Veronika Mayová: Srovnáváš se s ostatními? Možná si podkopáváš vlastní snahu!

Srovnávání. Děje se to rychle, automaticky – díváme se na ostatní, na to, jak žijí, jak jedí, jak hubnou, cvičí, co zvládají…

A podvědomě porovnáváme jejich život s tím naším.

Někdy nás to nakopne. Často ale srazí možná na kolena, zvlášť když jsme v procesu změny – hubneme, měníme jídelníček, snažíme se žít zdravěji. Místo abychom ocenili vlastní pokrok, zvedáme si laťku, protože „ona už zhubla 10 kg, já zatím jen 5 kg“. A do toho sociální sítě, kde se to jen hemží přeměnami, tipy, dokonalými jídly a „nejrychlejšími cestami ke štíhlému tělu“.

Jak to tedy vlastně je? Prospěšné srovnání, nebo nepříjemný záškodník?

Když s klientkami otevíráme téma srovnávání, objevují se nejčastěji dvě roviny:

1. Inspirace – „Kam chodí cvičit? Co vaří? Co jí pomáhá? Mohla bych to zkusit taky?“ V tomto nastavení jsme otevření, objevujeme nová jídla, recepty, cvičení, můžeme si najít parťačku nebo novou komunitu. To je zdravé srovnávání. Pomáhá nám růst.
2. Záškodník v hlavě – „Ona zhubla, proč já ne? Dělám něco špatně? Nedělám toho málo?“ Tohle jsem si prožila i já. A občas mě to přepadne dodnes. Ptala jsem se sama sebe: „Je tahle žena tlustší než já? Proč jí to jde a mně ne?“ A nebylo to jen o váze. „Ta se má, má řidičák, ta má hotovou výšku…“ Neutuchající porovnávání, v hlavě zmatek, pocit selhání. A hlavně: trvale nízké sebevědomí.

Sociální sítě jsou nekonečný zdroj inspirace, ale také pochybností

Sociální sítě nám totiž neukazují realitu, ale jen určitou výseč. A tak když v prvním týdnu úpravy jídelníčku nezaznamenáme žádnou změnu a někdo jiný na Instagramu hlásí „minus 5 kg za týden“, máme pocit, že selháváme, že je s námi něco špatně. Tak začneme měnit plán, zkoušet něco jiného… a za týden to samé. Nejsme si jistí, nevěříme si. Jsme zahlcení informacemi a strategií a místo klidu přichází rozhodovací paralýza.

Znáš to taky? Čti dál.

Jak se přestat zraňovat srovnáváním

Když máš pocit, že někdo dělá víc než ty, zkus si sednout a zapsat si realitu. Bez emocí, bez přikrášlení, bez hodnocení. Například:

• Já mám dvě děti, ona nemá žádné.
• Já pracuji na plný úvazek a mám domácnost, ona je studentka a bydlí u rodičů.
• Já vařím pro čtyřčlennou rodinu, ona jen pro sebe.

A teď otázka: máš opravdu kapacitu cvičit 5x týdně jako ona? A je reálné porovnávat své tempo s jejím, když vaše výchozí body jsou naprosto odlišné? Neznáme jídelníček před proměnou, nevíme, jak spala, jestli přestala pít alkohol. Porovnávat dvě cesty bez všech informací prostě nedává smysl. A vlastně ani s těmi informacemi.

Sebevědomí přes slabost druhých?

Některé klientky mi přiznávají, že si zvedají sebevědomí tím, že hledají někoho, kdo je na tom hůř: „Podívej, ta je silnější než já, hned se cítím líp.“ Přiznávám, dělala jsem to taky. Někdy jsem se dokonce ptala partnera nebo kamarádky: „Hele, je tahle holka tlustší než já?“ Když odpověď zněla „ano“, přišla chvilková úleva – ale za pár minut jsem se cítila ještě hůř. Protože jsem své sebevědomí stavěla na tom, že někdo jiný je na tom hůř. A to je cesta do pekla.

Už jsi někdy zhubla? Tak pojďme na to znovu – jinak

Se ženami často probíráme, co se jim v životě podařilo. Naučit se jazyk, dostudovat školu, vybudovat kariéru nebo zhubnout. A víš co? I když jsi nabrala kila zpět, vůbec se nepodceňuj. To, že se ti jednou podařilo zhubnout, znamená, že to umíš. Už jsi tu schopnost jednou prokázala. A teď ji jen znovu využijeme – s jiným přístupem, s větší laskavostí a s plánem, který vydrží i potom, co zhubneš.

Nejdřív se naučíme to udělat udržitelně. A pak se budeme soustředit na to, aby výsledek zůstal.

Co s tím? Pokud cítíš, že srovnávání ti bere radost, motivaci i sebedůvěru, můžeš zkusit následující:

• Zpomal. Když tě přepadne srovnávání, zastav se a pojmenuj to. „Aha, zase se porovnávám.“
• Přepiš scénář. Zjisti, co tě na tom člověku inspiruje – a co bys mohla vyzkoušet i ty. Pokud nic takového není, běž dál.
• Napiš si svou realitu. Nezpochybňuj vlastní cestu jen proto, že někdo jiný zvolil jinou.
• Mluv o tom. Sdílej své pocity s koučem, nutriční poradkyní, kamarádkou nebo ve skupině. Zeptej se, co funguje ostatním, a zvaž, co z toho sedí právě tobě.
• Nečekej na dokonalý plán. Vyber si jednu cestu, drž se jí a pozoruj, jak se cítíš – fyzicky i psychicky.

Srovnávání se je přirozené. Ale když začne podkopávat naši snahu, je načase ho zastavit nebo alespoň zpomalit. Není to o tom dělat víc než ostatní. Je to o tom dělat dost pro sebe. Důvěřuj své cestě. A pokud si nejsi jistá, není slabost říct si o pomoc. Naopak – je to síla.

foto: cz.depositphotos.com

26.6.2025 Bc. Mayová Veronika Články, Jak si udržet zdraví