Saša Rohlíková: Má smysl se vážit?

Váha je generátor náhodných čísel. Domácí chytré váhy jsou naprosto nepřesné. Změřit se přece nikdo nedokáže přesně.

Takové a podobné výroky slýcháme každou chvíli. Ale znamená to, že nedokážeme svoje pokroky sledovat nijak přesněji? Co můžeme sledovat doma?

Snad každý, kdo se snaží zhubnout, chce sledovat především svoji hmotnost. Někdo se váží jednou za měsíc, někdo jednou týdně, někdo každý den. Nic z toho není špatně. Ale řekne nám váha, jaká je realita? Co to číslo vůbec odhalí?

VÁHA

Váha – pokud stojí na pevném podkladu, má v pořádku baterky a vážíme se na ní ve stejnou denní dobu a za pokud možno stejných podmínek – nám prozradí především to, jak v daném okamžiku hospodaří naše tělo s vodou. Ano, získáme základní orientaci, hodnotu, podle které se můžeme v začátcích orientovat. Ale pokud se někdo upíná na váhu příliš a stoupne si na ni každý den, nebo dokonce několikrát denně, zaznamená docela velké rozdíly.

Čím je to dáno? Vedle zjevných vlivů, jako že jsme se najedli, napili, jsme různě oblečení, je to dáno právě zmíněným hospodařením s vodou. Vezměme si za základní situaci, kdy se vážíme ráno, před snídaní a jen v prádle. Přesto bude hmotnost dost možná každý den jiná. Jeden den předtím jsme totiž byli sportovat (po silovém tréninku „ztěžkneme“, protože svaly lidově řečeno natáhly vodu). Večer jsme měli slanější jídlo (zase voda). Vypili jsme trochu alkoholu. Nevyspali jsme se. Naopak jsme toho třeba předchozí den snědli méně než obvykle. Měli jsme střevní potíže. Toto vše výsledné ranní číslo na váze samozřejmě ovlivní. A když u žen přidáme ještě výkyvy v rámci měsíce, zjistíme, že se na váhu nemůžeme spolehnout vůbec.

CHYTRÁ VÁHA

Sáhneme tedy po chytré váze. Ta přece měří i složení těla, tak musí být přesnější. Nebo ne? Může. Když použijeme váhu se čtyřmi čidly, nikoli jen čidly na nohy. To by totiž zkreslovalo výsledek. Ale jak taková váha ke svému výsledku dojde? Pomocí elektrického odporu (naprosto maličkého) v těle rozliší různé typy tkání, jiný odpor vydají kosti, jiný zase tuková tkáň, jiný svaly. Váha posbírá údaje a na jejich základě dopočítá a rozpočítá jakžtakž složení těla. Na tomto principu mimochodem pracují také různé ještě chytřejší a větší přístroje. (A kvůli využití onoho odporu nejsou proto Inbody, Tanity a podobné přístroje doporučovány k užití u těhotných, ale například také lidí s kardiostimulátorem.)

Dá se na tyto údaje spolehnout? Zase platí, že určitou vypovídací hodnotu mít můžou. Můžeme na nich sledovat trend. Pokud vážení a měření provádíme opět za stejných podmínek – stejná denní doba, sytí/před jídlem, oblečení/neoblečení, ve stejné fázi měsíce u žen, po víceméně stejném programu den předem (trénink, typ jídla, alkohol, spánek). A pokud máme k dispozici přístroj s čidly na nohy i na ruce. To z toho prostého důvodu, že jinak signály procházejí pouze částí těla a ten zbytek se dopočítává. Což znamená, že například ženě na chytré váze s čidly pouze na nohy vyjde často výrazně vyšší procento tuku v těle, než v reálu má.

INBODY

Když nemáme chytrou váhu, přesto chceme zjistit, kolik tuku máme, můžeme si zajít na zmíněné Inbody, Tanitu a podobná měření. Systém je stejný jako u těch chytrých vah, které jsme si právě popsali. Pokud chcete chodit na takové měření, měli byste chodit nejen na stejný typ přístroje, ale ideálně přímo ten samý přístroj. Přestože se vše samozřejmě musí kalibrovat, drobné rozdíly tam být můžou. Výhodou je, že by vám obsluha přístroje měla vždycky vše náležitě vysvětlit na místě.

Potřebujeme takové rozbory? Upřímně, pokud se nebavíme o extrémních případech, ono to zas až tak velkou roli opravdu v nastavení živin nehraje, vždycky je důležitější být zkrátka v deficitu a co nejlépe dodržovat jídelníček. Ani tyto přístroje nejsou absolutně přesné. A rozdíly od průměru populace nejsou u naprosté většiny lidí zas tak veliké. U extrémnější hmotnosti s tukem počítat už musíme, ale i tam je v zásadě jedno, jestli se bavíme o 50 nebo 52 procentech tuku.

DOMÁCÍ MĚŘENÍ

Jestliže chytrou váhu nemáme a nemáme ani možnost chodit pravidelně na měření jinam, můžeme si pomoct nejjednoduššími a nakonec často nejspolehlivějšími postupy. Centimetr, foto a oblečení.

Měřme se. V pase, přes břicho, přes prsa, přes boky. Na jednom místě. Pokud máme nějaké znamínko, jizvu, zkrátka záchytný bod, držme se ho. Občas, když klient nemá výrazně jasný pas, se držíme měření přes pupek. Není to sice obvod pasu, ale je to jedno místo, na kterém lze sledovat postup. U větší nadváhy samozřejmě nezaznamenáme rozdíl v půl centimetru, u štíhlejších osob nebo osob s výrazně definovanými místy měření můžeme mít výsledky přesnější.

Vedle centimetru nám hodně prozradí oblečení. Můžeme mít pocit, že se nic moc neděje, ale najednou nám začnou padat kalhoty, posouváme pásek o další dírku, podprsenka je nějaká volná… Neprojeví se tak půlkila, kilo, ale tři kila už často poznáme.

Konečně jsou tu fotografie. Klientům doporučuji se fotit pravidelně. Když důsledně dodržují jídelníček, tak foto po měsíci bude tak akorát. Ale pozor, nefotit jenom zepředu. Vyfoťme se i z boku a zezadu. V prádle, plavkách, přiléhavém oblečení. Jestli nechceme před nikým pózovat, můžeme si pomoct drobnou vychytávkou: Nastavte si telefon a spusťte nahrávání. Zapózujte. A pak z nahrávky udělejte foto obrazovky vždy v dané póze.

Pět zásad sledování závěrem

• Važme se za stejných podmínek na stejném místě.
• Měřme se za stejných podmínek na stejných místech těla.
• Když nemáme jasně daný pas, měřme se přes pupek anebo podél znaménka, jizvy a podobně.
• Foťme se ze všech stran.
• Přesné rozbory těla k úspěšnému hubnutí většina z nás nepotřebuje.

foto: cz.depositphotos.com a autorka článku

22.1.2024 Saša Fraisová Články, Jak zhubnout