Jan Lipšanský: Když články píše umělá inteligence…

Vzhledem ke své práci jsem nucen AI chaty používat.

Vyzkoušel jsem několik nástrojů, a můžu tedy již zhodnotit, jak tyto chaty pracují, a na co byste si měli dát pozor, když na internetu narazíte na rádoby odborný článek.

Dobrý pomocník, zlý pán

Než se dostanu ke „kalorickému“ tématu, nejprve je myslím potřeba určité vysvětlení a uvedení do situace.

Měl jsem tuhle přednášky na jednom brněnském gymnáziu a studenty samozřejmě jako jedno z hlavních témat zajímala umělá inteligence. (Dalšími tématy bylo třeba sebeurčení nebo jak jít za tím, co mne skutečně baví, navzdory názorům okolí.)

• Protože přednášky byly tři a pokaždé s jinou věkovou skupinou, měl jsem možnost za tu dobu dát dohromady malý, neoficiální seznam toho, co AI neumí a nikdy nebude moci.

Umělá inteligence nikdy nebude znát okolnosti a podhoubí, v čem jste vyrůstali, natož povědomí. Když to vztáhnu na sebe, AI nikdy nebude mít vhled do toho, co je brněnská plotna, co znamená pocitově pro Brňáka šalina, co pro něho znamenaly Lužánky, Roman Kukleta a jeho nůžky, nepochopí fenomén Komety, co je prygl. Umělá inteligence také nikdy neviděla u sebe v činžovním domě v průjezdu před půlnocí čůrat slavné brněnské herce…

Umělá inteligence nebude mít nikdy přístup k textům, které nebyly digitalizovány – staré tisky, rukopisné kroniky a texty, deníky. A dokonce ani nemá – či jen v omezené míře – přístup k digitalizovaným textům různých farností, zájmových klubů a spolků.

Kreativitu zde také nehledejte. AI umí jen kombinovat a variovat to, co už nějaký člověk před nimi vymyslel, ale nepřijde s vlastním nápadem. Film se zápletkou vygenerovanou umělou inteligencí poznáte lehce – je to blábol, který nedává hlavu ani patu a postavy mezi sebou mluví jako po lobotomii.

Umělá inteligence nemá smysl pro humor. Zkuste nechat AI vygenerovat vtip. Schválně, kolik z těch AI vtipů vám přijde skutečně vtipných.

A především – AI nemá city. Slova láska a sebevražda pro ni mají stejný význam. Při přednáškách jsem zjistil, že hodně studentů využívá AI chat místo reálného člověka vedle sebe. Je to – pro ně – bezpečné. Nemusíte jít s kůží na trh. Nemusíte riskovat, že vás ten druhý třeba zklame. Máte „jistotu“. (A přitom – co v životě vám dává jistotu? I změna školy nebo práce je nejistota.) Máte virtuálního kamaráda, který vám rozumí a vše vám odkýve. Když mu dáte správný prompt. Nač riskovat živý vztah, že?

Rozdělení AI chatů

Asi nejpoužívanějšími AI chaty jsou Meta AI, Gemini, Claude, Grok a ChatGPT. Každý se chová jinak. Daly by se jim dokonce přiřadit lidské vlastnosti.

• Gemini – nadšený kamarád, který vám vše odsouhlasí, plašan,
• ChatGPT – suchar bez nadhledu a smyslu pro humor, ale dá se sice složitě „zkalibrovat“,
• Meta AI – ještě větší suchar, pedant, vhodný jen na obrázky,
• Grok – poměrně seriózní, ale extrémně stručný, do vlastních analýz se nepouští, když je vyloženě nechcete, a i pak je stručný,
• Claude – pokud se nezeptáte, nechává si názor pro sebe, ale když se zeptáte, má asi největší rozhled, a dokonce dovede v rámci možností diskutovat na duchovní témata.

Chyby AI chatů

– Zapomínání

Pokud si nebudete platit nějaký plán, AI chaty budou zapomínat, a často podstatné informace. Takže je budete muset každý den či každý druhý den „kalibrovat“, aby si s vámi opět povídal na původní téma. Což nějakou dobu zabere. Ale zapomínání může hrozit, i když si budete nějaký plán platit.

– Interní slepota

V čem je hlavní problém chatů s umělou inteligencí? Nedokážou si všimnout „chyb“. Můžete napsat třeba takovýto prompt: „Když mě viděli stát se zakrvaveným nožem nad mrtvolou, můžou mne soudit za krádež nože?“ AI to vyhodnotí jako dotaz na krádež nože a na to odpoví, ale neuvědomí si sama od sebe, že stát s krvavou kudlou nad nebožtíkem znamená nejspíše daleko větší přečin. Takže AI neodpoví: „Asi jste se dopustil vraždy.“, ani se nezeptá: „A proč jste stál s nožem nad mrtvolou?“, ale spíše: „Pokud vás viděli stát a něco držet, těžko vám bez důkazů mohou doložit krádež.“ A pokud jde o psychologická témata, „správně“ napsaným promptem můžete zmanipulovat AI, že vaše jednání bude obhajovat, i když objektivně v reálu ubližujete někomu vy samotní.

– Vymýšlí si

A to doslova. Vymýšlejí si neexistující knihy, neexistující citace z neexistujících knih. Neexistující filmy. To aspoň brněnský Bar, který neexistuje (zdravím spolužáka Petra), v reálu existuje. Hledal jsem třeba pravoslavné filmy a velmi mne udivilo, že podle AI existují hned dva filmy o Andreji Rublevovi. Nakonec se ukázalo, že umělé inteligenci je jedno, jestli to někdo režíroval, nebo někdo psal scénář a režie se ujal později u jiných filmů.

Jazyk AI chatů

A tady už se dostáváme k našemu „kalorickému“ tématu. Protože chaty umělé inteligence pracují s určitým specifickým jazykem a formátováním, podle čehož poznáte, že článek psalo AI.

Nejčastější jsou tabulky a odrážkové či číslované odstavce. Umělá inteligence si v tom libuje. Jakmile uvidíte článek o zdravé výživě s tabulkami a odrážkovými odstavci, raději zbystřete.

Dále umělá inteligence ráda používá poučování a zevšeobecňování. Nic nepodá s jistotou. Nebo podává dokonce protichůdné informace. Říká opakovaně ty samé věci, jen jinými slovy. Často používá kurzívu nebo tučná písmena pro zvýraznění některých pasáží. AI také často klade naprosto zbytečné otázky.

A hlavně – AI neumí stylistiku. Nemá kreativitu. Text je plochý, univerzální, stručný, suchý, bez osobních zkušeností, bez vtipu a nadhledu, bez pravopisných chyb, ale také bez originality. Srovnaný jak mrazáky v pitevně. Dezinfikovaný jako chirurgický skalpel.

Zkrátka

Když se vám nechce listovat Wikipedií nebo těžce hledat jinak běžně dostupnou informaci, AI vám hledání zrychlí. Pokud tedy rozpoznáte, že odpovídá na to, co je potřeba, a nevymýšlí si. Holt hodně záleží na tom, jak sepsal původní prompt ten člověk, kterému se článek nechtěl psát.

A nesmíme zapomínat ani na to, že AI datacentra zabírají pod zemí amerických území neuvěřitelnou plochu, přičemž vysušují okolní půdu a mají vliv i na okolní přírodu. Ale to už je z poněkud jiného soudku.

Foto: Jan Lipšanský (archiv)

16.8.2026 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně