Přílohy k jídlům mohou být pestré a kaloricky i výživově velmi rozdílné
Pokud jde o přílohy, často u jídel měníme jen klasicky brambory, rýži, špagety nebo kolínka a knedlíky. Případně chleba, pokud jde o lečo, chilli con carné či guláš.
Přitom existuje daleko více možností příloh.
Když někdy mám syny z různých důvodů doma, moc je nebaví, že střídáme právě jen tyhle výše uvedené čtyři přílohy. A tak jsem začal pátrat, čím jídla oživit, aby přílohy byly tak nějak pestřejší.
Brambory
Vezměme si jenom brambory. Jistě, všichni znají brambory vařené ve vodě (354 kJ / 100 g) nebo hranolky (1 150 kJ). Ale brambory se také dají pokrájet na měsíčky a péct v troubě (cca 600 kJ, podle přidaného oleje). Případně se dají zabalit poloviny větších brambor do alobalu a péct v troubě (380 kJ). Ostatně v troubě můžete připravit i hranolky bez oleje (535 kJ), tedy s daleko nižší kalorickou hodnotou než smažené.
Z brambor oškrábaných a vařených ve vodě pak můžete udělat buď šťouchané brambory (nejlépe posypané smaženou cibulkou – 533 kJ), nebo bramborovou kaši s máslem a mlékem (cca 480 kJ).
Nebo si uvařte brambory ve slupce (384 kJ). Z nich pak můžete udělat bramborový salát – buď vídeňský, kam se přidají jen okurky, cibule a octový lák (cca 400 kJ), nebo ten klasický s majonézou (906 kJ). Ale také z nich lze udělat rychlé bramborové těsto a z něj třeba bramborové placky (cca 700 kJ), které lze podávat s trhaným kachním masem a zelím, s povidly na sladko, případně se špenátem, jak to mají rádi právě naši kluci. Také z nich můžete udělat noky, případně šulánky.
Těstoviny
O tom, kolik existuje druhů těstovin, jsme již psali. Chtěl bych proto nyní jen vypíchnout naše nejoblíbenější, které jsme objevili až po napsání článku. Řecké těstoviny kofto (cca 600 kJ / 100 g vařených těstovin), které se podle mne svým tvarem a velikostí hodí v podstatě kdykoliv a k čemukoliv.
Obiloviny
Obilovinám v teplé kuchyni jsme věnovali celý samostatný článek.
Rýže a nudle všeho druhu
Když se řeknou slova rýže a nudle, vybaví se nám opět jen v podstatě buď uvařená rýže (jedno jestli natural, jasmínová nebo parboiled), či u nudlí ty klasické české vaječné, případně jen z mouky a vody. Jak si představíme níže, existují i kombinace obojího.
Pokud jde o běžné nudle, připravují se tak, že se udělá těsto (s vejcem či bez něj), vyválí se, řežou se nudličky a nechají se usušit. Takové nudle patří do kategorie těstovin a najdeme je ve většině zemí světa, v Japonsku pod názvem ramen (tenké) či udon (široké), v Turecku jako kezme atd.
V zahraničí a převážně v asijských zemích se však nudle dělají nejenom z pšeničné mouky, ale také z pohanky, rýže, žaludů, bukvic, kukuřice, z bramborového či fazolového škrobu, z mořských řas…
Proto se můžete v restauracích nebo asijských obchodech a supermarketech (třeba v Tamdě) setkat s mnoha druhy nudlí. Třeba kulaté rýžové nudle se vietnamsky řeknou bún. Pokud víte, že bůček se vietnamsky řekne chả, asi už tušíte, co bude podstatou jídla bún chả, které najdete snad v každém asijském bistru.
Rýžové nudle se dělají z rýžové mouky (případně rýžové pasty) a vody (bez vajíčka a bez soli, jen se někdy přidává tapioka či kukuřičný škrob). Jejich původ je v jižní Číně (kde se pšenici moc nedařilo), odkud se pak rozšířily v podstatě po celé Asii. Ve vietnamských bistrech je najdete pod názvem bún, jak jsme psali v předchozím odstavci, nebo pho (široké, ploché). Jsou velmi tenké, zhruba 1 – 2 mm. Dělají se ve dvou variantách – buď kulaté asi jako špagety, nebo ploché (široké). Existují i nudle vyrobené z hnědé rýže. Rýžové nudle se obecně doporučují jako strava pro nemocné s celiakií a alergií na lepek. Podobně lze využít i kukuřičné nudle.
