O kaloriích nevážně: Původní české plodiny a bylinky

Hodně se dnes mluví o lokálních potravinách. Myslí se tím samozřejmě plodiny vypěstované na území naší republiky, protože obsahují specifický souhrn minerálů a vitamínů.

Ale co by obecně znamenalo „původní plodiny a byliny“?

Lokální znamená u nás vypěstované, ne původní

Pojďme nejdřív zalistovat v archivu tohoto blogu. Už v článku „Proč je výhodnější jíst lokální potraviny“ jsem psal, že archeologové podle toho, co dřív jedli lidé, dovedou u nalezených koster zjistit, odkud dotyčný či dotyčná pocházeli. A že odlišnost stravy a jejího složení zabila v dávné minulosti jednoho muže, jehož kostra se našla na místě bývalého slezského hradiště u Chotěbuzi. Další text s názvem „Zapomenuté dary přírody, které se dřív jedly nejen jako lék“ byl věnován dnes spíše zapomenutým plodinám, rostlinám a bylinkám jako třeba vodnice, černý kořen, dřín apod. Na doplnění je zde ještě článek o využití plevele v kuchyni. A vzpomenout se také patří další tipy v pojednání „Zimní kaše našich předků a zapomenutá zimní zelenina„, kde se píše o ošlejchu, ptačinci, merlíku, sevláku či tromínu.

Ale my se chceme zabývat tím, jaké plodiny a byliny rostly na území českých zemí odpradávna. Ačkoliv zde budeme muset vyřešit otázku, co znamená odpradávna. Inu, a že brambory, rajčata, kukuřice, fazole by si třeba Karel IV. nedal, o tom jsme už také psali.

Co tedy znamená původní plodiny?

Pokud bychom chtěli být přísně striktní, pak se za původní plodiny (indigenofyty) označují ty, jež u nás rostly a kvetly po ústupu poslední doby ledové, což je zhruba před 10 000 až 12 000 lety, zatímco jako rostliny nepůvodní (archeofyty) se označují ty, které sem k nám byly zavlečené z původních stanovišť prostřednictvím člověka. A abychom pojmenovali vše, plodiny z obou Amerik k nám dovezené se nazývají neofyty.

Přitom ona doba ledová bylo v podstatě několik časových period, kdy u nás dokonce vládlo i subtropické podnebí, následně vystřídané výrazným ochlazením. (Ano, současné diskuze o globálním oteplování tuhle skutečnost žel výrazně opomíjejí. Střídání vysokých a nízkých teplot bylo na planetě docela běžné i v době, kdy člověk nijak krajině nedominoval.)

Vzhledem k tomu na území současných českých zemí rostlo kdeco. V dobách chladu chudá, mrazuvzdorná vegetace. Po konci doby ledové se u nás objevily smrky, které následně vytlačil dub, modříny, břízy. Glaciálními relikty se myslí rostliny (a živočichové, ale ti nás právě nyní nezajímají), které od těch dob přežily dodnes. Jde například o ostružiník moruška, který najdeme v Krkonoších (zdravím pana učitele Milka), všivec krkonošský, břízu zakrslou, zimozel severní, šídlatku jezerní, kohátku nízkou a další. Mezi původní rostliny patří i maliny, jahody, borůvky, brusinky, trnky, lísky, bez, medvědí česnek nebo bršlice kozí noha.

Pokud jde o archeofyty, před 6 000 lety se na území současných českých zemí objevil první hrách a čočka, patří sem samozřejmě obilí (pšenice, oves, ječmen, proso, žito), ale v průběhu staletí (ba tisíciletí) také vinná réva, švestky, meruňky, ořechy, chrpa, mák, čekanka, hlaváček jarní nebo koukol. Celkem je v naší květeně až 40 % nepůvodních druhů. Jenže jde skutečně jen o určité vědecké a časové rozlišení – v realitě to vypadalo tak, že šlo o dynamické změny a proplétání a mísení různých druhů.

Pojďme tedy místo původních rostlin, bylin a plodů používat označení zdomácnělé. Jablka, ořechy, hrušky, švestky, třešně, a dnes už i rajčata, cukety, brambory, řepu cukrovou i červenou, mák – prostě to, co dnes považujeme za běžné. Důležité je, aby se to pěstovalo u nás, v naší půdě. Abychom neskončili jako ten chlápek od Chotěbuzi.

Co se u nás dnes skutečně pěstuje?

Ačkoliv se situace českých a moravských zemědělců zhoršila různými byrokratickými zásahy a rozprodejem mnoha českých podniků do zahraničních rukou, přece jen se u nás překvapivě stále něco pěstuje. Okurky už sice ne ve Znojmě, ale v jižních Čechách, ale pokud jde třeba o mák, patří naše republika k největším legálním producentům a vývozcům. Roční produkce je okolo 28 000 tun.

Cukrové řepy se sklidí kolem 4,5 milionu tun, český kmín má dokonce chráněné označení EU a ročně se ho vypěstuje až 3 000 tun. Kromě řepky se dále hodně pěstuje slunečnice, hořčice, koriandr, fenykl, majoránka, kopr, petržel, pažitka, tymián, máta, meduňka či libeček. Ostatní druhy koření jako pepř, mletá paprika, nové koření či skořice se kvůli klimatickým podmínkám do České republiky dovážejí.

Pokud jde o obiloviny, nejvíce se pěstuje pšenice. A z ostatních plodin samozřejmě brambory, jablka, hrušky, mrkev, česnek, cibule, paprika, broskve, a kupodivu i maliny.

Ale v dnešní době jde skutečně o to, v jaké půdě a zemině se pěstují, jestli mají přirozené – naše – prostředí. Proto vzniká tolik ekologických farem, které se snaží o návrat k přirozenému pěstování plodin. A dnes je skutečně jedno, jestli jsou „původní“, nebo „zavlečené“, důležité je, že jsou „zdomácnělé“.

Ilustrační fotografie – od báječné členky skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami Jany P. Děkujeme.

24.9.2026 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně