Veronika Mayová: Psychohygiena a hubnutí aneb někdy je potřeba rozhýbat nejen tělo, ale i energii

Psychohygiena je podle mě pořád trochu podceňované a přehlížené téma. Přitom ji do určité míry děláme všichni, aniž bychom tomu tak říkali.

Posezení s přáteli. Procházka. Výlet do přírody. Knížka, u které na chvíli vypneme. Chvíle, kdy nemusíme nic řešit, organizovat ani zachraňovat svět.

To všechno může být psychohygiena. Problém podle mě nastává ve chvíli, kdy ji odsouváme do kolonky „až když zbyde čas“.

• Protože kdy přesně ten čas zbývá, že?

Práce, domácnost, děti, škola, kroužky, nákupy, vaření a dalších přibližně 158 věcí, které člověk během běžného týdne zvládne. A pak si v neděli večer vzpomene: Aha, ještě jsem měla odpočívat. A proto si své dny chvíle oddechu já osobně plánuji a těším se na ně.

Psychohygiena podle mě potřebuje svoje místo

Stejně jako si plánujeme pracovní schůzky, návštěvu lékaře nebo povinnosti kolem dětí, dává mi smysl plánovat si vědomě i věci, které nám pomáhají dobíjet baterky.

• Nečekat, jestli na ně náhodou zůstane prostor.

Já sama jsem vypozorovala, že potřebuji mít něco, na co se můžu těšit. Proto se snažím každý měsíc naplánovat nějaký výlet, vandr nebo pochod. Klidně jednodenní. Už samotné plánování a očekávání, že mě něco hezkého čeká, mi dělá dobře. A když potom vyrazím ven, je to pro mě jeden z nejlepších způsobů, jak si vyčistit hlavu.

U mě vede cesta k hlavě často přes tělo

Jako výživová poradkyně pracuji hodně s emocemi lidí. Protože jídlo zdaleka není jen otázka toho, co máme napsané v jídelníčku. Do stravování se promítá stres, únava, nálada, vztah k sobě, naše každodenní fungování i to, co právě prožíváme. A právě proto je pro mě psychohygiena hodně spojená s tělem. Říkám tomu jednoduše „rozhýbat energii“.

Ráda běhám, chodím na vandry a skoro všude, kde to jde a čas dovolí, se snažím chodit pěšky. Běhat chodím ideálně minimálně třikrát týdně.

• Říkám ideálně, protože vedu také normální život… A ne vždycky to samozřejmě vyjde.

Ale právě tehdy na sobě velmi dobře poznám ten rozdíl. Když se delší dobu nehýbu, stres je u mě mnohem víc znát. Pohyb pro mě totiž není jen něco, čím spaluji kalorie. Je to způsob, jak dostat napětí ven z těla, srovnat si myšlenky a zase se trochu vrátit sama k sobě. A tohle je podle mě důležité i v souvislosti s hubnutím.

Hubnutí není jen jídlo a pohyb

Když se řekne hubnutí, často se všechno začne točit kolem jídelníčku, kalorického příjmu a cvičení. Jenže člověk nežije ve vakuu.

Když jsem ve stresu, unavená, přetížená a dlouhodobě sama sebe odsouvám na poslední místo, projeví se to i v tom, jak se o sebe starám. A jak jím.

Proto vedu i svoje klientky k tomu, aby nevnímali péči o sebe jako nějaký luxus navíc, který přijde na řadu, až bude všechno ostatní hotové.

Protože ono nebude nikdy vše hotové. Vždycky bude nějaké prádlo. Vždycky se objeví další e-mail. A domácnost má mimořádnou schopnost vrátit se do původního stavu přibližně sedm minut poté, co ji člověk uklidí.

Začátek školního roku je krásná prověrka nervové soustavy

Teď, když znovu začíná školní rok, to vnímám ještě víc. Po létě se opět nabíhá do nových stereotypů a režimu. Škola, školka, práce, povinnosti, kroužky a hledání toho, kdo má kdy kde být a proč nemá přezůvky tam, kde by je teoreticky mít měl.

• Právě v takových obdobích je podle mě potřeba myslet i na sebe.

Ne nutně dělat něco velkého. Spíš vědět, co konkrétně mně pomáhá, a dát tomu v životě prostor. Pro někoho to bude sport. Pro jiného zahrada, hudba, sauna, kafe s kamarádkou, ticho nebo dvě hodiny o samotě bez toho, aby na něj někdo mluvil.

Já mám kromě aktivního odpočinku ráda i ten pasivnější. Čtení a vzdělávání jsou pro mě něco, u čeho dokážu příjemně vypnout a zároveň mám pocit, že se někam posouvám.

A pak je tu ještě jedna naprosto zásadní součást mojí psychohygieny.

• Objímání.

Mám dvě malé děti, takže neobjímat se u nás prakticky ani nejde. A vlastně jsem za to ráda. Někdy člověk nepotřebuje další chytrou poučku o zvládání stresu. Potřebuje prostě někoho pořádně zmáčknout.

Ale zpět k tomu pohybu.

Co když vás běhání děsí už z principu?

Tak neběhejte. Každý jsme jiný a psychohygiena podle mě nemá být další disciplína, ve které budeme soutěžit, kdo ji dělá správněji.

• Je potřeba najít si to svoje.

V posledních letech se například hodně dostávají do popředí ruční práce. Přiznám se, že mně nikdy moc nešly. Takže zatímco někdo u háčkování dosahuje stavu hlubokého zenu, já bych pravděpodobně po dvaceti minutách potřebovala psychohygienu právě kvůli tomu háčkování. Ale chápu, proč u někoho taková činnost funguje. Člověk zaměstná ruce, soustředí se na jednu věc a hlava může na chvíli pustit všechno ostatní.

• A přesně o tom to je.

Psychohygiena nemusí vypadat dokonale. Nemusí být instagramová a už vůbec nemusí být stejná pro všechny. Měla by být vaše.

Najděte si něco, při čem cítíte, že vám hlava trochu ztichne, tělo povolí nebo se naopak příjemně rozhýbe energie. A zkuste tomu dát konkrétní místo v kalendáři, místo abyste čekali, jestli jednou zázračně „zbude čas“.

Protože péče o sebe není něco, co přichází na řadu až po všech ostatních. A pokud se snažíte hubnout nebo měnit svoje stravovací návyky, možná stojí za to občas odvrátit oči od talíře a podívat se i na to, jak se vlastně máte. Někdy totiž nepotřebujeme víc disciplíny. Někdy se potřebujeme jen obout a jít se projít.

foto: Claire Palm Hanzl a archiv autorky a KT

Tip redakce Kalorické Tabulky

Autorka článku na svých stránkách nabízí za solidní ceny nutriční koučink – pomoc v podobě dlouhodobých i jednorázových konzultací.

16.9.2026 Bc. Mayová Veronika Články, Jak si udržet zdraví