Když se řekne psychohygiena, možná si představíte meditaci při východu slunce, deset minut dechového cvičení nebo deník vděčnosti.
Já si představím, že v jedné ruce držím mobil s pracovním e-mailem, druhou se snažím zabránit dítěti, aby snědlo něco, co před třemi vteřinami našlo na zemi, a přemýšlím, jestli jsem vůbec dopila ranní kafe.
A vlastně právě proto je pro mě psychohygiena poslední roky tak důležité téma. Pracuji jako advokátka, vedle toho mám několik vlastních projektů, tvořím obsah na sociální sítě a nově jsem taky máma. Mám svoji práci ráda, baví mě dělat hodně věcí a rozhodně nejsem člověk, který by se rád nudil.
Zároveň jsem ale pochopila jednu dost zásadní věc: Nechci ze svého života odstranit všechno, co je náročné. Chci se naučit žít tak, aby mi v něm bylo dobře, i když náročný občas je.
A právě tak dneska chápu psychohygienu. Ne jako úkol na seznamu, ale jako spoustu malých věcí, kterými si svůj běžný den dělám o trochu příjemnější. Pojďme se na ně podívat a třeba vás aspoň jedna cvrnkne do nosu:
Tohle byla možná moje největší chyba. Určitě to znáte:
No… samozřejmě vždycky se objeví něco dalšího. Jednou práce, podruhé dítě, potřetí vlastní projekt, počtvrté úplně obyčejná pračka, nákup a zubař.
Kdybych měla odpočívat až ve chvíli, kdy je všechno hotové, pravděpodobně si odpočinu někdy kolem osmdesátky.
Proto se dnes snažím nedělit život na dobu, kdy makám, a dobu, kdy bude jednou dobře. To „dobře“ se snažím cpát už dovnitř normálního dne.
Dobrá káva cestou do práce. Deset minut venku. Oběd s někým, koho mám ráda. Hlasitý zpěv v autě po cestě na schůzku. Chvilka na slunci. Procházka místo další půlhodiny u počítače.
Jsou to malé věci? Rozhodně. Ale život je z velké části poskládaný právě z malých věcí.
Kdo mě sleduje dlouho třeba na mém Instagramu, dobře ví, že pohyb je obrovskou součástí mého života.
Ale čím jsem starší, tím méně ho vnímám jako prostředek k tomu, abych něco spálila, uběhla, zvedla nebo si zasloužila večeři. Doba, že jsem někdy běhala půlmaratony na čas, je dávno pryč.
Sport potřebuju hlavně proto, aby moje hlava na chvíli přestala řešit všechno ostatní.
Někdy jdu běhat. Někdy si dám doma FITFAB Strong lekci. Občas skočím do fitka. Jindy se jen projdu. A někdy se moje pohybová aktivita skládá hlavně z pobíhání za dítětem.
A víte co? I to se počítá.
WHO mezi fyzickou aktivitu řadí nejen sport, ale také chůzi, dopravu na kole, aktivní trávení volného času nebo běžný pohyb během dne. Pravidelný pohyb je navíc spojený nejen s fyzickými, ale i s psychickými benefity.
Takže můj tip? Nehledejte vždycky nejlepší trénink. Hledejte pohyb, po kterém je vám líp. A pokud dneska zvládnete jen 20minutovou procházku, neříkejte si, že jste nic neudělali. Jasně, že udělali.
Moje hlava umí být skvělá na vymýšlení věcí a projektů. Ale jinak v ní neudržím absolutně nic. Kamarádi ze mě už mají legraci. Legrace ale přestává, když toho v hlavě nosíte tolik, že jste jako přeplněný sklad, který vám jen dělá starosti.
Proto se snažím nenechávat v hlavě věci jako:
Jakmile se mi úkol objeví v hlavě, zapisuji si ho na místo, kam patří – dlouhodobé úkoly, každodenní úkoly a úkoly ASAP.
A stejné pravidlo používám i u problémů.
Když mě něco stresuje, snažím se pojmenovat: Můžu s tím teď něco udělat? Pokud ano, udělám první krok. Pokud ne, pak se snažím nepřehrávat stejný problém pořád dokola, protože dalším kolem přemýšlení se většinou žádná nová informace neobjeví.
Tohle je podle mě velká nemoc dnešní doby.
A pak se divíme, proč je náš mozek od rána do večera úplně přehlcený.
Já jsem si začala vědomě nechávat některé momenty prázdné. Jdu ven a nemusím mít podcast. Sedím v autě a nemusím někomu volat. Dám si kafe a nemusím zároveň projíždět Instagram.
Občas prostě jenom… jsem. Neříkám, že mi to jde vždycky. Samozřejmě že taky pět minut bezmyšlenkovitě scrolluju a pak nevím, proč jsem vůbec otevřela telefon. Ale učím se, že nuda není porucha, kterou musíme okamžitě odstranit.
Kalendář není jenom místo pro povinnosti. A jestli v něm máte jenom porady, doktory a deadliny, tak se vlastně nemáte čemu divit, že z pohledu na následující týden nejásáte.
Já potřebuju mít v životě věci, na které se těším. Výlet s rodinou. Jógu a brunch s kámoškou. Večeři s manželem nebo koncert s partou. Sauničku, masáž a to všechno, pro co tak ráda žiju.
Neberu to jako odměnu za práci. Je to normální součást života.
A čím je moje pracovní období náročnější, tím důležitější podle mě je, aby vedle povinností existovaly i malé záchytné body typu: Ve čtvrtek to bude fajn.
Tohle zní možná banálně, ale podle mě strašně podceňujeme, jak se po setkání s některými lidmi cítíme.
