Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.: „Kázat vodu a pít víno“ není můj styl

Osobně mě vždycky zajímalo, jak to mají samotní odborníci, kteří druhým lidem radí ohledně zdraví a životního stylu.

Jak asi přistupují k vlastním pilířům ve zdraví lékaři, terapeuti, trenéři a nutriční poradci? Drží se sami toho, co doporučují, nebo ve skutečnosti, jak se říká, kážou vodu a pijí víno?

Pokud jste také zvědaví, dám vám nahlédnout do mého „domečku“ životního stylu, protože sama už dvanáctým rokem pracuji jako soukromá nutriční terapeutka. A každý den tedy učím své klienty jíst a žít lépe.

Abych vám mohla povyprávět o tom, jak přistupuji k životnímu stylu v současné době, musím vám nejdřív poskytnout vhled do minulosti, jelikož ta je součástí mé přítomnosti.

V patnácti letech jsem nastoupila na střední hotelovou školu a ve druhém ročníku jsme tehdy měli předmět „nauka o výživě“. A já se přistihla, že mě tento předmět baví více než všechny ostatní. Tam se zaselo semínko se zájmem o obor výživy.

Dalším obdobím, kdy zaseté semínko zájmu o výživu začalo klíčit, bylo v mých sedmnácti letech. Tehdy se u mě začaly projevovat vleklé psychosomatické potíže se zažíváním, kdy jsem se každé ráno budila s bolestmi břicha. Po měsících trápení s trávením jsem se dostala do rukou lékaře (gastroenterologa), který byl velmi moudrý. Doporučil mi krom krátkodobého užívání specifických léků i změnu stravování. A zařadit pravidelný pohyb.

Díky němu jsem hned upravila jídelníček tak, že jsem vyřadila popíjení sladkých džusů, eliminovala pojídání sušenek, kupovaných baget a vysoce průmyslově zpracovaných potravin. A naopak jsem do jídelníčku zařadila základní potraviny, bílé jogurty, více ovoce a zeleniny. Začala jsem pít vodu a také jsem začala běhat, abych povzbudila činnost střev. A světe, div se, problémy mě opustily. A nový životní styl zůstal. Přeci, když něco funguje, tak proč od toho utíkat?

Od té doby jsem si ráda četla knihy a časopisy o výživě a stravování a začala jsem zjišťovat, že tohle je ta práce, kterou bych jednou chtěla vykonávat – radit lidem s tím, jak se mají stravovat, aby jim bylo dobře. Po absolvování střední školy jsem tomu přizpůsobila i zaměření následného vzdělání. Vystudovala jsem obory Výchova ke zdraví a Diplomovaný nutriční terapeut. A v lednu roku 2015 se sen stal skutečností – zahájila jsem svou podnikatelkou činnost a od té doby vedu v Plzni svoji soukromou nutriční poradnu.

Žiji tím, co radím

Letos je to už 20 let, co jsem musela změnit svůj životní styl. A víte co? Držím jej s různými obměnami dodnes. Když jsem na vlastní kůži pocítila, jak se mi ulevilo, ani se mi nechce jít jinou cestou.

Spousta lidí hledá motivaci, jak udržet zdravější životní styl dlouhodobě. Osobně si myslím, že tou největší motivací může být zkrátka cítit se dobře. Protože to přestává být od určitého věku samozřejmost. Řekla bych, že cca do třiceti let se udržují povětšinou zdraví a postava tak nějak samy. Ale pak se už začne obvykle tělo hlásit o péči.

Neberte nadváhu, zvýšený cholesterol, vysoký krevní tlak, prediabetes, kožní a trávicí potíže jako to, že s vámi tělo bojuje. Tak to není. To se jen tělo hlásí o vaši pozornost a přiložení ruky k dílu. Jen tak samo už to nepůjde, odteď je to na vás.

Životní styl je u každého člověka proměnlivý

Také moje pilíře životního stylu se mění s tím, jak se mění životní podmínky a okolnosti (studium, těhotenství, narození syna, zdravotní situace atp.). U mě navíc největší zásah přinesla diagnóza v mládí – autoimunitní zánět štítné žlázy.

Je tomu tak, že v naší rodině se z matčiny strany kumuluje zvýšený výskyt autoimunitních onemocnění různého typu. I já s jedním žiji. A po těch letech už nejsem ve stavu, že bych byla naštvaná na to, že ho mám (kdysi tomu tak bývalo). Zánět štítné žlázy je pro mě jen další motivací, proč se o tělo dobře starat, aby mi tu v dobré kvalitě ideálně ještě dlouho sloužilo. Svému synovi také odmala říkám, že jeho tělo je prostředek, který mu tu umožňuje prožívat tento život, tak ať se o něj i v budoucnosti dobře stará (až to nebude mít pod palcem maminka).

