Jaký zvolit výlet s dětmi, aby jim byl ku prospěchu – praktické rady a tipy na svačinky od výživové poradkyně, jež se zaměřuje na malé jedlíky i nejedlíky

Počasí už nás nějaký ten pátek láká na výlety. Pro někoho je výletování skvělou příležitostí k aktivnímu odpočinku, pro jiné nenápadným hybatelem ručičky pomyslné váhy směrem vzhůru.

Není totiž výlet jako výlet a co se může zdát na cestě jako neškodná svačinka, kaloricky odpovídá pořádnému obědu.

Jaké výlety jsou pro nás i naše děti z hlediska zdravého životního stylu vhodnější a jaké si na ně brát svačinky? O tom bude dnešní edukativní článek o svačinkách, ve kterém se na jídlo podíváme z pohledu výživy a výchovy v propojení.

Než se pustíme do praktických tipů, co dát sobě či dětem do svačinových krabiček, pojďme si to výletování trochu rozdělit. Ne všechny výlety jsou pro nás totiž tak prospěšné, jak se na začátku mohou zdát.

Je rozdíl, jestli budu na výletě:

• celý den v pohybu (kola, turistika)
• občas v pohybu (na plovárně)
• půjdu za kulturou (koncerty, festivaly, výstavy…)
• vyrazím na celodenní nákupy (jarmarky, trhy…)

Zatímco na cyklovýletě se můžu snadno rozhodnout, kudy pojedu a jestli zastavím u každého druhého rychlého občerstvení, na řemeslném jarmarku mi může být od počátku jasné, že projdu kolem několika stánků rychlého občerstvení, budu vystavena mnoha vůním a jídlo mě bude vyzývat ke koupi, ať hlad mít budu nebo nebudu.

Úplně stejně to mají i děti. Vezmu-li je na výlet do přírody, kde nejsou žádná rychlá občerstvení, ušetřím je velkému tlaku, která na ně tato občerstvení vyvíjejí. Zatímco my, dospěláci, si občas umíme říct, že si párek v rohlíku nekoupíme, protože jsme se rozhodli pro změnu životního stylu, malé děti toto neumí.

Proč mi to nekoupíš?

Vezmeme-li je na městské letní slavnosti s mnoha stánky plnými nejrůznějších sladkých i slaných pochutin, vystavujeme jejich nervovou a smyslovou soustavu obrovskému tlaku. Děti chtějí něco koupit, vůně je dráždí k jídlu a barvy upoutávají jejich pozornost. Vzniká touha něco mít, vzniká tlak, který se následně přenáší i na nás v podobě dětských žádostí: Mami, koupíš mi to prosím? Když ne párek v rohlíku, tak alespoň perník nebo cukrovou vatu; Proč mi to nekoupíš? apod. Znáte tyto situace? Obzvlášť pro děti předškolního a mladšího školního věku jsou tyto situace náročné a dospěláckému vysvětlování a zdůvodňování nerozumí.

Prostředí, které nás v jednom kuse vybízí ke konzumaci jídla, nazývají odborníci obezitogenní, tedy vedoucí k obezitě. Až budete příště plánovat nějaký ten výlet s dětmi, promyslete nejprve otázku, čemu sebe a své děti chcete vystavit.

Jídlo není odměna

Často se setkávám v praxi se situací, kdy se jídlo stává odměnou za celý výlet nebo za dílčí úseky cesty. Vrchol svého pozorování jsem zažila v přímém přenosu u maminky chlapečka mojí kamarádky, která svého osmiletého synka odměňovala gumovým medvídkem každých 200 m výletu. Celou cestu mi běželo hlavou, co se stane, až bude pytlíček prázdný. Když sáček došel a maminka vytáhla z batohu další, nevěřila jsem vlastním očím. To myslí vážně? Chlapec byl v té době v pásmu nadváhy. Nedalo mi to a opatrně jsem se zeptala, co to mají za zvyk, profesně mě situace velmi zajímala. A výsledek? Ve zkratce řečeno, chlapec je na tuto formu motivace zvyklý od útlého věku a maminka nemá sílu nastavit výše uvedenému jednání hranici. Celé její povídání zakončila slovy: ”Však on to vyběhá, vždyť jsme celý den v pohybu.”

Problém je, že nevyběhá, a co víc, jídlo se stane jeho odměnou či útěchou i v dospělosti. Pokud děti od malinka učíme, že jídlo je nástroj motivace, trestu, odměny, nudy, útěchy apod., zakládáme na fenomén zvaný emoční jedení, se kterým v mojí poradně bojuje většina dospělých žen i malých dětí.

Vytvoříme-li dítěti v mozku spoj, že cílem výletu je jídlo v restauraci či u stánku rychlého občerstvení, nejen, že se nám výlety prodraží, ale zároveň se nevybuduje vnitřní motivace k výletování a radost z pobytu a pohybu v přírodě pro něj samotný.

Vždyť je to jednou za čas

Neříkám, že nesmíte nikdy vyrazit na festival či jarmark, jednou za čas obdobná akce neudělá 5 kg nadváhy. Opakovaně se ale při vstupních rozhovorech přesvědčuji, že jednou za čas je v letních měsících a o prázdninách/dovolených třeba i třikrát do týdne. Stačí, aby v sobotu byl ve vesnici dětský den, v neděli podnikne rodina výlet na okresní městské slavnosti a ve středu se ve vedlejší obci konalo slavnostní otevření nového parku.

Určitě výletujte, vybírejte ale v první řadě takové výlety, které vás a vaše děti nebudou nutit k jídlu navíc.

Deset nejčastějších pastí výletových dní

1. Výlet je od počátku akce zaměřená na sběr gastro zážitků (ochutnávání u nejrůznějších stánků prodejců, zastávky ve stáncích rychlého občerstvení či nápojových pauzách v hospůdkách).
2. Do batůžků automaticky balíme nevhodné sušenky a bonbony, aby nám nechyběla energie.
3. V průběhu výletu nebo na jeho konci je od počátku plánované nějaké kalorické jídlo za odměnu (zmrzlina, pivo, párek v rohlíku, hamburger, limonáda, langoš apod.)
4. V den výletu povolujeme ve jménu pohybu dětem i sobě víc sladkostí a mlsání, které jsou však ve vyšší míře na straně energetického příjmu, než je celodenní výdej.
5. Výletujeme do míst, kde je pro nás i děti velmi náročné odolat nevhodným potravinám, a jíme pak výrazně nad plán.
6. Svačinu začneme ujídat z nudy již cestou na místo (v dopravním prostředku). Následně kupujeme jídlo navíc.
7. Na výletu jíme nedostatečně či nevyváženě a následně nás v pozdějších hodinách honí hlad i chutě.
8. Vracíme se z výletu hladoví a nemáme tušení, co budeme připravovat k večeři. V těchto chvílích často zbouchneme velké množství jídla.
9. Po celém dni umocníme večerní domácí pohodu kalorickým jídlem (oříšky, chipsy apod.) nebo se jím za výlet odměníme.
10. Toužíme po ochlazení, tak pijeme na zastávkách hlavně limonády či pivo.

Pokračování příště – Svačinky na výlety s dětmi, jak je neznáte (nákupní seznam a recepty) 

ilustrační foto: cz.depositphotos.com

18.6.2024 Mgr. et Mgr. Trummová Zdeňka Články, Jak si udržet zdraví