O kaloriích nevážně s Janem Lipšanským: Jídlo v Bibli

Vánoce nejsou jen stromeček, rolničky, dárečky, kapr, bramborový salát, vánoční trhy, ale především oslavou narození Ježíše Krista.

Narodil se do židovské rodiny.

Jaká jídla se jedla v tehdejším Izraeli, o tom jsme už podrobně psali. Starý a Nový zákon se však zmiňují i o dalších zajímavostech jako třeba mana nebo mléko a med. A víte, proč židé jedí zrovna nekvašený chléb a že ze zvířecích obětí Bohu museli nechat pořádně odkapat sádlo, než mohli sníst, co zbylo?

Mléko a med

Když praotec Čech podle legendy přišel na horu Říp, pronesl, že tato země je mlékem a strdím oplývající. Strdím se myslí med. Mléko a med patřily od pradávna k nejdůležitějším potravinám snad většiny světových národů.

Nejinak na Blízkém východě, kde bylo (a dodnes je) kravské, ovčí, kozí a velbloudí mléko důležitou složkou výživy. Pilo se buď jen rovnou, nebo se nechalo zkysnout, případně se z něj dělal tvaroh či dokonce jakýsi druh másla. Používalo se dokonce k léčení očí.

Podobně med měl široké uplatnění nejen jako sladidlo a potravina, ale i jako dar pro proroky, v lékařství, kosmetice, pro konzervování a hojně se s ním obchodovalo. Med se používal v lékařství při zažívacích problémech. Divoký med byl potravou chudých a nomádů. O tom, že Izraelité byli vášniví včelaři, svědčí množství archeologických nálezů hrncovitých úlů ze slámy vymazaných hlínou, nebo z proutí.

Oboje dohromady – mléko a med – měly i velký náboženský význam, převzatý z řeckých mystérií, kde tvořily část božské potravy, přinášející nesmrtelnost. V křesťanském pojetí pak třeba apoštol Petr nazývá evangelium mlékem nutným pro spásu.

Mana

Když Mojžíš vyvedl izraelský lid z otroctví v Egyptě, neměli na poušti co jíst. A tak se jim dostalo many, která se po šest dní zrána objevovala na zemi společně s rosou. Šestý den jí spadlo dvojnásobné množství, protože sedmý den mana nepadala. Zajímavé bylo, že mana se nedala hromadit – kdo si nasbíral víc, než kolik potřeboval, tomu se jídlo zkazilo. Dodnes vědci vedou spory, co ta mana vlastně byla. Víme jenom, že chutnala jako semínka koriandru s medem. V duchovní oblasti znamenala dar Boží milosti. Slovo mana by se dalo zjednodušeně přeložit jako „co to je?“, to když se židé setkali s tímto pokrmem poprvé.

Křepelky

Samozřejmě, že jíst každý den jen jedno jídlo, to se brzy přejí. A tak si Izraelci v poušti přáli nějaké to maso. A tak jim Hospodin sešle obrovské hejno křepelek, varuje však před přejídáním. Moudrá rada, že? Jako od nutričního terapeuta. Dodnes je toto vyprávění varováním před nezřízeným přejídáním, protože Izraelci samozřejmě neposlechli, přejedli se a mnozí zemřeli. Podle dalších textů Bible se nemáme nechat ovládat svými chutěmi, ale naopak se naučit je ovládat.

Nekvašený chléb

Protože egyptský faraon nechtěl Izraelce z otroctví pustit, seslal Hospodin na Egypt deset ran. Při té poslední se měli Izraelci připravit na rychlý odchod. Stihli ještě upéct beránka, ale těsto připravené k pečení chleba už jim nestačilo vykynout, a tak upekli chleby z těsta nevykvašeného. Tyto chleby pak měly velký rituální a duchovní význam, ale samozřejmě se používaly i k jídlu, na cestách (nekvašené chleby měly skoro neomezenou trvanlivost) nebo když přišel host, protože se daly rychle připravit. U nás je můžete znát jako roti nebo parátha.

Hostiny

V různých příbězích Starého zákona se dočteme, jak se hostili poutníci, kteří se třeba účastnili slavností konce žní nebo stříže. Tehdy se nešetřilo a jedly se chleby, maso ovcí, sušené fíky, sušené hrozny, koláče z lisovaných fíků, ale také pražené zrní, fazole, čočka, sýr a k tomu se popíjelo množství vína. Jíst s někým znamenalo nejužší společenství mezi lidmi, ať byli odkudkoliv a třeba se i nemuseli. Hostinami se uzavíraly smlouvy. A při obětech se obětovalo dobytče tak, že vlastně šlo o jeho grilování na ohni a čekalo se, až pustí veškerý tuk. Co zbylo, to se pak při společné hostině snědlo.

V Novém zákoně se zmiňuje svatební hostina, na níž Ježíš proměnil vodu ve víno, nasycení tisíců lidí z pěti chlebů a dvou ryb a samozřejmě poslední večeře, na níž Ježíš ustanovil eucharistii. Ostatně slavení eucharistie u prvních křesťanů skutečně probíhalo jako hostina, kdy si chudí poté zbylé chleby odnesli s sebou domů. Opět platila pravidla úzké pospolitosti, kdy lidé trávili čas spolu a snažili se nepřipomínat si mezi sebou žádné sváry. Provést cokoliv zlého někomu, s kým jsme stolovali, se považovalo za vážný přestupek a takový zlý člověk byl hodný opovržení.

Což si myslím je poselství, kterým bychom se mohli řídit nejen v dnešní adventní a vánoční době, ale i ve všech ostatních dnech – a být dobrého pokoje.

ilustrační foto ze stránek cz.depositphotos.com vybíral autor článku

22.12.2024 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně