Uživatelka aplikace Kalorické Tabulky Eva: Dort občas ano, ale základem úspěchu je vždy návrat k nastavenému režimu

Své vyprávění začnu od dětství, abyste mohli více nahlédnout pod pokličku toho, co vše formovalo nejen moji postavu, ale i názor na sebe sama.

Začínáme…

Dětství

V tomto období jsem nikdy neměla problémy s postavou. Každý den jsem trávila venku na sídlišti v partě ostatních dětí – běhali jsme, hráli hry. A taky jsme dělali lotroviny. Ale už tehdy jsem měla obrovský apetit. Například v první třídě mi nedělalo problém sníst celou dospěláckou porci jídla v restauraci a pak si dát ještě zmrzlinový pohár. Nebo jsem si po obědě doma kolikrát skočila ještě na jídlo k babičce. Ale na postavě se to tehdy nepodepisovalo.

Dospívání

V období dospívání jsem měla také celkem štíhlou postavu. Byla jsem vyšší než ostatní dívky ve třídě, měla silnější nohy a ruce a k tomu mi narostla prsa. Moje hmotnost byla sice o 10 kg více, než bych podle nějakých škatulek měla mít, ale jinak bylo vše v pořádku. Jen mi starší sestra říkala, abych pořád tolik „nežrala“. A že jsem tlustá. Přitom to nebyla pravda, „dědila“ jsem po ní veškeré oblečení (velikost 40). Ale už jsem se snažila omezovat stravu, jenže jsem to nikdy nevydržela.

Dospělost

Kolem mých dvaadvaceti let jsem začala nenápadně přibírat a kupovat větší velikosti. Napřed velikost 42, pak 44 – to mi ještě přišlo v pohodě. Ale velikost 46 se mi už nelíbila…

Dnes už vím, že to bylo kvůli tomu, že jsem nedbala na stravu, vše vařila na spoustě tuku. Také sladkostí jsem si užívala vrchovatě. V létě jsem nosila jen šaty z elastického materiálu, které se roztáhly, takže když jsem si na podzim chtěla vzít opět kalhoty, musela jsem si koupit nové. No a velikost 48 už byla alarmující. Stoupla jsem po letech na váhu a zasvítilo na mě číslo 126 kg! Myslela jsem si, že je ta váha snad rozbitá, ale nebyla. To mi bylo tak 34 let. Omezila jsem množství jídla, ale bez hladovění. Prostě jsem se jen nepřejídala a zařadila pohyb – hodinu denně na rotopedu a chodila jsem třikrát týdně posilovat. Váha a míry šly pomaličku dolů. Jenže pak se to zastavilo na váze 92 kg, ať jsem dělala, co jsem dělala. Půl roku se s hmotností ani s mírami nic nedělo, tak jsem postupně a nenápadně zdravé návyky opustila a sklouzla zpátky.

Jasně, že jsem chtěla zase zhubnout, ale přišlo mi to marné se snažit, když se to předtím nepovedlo. Tak jsem si radši dopřávala, například na snídani celý makový závin. Ano, čtete dobře. Dále velká meníčka s dezertem z fastfoodového řetězce, lahve vínečka o víkendových večerech.

Na dobré cestě

Na začátku mé úspěšné cesty za lepší postavou stojí velká termolahev na čaj. Moc se mi líbila, a proto jsem z ní začala hodně pít. Jen proto, že byla hezká. Najednou jsem si všimla, že nějak méně jím. Kila šla dolů a já jsem měla pocit, že to jde tak nějak samo. Že se ani nemusím snažit. Pak jsem si řekla, že tomu trošku pomůžu, když to tak pěkně jde. Všude na internetu jsem četla o Kalorických Tabulkách.

Počítat kalorie se mi moc nechtělo, přišlo mi to vždy jako obrovská buzerace, ale jednou jsem si řekla, že si to v Kalorických Tabulkách zkusím jeden den vyplnit, abych měla přehled, kolik toho vlastně sním.

A ta aplikace mě naprosto uchvátila. Velmi mě začala bavit a od té doby se stala mým obrovským pomocníkem. Kila mizela jako sníh na sluníčku – napřed jedno za týden, potom se to trošku zpomalilo, ale hubnutí nepřestávalo.

Postupně jsem vysadila prášky na vysoký tlak, zmizelo mi akné i vyrážka na zadní straně paží.

K vyplňování aplikace Kalorické Tabulky jsem začala pravidelně docházet na měření InBody, abych na své cestě nebloudila, ale jela hezky dál a spalovala tuky a zachovala si svaly.

Malé, ale důležité milníky na dlouhé cestě

Cíl své hubnoucí cesty jsem si nestanovila – prostě se dostanu, kam až to půjde. Tak jsem míjela milníky, které mi udělaly radost. Například dvojciferná hodnota 99 kg, potom přechod z obezity do nadváhy 93 kg. Časem jsem přišla na to, že hlídat si postavu je fajn. Dříve jsem to brala za zlo a něco nepříjemného, ale teď je to pro mě péče o něco hezkého, na co jsem hrdá.

Trošku trápení a nevýhod

Musím přiznat, že ta cesta nebyla vždy jen uhrabaná a obrostlá měkkým mechem, občas se kamínek našel. Například loňská zima. Tělo postrádalo svoji termoizolační vrstvu, a tak mi to dávalo pěkně vědět. Musela jsem nosit pod kalhotami tepláky, aby mi nemrzly nohy. Také se ozýval hlad – vypočítaný příjem mi přestával stačit, tak jsem si řekla, že si od hladu na chvilku odpočinu a zvýším si příjem. A tuky mizely i tak, a proto už jsem příděly jídla zpátky nesnižovala. Takto jsem musela navýšit postupně až na nejvyšší hodnotu aktivity, přitom moje sportovní aktivity jsou minimální. Sport, to je pro mě taky zatím jen nutné zlo a vztah si k němu teprve buduji. Ale vidím velké pokroky, pořídila jsem si hrazdu a denně na ní cvičím – ne pro to, abych měla odcvičený nějaký plán, ale jen pro prostou radost. V mém případě to je dobrý tah.

Co jsem se naučila

Na druhou stranu mi hraje do karet moje záliba ve vaření a také to, že mi chutnají jak ty nezdravé sladké a tučné potraviny, tak i zelenina, tvaroh a libové maso, takže si bez problémů vybírám tu prospěšnou variantu. Ale sem tam dort, koblížek nebo zmrzlina také proběhne. Základem je vždy se vrátit k nastavenému režimu a hlídat si, abych se stále vešla do aktuální konfekční velikosti.

Kam mě moje cesta zatím dovedla

Teď už jen tak přešlapuji na místě, kde se mi ale moc líbí a nepotřebuji nutně jít dál. Znamená to konkrétně hmotnost 73 až 75 kg a konfekční velikost M. Další práce se týká hlavně zařazení sportu a silového tréninku, kde postupně navyšuji četnost a délku domácího cvičení. Jsem moc vděčná, že se mi povedlo získat svoji postavu z dospívání zpět, i když mi na rozdíl od té doby přebývá na břiše volná kůže, ale nehroutím se z toho. Je to taková připomínka, co mám v životě za sebou a odkud jsem se dostala. Velkou radostí byla postupná kompletní výměna šatníku, který se proměnil od tepláků a elastických šatů k elegantním šatům, halenkám a sukním, zejména s motivem sýkorek, které miluji. Sýkorky často také dohlížejí na moji stravu, aby byla zdravá a vyvážená.

Co bych chtěla vzkázat závěrem

Na tomto místě bych ráda poděkovala týmu Kalorických Tabulek, že vytvořili šikovného pomocníka, se kterým jsem mohla sama dojet na cestě ke štíhlé postavě. Pomocníka, díky kterému se naučíte, kolik čeho byste měli sníst, a vybudujete si kalorickou gramotnost. Dále bych chtěla popřát všem, kteří jdou svojí cestou za štíhlou postavou a za zdravím, aby se jim na cestě také tak dobře vedlo. Nevzdávejte to! Každý na to jdeme trošku jinak, důležité je, aby naše cesty byly pro nás příjemné a udržitelné, abychom došli v klidu až tam, kde budeme opravdu spokojení.

Slovo redakce Kalorické Tabulky

S paní Evou jsme se setkali před rokem na křtu našeho diáře. Přišla s kočárkem a všichni jsme obdivovali její zápal pro zlepšení jídelníčku. A ani na vteřinu nepochybovali o tom, že na našem blogu o ní jednou budeme psát. Jsme vděčni, že můžeme být pomocníkem na vaší cestě.

30.8.2026 redakce Články, Jak zhubnout