Můj životní styl je kvůli zánětu štítné žlázy velmi specifický. Takže to, jak to dělám já, může být více návodné spíše pro lidi, kteří také žijí s autoimunitním onemocněním, určitě ne pro širokou populaci.

Jak to mám tedy já

Zánět štítné žlázy se u mě nejvíce projevuje zvýšenou unavitelností při různých denních aktivitách. A také velkou únavou ve večerních hodinách a sklonem k podzimním a zimním horším náladám (úbytek denního světla a výskyt chladného počasí, které nemám ráda). Proto je vhodný životní styl pro mě důležitý, abych se cítila dobře. A to nemám žádné chytré hodinky, chytré prsteny ani jiné měřiče – vše dále zmíněné mám poctivě vypozorované.

Spánek

Spánek je u mě klíčový, protože jsem častěji unavená. Takže ideální je pro mě 8-9 hodin spánku, což je pro mnoho lidí luxus. Pro mě je to potřeba. A dokonce jsem zjistila, že se cítím úplně nejlíp, když chodím spát ve 21 hodin a spím cca do 6 hodin ráno. Ale dá se to praktikovat spíše přes zimní měsíce. V létě toho naspím určitě míň, protože se přes dlouhou dobu světla venku nedostanu do postele dřív než v deset.

Také jsem zjistila, že jsem náchylná na to, když mám večer před spaním milion myšlenek, to pak nemůžu usnout. Určitě to také znáte. Tak jsem se naučila si říct, že před spaním to stejně nevyřeším, a nechám to na ráno. Zapnu si meditaci na spaní, potřu spánky levandulovým olejem a většinou usnu dřív, než když se snažím to, co tíží moji mysl, vyřešit zbytečnými myšlenkami nebo obavami.

Práce

Co se týká mé práce nutriční terapeutky, tam jsem zase vypozorovala, že zvládnu denně kvalitně provést maximálně čtyři konzultace (přičemž každá trvá v průměru hodinu, některé i hodinu a půl). Když jsem si dávkovala pět a více konzultací denně, tak jsem byla pak energeticky vyčerpaná. Myslím si, že je v pořádku si přiznat, kde má člověk svoje limity, a ty respektovat.

Pohybové aktivity

Pohyb je pro mě něco tak přirozeného, že se do něj nemusím nutit. Část dne prosedím u notebooku nebo na konzultacích s klienty, a tak pohyb potřebuji ideálně denně 30-90 minut. Počítám do toho jakoukoliv aktivitu v kuse. Nejraději mám však svižnou chůzi venku, jogging, chůzi/běh na běhacím pásu a domácí posilování.

Doma máme běhací pás a také pár posilovacích náčiní – různě těžké činky, kettlebelly, posilovací lavici, posilovací gumy, bosu… Posilování se závažím je pro mě důležité jako prevence bolestí zad z důvodu sedavé práce a svižná chůze nebo běh je můj nástroj k psychohygieně. Když jsem smutná, vyplavím si hormony dobré nálady; když jsem naštvaná, vztek ze sebe vybiji; když mám lenivou náladu, pohyb mě krásně rozproudí. Tolik chmur světa by zmizelo, kdyby se lidi v určité intenzitě pravidelně hýbali…

Pravidelný koučink

Přibližně jednou za šest týdnů mám koučink/mentoring/terapii se svojí úžasnou koučkou Haničkou Andraste. Je tomu už devět let, co jsem s touto péčí o psyché začala a nedám na to dopustit. Můj život se zásadně mění k lepšímu s tím, jak se zbavuji nefunkčních vzorců chování, mikrotraumat, strachů, předsudků, zbytečného stresu, nadbytečného přemýšlení o všem atp.

A jestli si někdo myslí, že terapie/mentoring/koučink je jen pro psychicky slabší lidi, tak se neskutečně mýlí. Je to jedna z nejlépe vynaložených aktivit, které člověk pro sebe může udělat. Důkazem je i můj manžel, který je CEO ve dvou firmách, velmi rozhodný, odolný a psychicky stabilní člověk. A i přesto má koučink každý měsíc. Protože si je vědom toho, že mu to zásadně a dlouhodobě zlepšuje život a podporuje hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním časem.