Soba nudle jsou oblíbené především v Japonsku, mají typickou hnědou barvu a jsou vyráběny z pohanky. Někdy se dochucují zeleným čajem. Japonci je mají nejraději vařené a studené a dávají si k nim v miskách různé teplé i studené omáčky.
Skleněné nudle nebo někdy také celofánové se dělají ze škrobu a vody, proto jsou průhledné. Škrob se používá z fazolí mungo, dosny, brambor, sladkých batát či již zmíněné tapioky. Jejich výhodou je rychlá příprava, někdy je stačí jen zalít horkou vodou. Samozřejmě pozor na množství sacharidů.
Konjakové či také shirataki nudle jsou jednou z módních novinek na našem trhu. Jsou dietní (mají 35 kJ / 100 g před uvařením), vyrábějí se ze škrobu nebo nasušeného a pomletého kořene plodiny konjak, která připomíná červenou řepu, a nemají samy o sobě vůbec žádnou chuť. Neobsahují žádné sacharidy. Také neobsahují žádné minerály nebo bílkoviny. Což už může být trochu problém, protože chybějící sacharidy znamenají, že nedostanete pro tělo potřebné množství energie, navíc se tím ovlivní hladina cukru v krvi. Protože v zahraničí o žádnou novinku nejde, ví se, že ti, kteří drží různé diety, mají ve zvyku se těmito nudlemi přejídat, což vede k nadýmání, průjmům a bolestem břicha.
A nakonec ještě zmiňme rýžové vločky. Vyrábějí se jak jinak z rýže, jsou bezlepkové a používají se do polévek, omáček nebo pro přípravu kaší.
Luštěniny
Někdy se jako příloha k jídlům podávají i luštěniny. O tom, kolik existuje různých druhů, a tedy i variant této přílohy, jsme psali podrobně také již.
Místo chleba nebo rohlíku zkuste…
A konečně zde máme všechny ty guláše, leča a chilli con carné. Když jsme u posledně jmenovaného, tak do skutečného chilli se na jihozápadě Ameriky lámou nachos. Ty, stejně jako všechny níže uvedené placky, se už dají v naší republice jednoduše koupit i samostatně.
Z Mexika ale známe také tortilly (kukuřičné placky), a to několika velikostí, které se dají použít nejen jako příloha, ale i na zabalení nějakého jídla do nich. Podle velikosti placky a způsobu zabalení či zapečení pak mluvíme o burritos, quesadillách, fajitas, flautas, tacos apod. Jenom poznámka – u nás seženete většinou tortilly pšeničné, ale pak se nedá mluvit o pravých mexických tortillách.
Z Indie si můžeme vzít za příklad chlebové placky naan, roti nebo čapátí. Roti jsou nekynuté placky, připravené na suché pánvi (bez oleje), typické svou nadýchaností – hotové mají nafouknuté bubliny. Čapátí se připravují jako roti, ale na pánev už se použije trochu ghí. Ze základního těsta se připravují i placky puri nebo paratha, které se pak plní bramborovou směsí, případně zeleninovou směsí. Naan jsou potom placky kynuté, hutnější a dělají se nasucho v peci zvané tandoor.
Z Arábie k nám přišel arabský chléb, pita, který má opět široké možnosti využití. Podobně z Malé Asie chlebová placka lavaš. A novinkou, která k nám nedávno doputovala z Itálie, je pinsa, která může sloužit i pro přípravu mini pizzy.
Takže, jak vidno, variant příloh a možných zpestření klasiky je docela hodně.
foto: cz.depositphotos.com
Chcete zhubnout? Mohlo by se vám hodit:
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
14.10.2024
Jan Lipšanský
Články, O kaloriích nevážně, Recepty a výživa