, ve kterém vše souvisí se vším a v případě léčby je nutné se na něj takto dívat.

Kořeny problémů u většiny chronických onemocnění jsou stejné a navzájem provázané. Jde o oslabený imunitní systém, rozhozený hormonální systém, propustné střevo (tzv. syndrom leaky gut), dysbiózu (nerovnováha mikrobiomu) ve střevech, chronický zánět a nedostatek živin.

U autoimunitních onemocnění už je imunitní systém v tak špatném stavu, že se otočí proti vlastním buňkám a tkáním (a podle toho, v které části těla zaútočí, tam se projeví příznaky).

Autoimunitní protokol (AIP)

Autoimunitní protokol se primárně používá k remisi příznaků u autoimunitních chorob, ale perfektně funguje také na „mírnější“ chronické problémy, o kterých je řeč na začátku článku. Tyto dnes běžné a čím dál častější potíže totiž bývají jen předstupněm onemocnění závažnějších.

Autoimunitní protokol není jen eliminační dieta zaměřená pouze na stravu, je to mnohem víc. AIP se skládá ze tří částí a jejím smyslem a účelem je v první fázi restartovat organismus, nechat mu prostor začít se uzdravovat a nakonec docílit takové podoby stravy a nastavení dalších faktorů životního stylu, aby to bylo dlouhodobě udržitelné a abyste byli zdraví, bez příznaků a s dostatkem všeho, co organismus ke svému bezproblémovému fungování potřebuje.

První fáze AIP

Autoimunitní protokol vám pomůže identifikovat faktory, které udržují vaše tělo nemocné.

V první fázi AIP dochází k eliminaci určitých potravin na 1 – 3 měsíce maximálně. Jde o potraviny, které mají na nemocný organismus negativní vliv, ať už z toho důvodu, že obsahují látky, které jsou pro tělo nepřirozené (chemická aditiva, umělé cukry, pesticidy, …) nebo látky sice přirozeně se vyskytující v potravinách, ale pro nemocné lidi velmi těžko stravitelné (prolaminy, aglutininy, saponiny, inhibitory trávicích enzymů, fytáty).

• Vylučují se tedy zprocesované potraviny (včetně rostlinných olejů), alkohol, umělá sladidla, obiloviny, pseudoobiloviny, luštěniny, mléčné výrobky, vajíčka, ořechy a semínka, lilkovitá zelenina.

Jídelníček je naopak postaven na velmi výživných potravinách doslova nabitých zásadními mikroživinami (vitamíny, minerály, stopové prvky, antioxidanty) a esenciálními mastnými kyselinami a aminokyselinami. Jde o kvalitní maso, ryby, mořské plody, vnitřnosti, zeleninu a ovoce.

Tyto potraviny mají velký potenciál snížit chronický zánět v těle, upravit hormonální systém, nastavit správný poměr mikrobioty ve střevech, zahojit střevní stěnu a díky tomu všemu zklidnit a posílit imunitní systém.

U autoimunitního protokolu je mnohem důležitější množství mikroživin než přesně nastavený podíl makroživin (tuků, sacharidů, bílkovin). Makroživiny si každý může na svůj talíř poskládat podle toho, co jemu samotnému vyhovuje – část lidí preferuje nízkosacharidovou verzi AIP, část si ponechává v jídelníčku ve větší míře ovoce a zeleninu.

Velkou roli v první fázi AIP hrají i další vlivy, o kterých už byla řeč – spánek, stres (ať už psychický, tak fyzický z prostředí okolo nás), pohyb, sociální vztahy. I na ty je nutné se zaměřit a nebrat to jen jako okrajovou součást.

Druhá fáze AIP

Druhá fáze spočívá v opětovném zavádění vyloučených potravin do jídelníčku (podle přesně nastavených pravidel) a sledování reakcí na ně. Mnoho z vyloučených potravin patří do kvalitní a zdravé stravy a byla by škoda je nejíst (jde zejména o vajíčka, ořechy, semena, lilkovitou zeleninu, kvalitní mléčné výrobky).

• Tato fáze je naprosto zásadní a nejvíce vám ukáže, kam až si můžete dovolit zajít bez toho, aby se příznaky onemocnění opět zhoršovaly nebo vracely.

Třetí fáze AIP

Třetí fáze už je u každého naprosto individuální a je o nastavení dlouhodobé cesty. Strava by měla být dostatečně variabilní a široká, abyste se i po psychické stránce cítili dobře, neomezovalo vás to v běžném životě, ale zároveň to vyhovovalo vašemu organismu a nemoc se nevracela.

• Také byste měli být schopni posoudit, jaké další faktory kromě stravy na vás mají největší vliv (u někoho to může být spánek, někdo si musí více dávat pozor na přemíru psychického stresu, apod.) a zařídit se ve svém životě podle toho.

Verze AIP

Autorkou autoimunitního protokolu je dr. Sarah Ballantyne. V současné době už existují i další verze autoimunitního protokolu, např. od dr. Amy Myers (do češtiny byla přeložena její kniha Autoimunitní řešení) či dr. Terry Wahls.

Stojí to za to?

Autoimunitní protokol je náročná, a krátkodobá dieta, která má svá pravidla, ale lze si ji modifikovat i do mírnější podoby podle svých zdravotních problémů. Vše záleží na cíli, kterého chcete dosáhnout.

Naše těla jsou velmi moudrá a často stačí relativně krátký restart a vykročit směrem k výživným a pro tělo nepostradatelným potravinám. To všechno se na autoimunitním protokolu můžete naučit. Vaše tělo vás to naučí, stačí ho jen trochu podpořit a pak naslouchat jeho signálům.

13.1.2020 Tereza Broschová Články, Recepty a výživa