Jsou lidé, se kterými strávíte tři hodiny a odcházíte nabití. A pak jsou lidé, po jejichž návštěvě potřebujete dva dny regenerovat nebo se prostě cítíte tak nějak hůř. Méněcenně, hloupě nebo obyčejně.
Nemyslím tím, že máme ze života vyřadit každého, kdo nám někdy řekne něco nepříjemného. Spíš si myslím, že stojí za to všímat si, vedle koho můžete být normálně sami sebou.
S kým se smějete. Komu můžete říct, že je toho na vás moc. Kdo z každého problému nedělá soutěž. Kdo má upřímnou radost, když se vám něco podaří. A hlavně komu nemusíte neustále dokazovat, že za něco stojíte.
Péče o psychiku totiž podle mě není jenom něco, co děláme sami se sebou. Obrovskou část tvoří i prostředí, které si kolem sebe vytvoříme.
Myslím, že jsme si v životě trochu zvykli čekat na velké věci: Dovolenou. Nový byt. Povýšení. Velký výlet. Prázdniny. Narozeniny.
Jenže mezi dvěma dovolenými je často několik stovek úplně normálních dnů. A ty bych nerada jenom nějak přežívala.
Takže ano, já jsem velkým zastáncem úplně obyčejných malých radostí. Koupit si dobrý croissant. Jít jinou cestou domů. Sednout si venku na kafe. Zavolat kamarádce. Pustit si set DJ, kterého milujete. Udělat si hezkou snídani i ve středu. Vzít dítě ven a chvíli místo telefonu koukat, jak objevuje svět.
Nic z toho vám samozřejmě nevyřeší velké životní problémy. Ale ne všechno, co zlepšuje život, musí řešit velký životní problém.
Kdybych vám na konci tohoto článku napsala, že každé ráno medituju, osm hodin spím, nepoužívám večer telefon, vždycky perfektně odděluju práci od rodiny a každý den mám dvacet minut jen sama pro sebe…
…tak bych vám pěkně kecala.
Jsou týdny, kdy mi moje vlastní pravidla jdou skvěle. A pak přijde nemocné dítě, hodně práce, špatná noc nebo prostě život a všechno je jinak.
Pro mě proto není cílem vytvořit si dokonale vybalancovaný život. Takový podle mě ani neexistuje.
Cílem je poznat sama na sobě, kdy už toho začíná být moc, a mít pár věcí, ke kterým se umím vrátit.
Někomu pomůže běh. Někomu procházka. Někomu kafe s kamarádkou. Někomu deset minut absolutního ticha. Někomu terapeut. A někomu den, kdy prostě všechno vypustí a leží v pyžamu na gauči.
Hlavně ze své psychohygieny nedělejte další kolonku, kterou musíte každý den odškrtnout. Má vám život ulehčit. Ne vám přidat další důvod, proč mít pocit, že něco neděláte dost dobře.
A možná bych na úplný konec doporučila jednu věc: Nečekejte, až budete úplně vyčerpaní, abyste si dovolili odpočívat.
Stejně jako nemusíme čekat na nemoc, abychom začali pečovat o svoje tělo, nemusíme čekat ani na chvíli, kdy nám hlava řekne definitivní stop.
Klidně začněte dnes. Třeba tím kafem na slunci. To by mohlo jít, ne?
Autorka článku přispěla svými radami do knihy Kalorické Tabulky. Její kapitola se jmenuje Jak se zorientovat na internetu v informačním chaosu ohledně hubnutí a pohybu a krátkou ukázku si můžete přečíst zde.
Taky si vzpomínáte na návrat do formy po porodu a jak rozporuplné to bylo?
Na jednu stranu všude slyšíte, že na sebe máte být hodné. Na druhou stranu na vás ze všech stran skáčou zprávy o tom, jak už je čas začít – že už byste měly zpevnit břicho a ideálně se co nejdřív vrátit tam, kde jste byla před těhotenstvím.
Celý článek 12.4.2026
Občas – pokud máte ten dar dívat se kolem sebe – potkáte na jinak opuštěných stezkách a cestách lidi, kteří jdou rychle, jako by někam spěchali.
Avšak vypadají zamyšleně, jako kdyby ani sami nevěděli, kam vlastně jdou. Potřebují jen chodit. Chůze jim pomáhá v přemýšlení. V ujasňování názorů a pocitů.
Celý článek 6.9.2026
Své vyprávění začnu od dětství, abyste mohli více nahlédnout pod pokličku toho, co vše formovalo nejen moji postavu, ale i názor na sebe sama.
Začínáme…
Celý článek 30.8.2026
Kromě bylinek a koření existují různá ochucovadla. Prarodiče si třeba rádi dávali do polévky Maggi. A do „číny“ se vždy dávala sójová omáčka.
Jaké jsou výhody a nevýhody?
Celý článek 27.8.2026
Osobně mě vždycky zajímalo, jak to mají samotní odborníci, kteří druhým lidem radí ohledně zdraví a životního stylu.
Jak asi přistupují k vlastním pilířům ve zdraví lékaři, terapeuti, trenéři a nutriční poradci? Drží se sami toho, co doporučují, nebo ve skutečnosti, jak se říká, kážou vodu a pijí víno?
Celý článek 19.8.2026
Vzhledem ke své práci jsem nucen AI chaty používat.
Vyzkoušel jsem několik nástrojů, a můžu tedy již zhodnotit, jak tyto chaty pracují, a na co byste si měli dát pozor, když na internetu narazíte na rádoby odborný článek.
Celý článek 16.8.2026
Kalorické Tabulky jsou dostupné na webu, telefonu, tabletu i na chytrých hodinkách jako Garmin nebo Apple Watch.
