Ewa Farna: Tělo – co si o písni myslí výživová poradkyně?

Skvělá písnička, skvělá zpěvačka, skvělý názor…

I mě přiměla k zamyšlení nad vlastním tělem.

Možná si také kladete občas otázku, kde je vlastně měřítko krásy a spokojenosti. Kdo to určuje a kdo skutečně ví, jak má vypadat krásné tělo. Jak to máte vy? Souhlasíte s písní, nebo podléháte představám o dokonalosti, které šíří některé magazíny a časopisy?

Každému muži se líbí jiná žena. Jednomu štíhlejší, druhému silnější. A samozřejmě každé ženě se líbí jiný muž – jedné svalnatý, druhé vyhublý, třetí silnější. A hlavně v každém těle je jiná „duše“. A na té záleží především. Tak proč podléháme stále iluzi, že zdravé tělo a potažmo zdravý život je jen o vzhledu a naší „skořápce“?

Jak to vidím z hlediska nejen své profese?

Podle mě jde hlavně o zdraví a krásu uvnitř. Důležité je to, jakým jsem člověkem. A co se týká těla, tak s ohledem na zdraví je dobré či přímo nutné pečovat o něj tak, aby bylo v pohodě. Ale nezapomínejme, že každý se cítí dobře v jiném těle.

• Ovšem pozor – obezita samozřejmě zdravá není. Jako výživový poradce nepodporuji obezitu (aby to někdo nepřekroutil), ta skutečně zdraví neprospívá! Ovšem „zdravá plnoštíhlost“ s dostatkem svaloviny a určitým procentem tuku nemusí být hned špatně.

Já sama se osobně cítím lépe v plnoštíhlém těle, jsem tak stavěná – od přírody mám hodně svalů, pevnou postavu. Nikdy nebudu hubeňourek kost a kůže. A ani být nechci. Líbí se mi pevnější ženské tělo.

Jak jsem k tomu dospěla? V prvé řadě jsem si srovnala sama sebe a svou hlavu. Vím, co chci, a za tím si jdu. Vím, jak mohu dosáhnout spokojenosti každý den, i když je to někdy sakra těžký. Ale jdu si za svým cílem. Spokojenost vychází totiž zevnitř a z toho, jak přistupujeme k tomu, co se nám děje.

• Nepřipadám si jako oběť, když se mi něco nedaří. Naopak využívám procesu změn, které mě životem provází a dělají mi ho příjemně pestrý (smích).

Ale zpět k písničce. Obdivuji paní Ewu už od skladby „Boky jako skříň“ (a to nejenom proto, že i mě pán bůh obdařil širšími boky). No ano, jsem výživová poradkyně a mnozí mají potřebu právě proto kritizovat moje tělo, hodnotit ho a šuškat si, že by se slušelo, abych vypadala ve své profesi jinak – štíhleji.

Já bych to tak ale nechtěla. Líbí se mi ženské tvary a chci si užívat každičkou vteřinu svého života, i když mi někdy staví do cesty překážky. Světě, div se, ani mně v tomto životě neušetřili ti „nahoře, co tahají za špagátky“.  A tak tu hraju to divadýlko a bavím se, jak je to dokonalý a vtipný, a někdy vlastně i dost smutný.

Moje tělo mi dalo tři překrásné bytosti – tři děti, tři lásky mého života. To nejcennější, co žena může tady na Zemi vytvořit. Jsem neskutečně vděčná svému tělu za to, že mi to dovolilo a vše to vydrželo. Moje tělo miluje jeden úžasný muž. Nevadí mu, jaká jsem. Naopak, zažil už pár proměn (a dostanu vynadáno, když příliš zhubnu).

Cítím se fajn. A o tom to je. Vnitřní spokojenost se pak pozná i navenek. A že mi zůstaly po těhotenství strie a další známky mateřství? No a? Nenechám do svého těla zasahovat plastikou. Je to příliš velký zásah a ke zdraví stejně nepomůže.

Moje tělo „voní“ životem, spojení, jež zaznělo v mém oblíbeném filmu o volejbalu Přes prsty (Petra Hřebíčková, Jiří Langmajer, Denisa Nesvačilová). A když jsem v plavkách a vidím některé někdy i opovrhující“ pohledy lidí (mladých dívek, mužů i některých zralých žen), říkám si, jak chudý je asi jejich život. A jaká škoda (pro ně) je, že jim v dětství nikdo nevysvětlil, že vidět jen tu skořápku a hodnotit ji negativně není patřičné. Že lidským tělem (i když není dokonalé) neopovrhujeme.

• Nikdo by neměl soudit druhého, když nežije jeho život. Nemáme na to právo, protože nevíme, co musel zažít a čím projít, než došel tam, kde teď stojí.

To já tu teď stojím ve své síle a vděčnosti nejen k svému tělu. K tomu, co jsem dokázala a kam jsem došla, k tomu, kdo jsem a kým jsem. Ano, má Cesta životem nebyla a není lehká. Kolikrát jsem padla na dno, abych se od něho mohla opět odrazit. A když jsem si myslela, že už se nemůžu vyhrabat, život mě přesvědčil, že můžu. A jak jsem za to dno teď vděčná. Vždy se mi naskytla lepší příležitost a nová šance na život šťastnější a spokojenější. A teď a tady můžu říct, že jsem opravdu ŠŤASTNÁ.

Pamatujte, že všechny (i ty bolavé) kroky vedou ke spokojenosti (pokud na sobě pracujete). Není to zadarmo a nejde jen čekat na zázrak. Já jsem ve svém těle spokojená. Pracuji s ním podle svého uvážení a potřeb, podle toho, jak mi dovoluje zdravotní stav. A jsem neskutečně vděčná, že žiji, chodím, dýchám, miluji a prostě JSEM. Zkuste to také.

Tip redakce Kalorické Tabulky

Autorka článku přispěla svými recepty a jídelníčky také do naší kuchařky Kalorické Tabulky – nejlepší recepty. Nyní zakoupíte ve zvýhodněném balíčku na e-shopu Kalorických Tabulek.

13.6.2021 Markéta Matyášová Články, O kaloriích nevážně