Stravování

Jak už jsem zmínila, zánět štítné žlázy mě vede k určitým opatřením v životním stylu. Nejdůležitějším je za mě oblast stravování. Už pár let se stravuji specificky, vstříc mému zdraví, a to tzv. „protizánětlivou formou stravy“. Protizánětlivý charakter stravy spočívá v tom, že se eliminují potraviny, které mohou v těle podporovat záněty, a naopak se vyzdvihují v jídelníčku potraviny, které mají charakter protizánětlivý.

Ve svém jídelníčku omezuji potraviny, které mohou mít ve větším kumulaci prozánětlivý charakter. Může to být lepek, kukuřičné výrobky, smetana a smetanové potraviny, rafinované sacharidy a cukr (např. bílý pšeničný chléb a pečivo, cukroví, dorty, sušenky…), smažená jídla (např. hranolky, čipsy…), limonády, nápoje slazené cukrem, umělá sladidla, ultra zpracované maso (párky, klobásy, salámy…), masové konzervy, lahůdkářské výrobky, paštiky, sádlo, palmový tuk, ztužené rostlinné tuky, rafinované oleje, veškeré tzv. vysoce zpracované potraviny (ultraprocessed food) a „tvrdý“ alkohol. Prozánětlivý stav v organismu může vyvolávat také nepoměr omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin (např. více jak 1:4 a více). Tento poměr se dá v dnešní době z krve na přání vytestovat.

Ve svém stravování se naopak snažím přijímat zdroje, které obsahují „omega-3“ nenasycené mastné kyseliny, u kterých se uvádí, že mají protizánětlivý charakter – oříšky (především vlašské), semínka (lněná/chia…), olivový olej, ryby a mořské plody. Protizánětlivý charakter má také ovoce, zelenina, luštěniny, bezlepkové obiloviny a také specifická koření jako skořice, kurkuma a zázvor.

Z doplňků stravy vzhledem k mému zdraví využívám s různým cyklováním hlavně zinek, omega 3, vitamín D, vitamín B12, liposomální vitamín C, hořčík, vápník, havajskou spirulinu, vilcacoru (na podporu snížení zánětu ve štítné žláze) a teď na podzim se chystám zařadit i kurkumin, což je doplněk stravy s prokázaným protizánětlivým účinkem.

A jestli chcete vyloženě nakouknout do mého jídelníčku, pak vypadá obvykle takto:

• Jím 4x denně a snídám nejraději „sladkou verzi“ – a to nejčastěji řecký jogurt s ovesnými vločkami, ovocem, ořechy a skořicí nebo ovesnou kaši se skořicí, ovocem a ořechy.
• Oběd se obvykle skládá z libového masa nebo ryby s bezlepkovou přílohou (bramborami, batátami, rýží, quinoou, pohankou…), zeleninou na všechny možné způsoby a doplněné buď olivovým olejem, bylinkovým pestem nebo kokosovým mlékem. Po obědě si velmi ráda dávám espresso s kouskem čokolády, to je můj sladký rituál a toho se vzdávat určitě nechci.
• Odpolední svačina je u mě opět nasladko v podobném duchu, jako je snídaně.
• A večeře mám nejčastěji „studenou“ formou, tedy celozrnný chléb například s libovou šunkou/uzeným lososem/hummusem/tuňákem… se zeleninou a opět nezapomínám na volné tuky – ořechy/100% ořechové krémy/olivový olej/bylinková pesta/zeleninové čatní.

Velkou výhodou je to, že se do téhle protizánětlivé stravy nemusím jen účelově nutit, mně to totiž moc chutná! Jíst zdravěji pro mě není trest, ale radost. Na druhou stranu rozhodně se takto nestravuji ani 100 % svého času. Rádi si s manželem zajdeme na jídlo do restaurace, například na sushi, steak nebo dobrou rybu. Zásadní je pro mě kvalita potravin, a to jak doma, tak při výběru restaurace. Snažím se nakupovat farmářské nebo bio produkty, jak to jde. Osobně nejsem zatížená na kabelky nebo módní oblečení, zato kvalitní jídlo je pro mě a moji rodinu moc důležité, a proto na něm tolik nešetřím.

Závěrem

„Zdravý životní styl“ je něco, co se v životě mění dle toho, jak člověk kráčí životem a proměňují se mu různé okolnosti. Proto je důležité nezabřednout v rutině a často pozorovat, zdali aktuálně tělo a mysl nepotřebuje něco jiného, než tomu bylo například ještě před půl rokem.

Doporučuji také nekopírovat jen univerzální rady z internetu, ale hledat svůj osobitý soubor opatření v životním stylu, který vám umožňují kvalitnější život. Protože o kvalitu prožití každého dne jde podle mě především.

Foto: archiv autorky

19.8.2026 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Jak si udržet zdraví