Hubnutí, zdravý životní styl a motivace (5. díl): Proč raději hubnout pomalu, ale udržitelně. Příběh (nejen) mé hlavy

Jasně, každý z nás by nejraději viděl výsledky hned. Ale je potřeba si uvědomit, že na svou aktuální váhu jsme se taky nedostali přes noc. Takže rychle to dolů také nejde.

Vlastně… ani by nemělo.

Abych ale nemluvila jen obecně, vezmu vás dneska i trošku na “výlet“ do své hlavy, protože právě ta hlava nám často hází víc klacky pod nohy než samotné jídlo nebo pohyb.

Můj příběh: Když si hlava zafixuje jedno číslo

Nedávno jsem četla ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami příspěvek, kde jedna paní psala, že zhubla 20 kilo. Krásná práce. Ale její kamarádka, která sama s váhou bojuje, jí údajně řekla, že to není ani vidět. Kromě toho, že by bylo dobré přehodnotit toto “kamarádství“, si pojďme ukázat, co udělala hlava té úžasné paní.

Ano, bohužel jí řekla: „Tak to nemá cenu.“ A hádáte správně, že 20 kilo bylo celkem rychle zpět. Ne na váze. V hlavě. A pak samozřejmě i na těle.

Znám to. A vím, že v tom nejsem sama.

Pojďme se společně podívat pár let zpět, do mých studentských let. Váha se mi tehdy pohybovala mezi 52-56 kg. A já si myslela, že jsem tlustá, protože jsem sem tam objevila špíček na břiše a nebyla jsem ani trochu srovnatelná s těmi “fitnesskami“ na Instagramu. Znáte to – ta rádoby dokonalost na nastajlovaných fotkách… A zase ta hlava.

Představa, že bych měla přes 60 kg, byla zkrátka děsivá. A tak se mi to číslo zafixovalo jako “hranice”. Jakmile jsem se blížila k šedesátce, najela jsem na “režim“. Jenže pak přišlo první těhotenství – rodila jsem s 80 kg. V pohodě, říkala jsem si, vždyť to půjde dolů. Kojení, pohyb s dítětem.

Jenže rok po porodu jsem byla zase na porodní váze. Tak jsem sáhla po Kalorických Tabulkách, najela na udržitelný režim a dostala se na cca 65 kg. Brala jsem to jako fajn váhu – přeci jen místo “jedniček” pod tričkem byly “čtyřky”, povolenější kůže, zkrátka jiné tělo, jež odnosilo a krmilo dítě.

Pak přišlo druhé těhotenství – a znovu kolem 80 kg. Tentokrát už jsem věděla, že nechci, aby ta váha zůstala.

Po šestinedělí jsem byla zpět na cca 65 kg. Neřešila jsem to nijak přísně – jídlo spíš intuitivně, jen jsem hlídala, aby to moc nelezlo nahoru. Ale čím víc ubíhal čas od porodu, tím víc jsem se sama sobě nelíbila. Hlava říkala, že už je to dlouho, že bych s tím už jako měla něco dělat. Tak jsem začala. Pomalu. Bez stresu.

Domácí dvacetiminutovky s Fitify, trochu víc bílkovin, základní pohyb. Váha ukázala 60,9 kg a moje hlava se naštěstí trochu uklidnila. Zvládla jsem to. Ale prostě to nebyla ta, v mojí hlavě “hubená”, pětka. Ale “tlustá” šestka.

Měsíc a půl trvalo, než se objevilo na váze 59,9 kg. Reálně? Žádný rozdíl oproti včerejšku, kdy tam bylo 60,1 kg. Ale hlava slavila vítězství. Najednou jako kdybych měla o 20 kilo míň.

Blbých 200 gramů! Nic, co bych reálně měla šanci poznat v zrcadle!

Proč to tady takto veřejně říkám? Protože hlava umí být pěkná potvora. A pokud ji neuklidníš udržitelnými návyky, klidně tě donutí všechno zahodit. Právě proto je tak důležité hubnout pomalu, udržitelně, s respektem k tělu, ale i psychice.

Proč je to lepší pomaleji?

1. Je to zdravější pro tělo.

Velký deficit znamená málo živin, jež naše tělo je potřebuje. Málo jídla = málo bílkovin (svaly mizí), málo tuků (hormony trpí), málo sacharidů (mozek jede na rezervu). A to prostě nechceš.

2. Je to zdravější pro psychiku.

Extrémní diety jsou psychicky náročné – ze začátku možná “jedeš na motivaci”, ale časem přichází únava, podráždění… A jídlo přestane být kámoš, stává se z něho nepřítel. A to je opravdu nebezpečné.

3. Vyhneš se jojo efektu.

Velký deficit dlouho nevydržíš. Jakmile povolíš, většinou se vrátíš k původním návykům a všechno je zpět. Často bohužel i s nechtěnými úroky.

4. Máš čas budovat nové návyky.

Pomalejší cesta ti dá prostor naučit se jíst jinak. A pokud změna není drastická, máš větší šanci vydržet.

A co potom? Musím už napořád používat Kalorické Tabulky?

Jednoduše – ne. Kalorické Tabulky jsou skvělý nástroj, o tom žádná. Pomůžou ti naučit se co a kolik jíst. Ale rozhodně to není něco, co bys měl/a dělat do konce života.

Jídlo není jen číslo

300 kcal z čokolády není totéž co 300 kcal z lososa. Nauč se tvořit zdravý talíř – bílkoviny, sacharidy, tuky, vláknina. Časem už čísla nebudeš potřebovat, naučíš se jíst intuitivně a naslouchat potřebám svého těla. Poslouchej ho. Jez, když máš hlad. Ne z nudy. Ne ze stresu. A když si dáš dort na oslavě – svět se nezboří. Po jednom jídle nic nenabereš, to mi tedy věř.

Není to o dokonalosti. Je to o návycích.

Udržení váhy není boj. Je to nový standard. Možná jsi slyšel/a, že zhubnout je “lehké”, ale udržet váhu je “těžší”. Pokud sis však po cestě vytvořil/a nové návyky, pak není co udržovat. Nový styl se stane přirozenou součástí tvého života. A budeš si to užívat.

Tak si to pamatuj! Pomalu, udržitelně, s rozumem. Pro tělo i pro hlavu. To je ta cesta, co má smysl.

foto: cz.depositphotos.com

Tip redakce Kalorické Tabulky

Začínáte s hubnutím a nevíte si vůbec rady? Nebojte se požádat o pomoc solidního a cenově dostupného odborníka. Ušetří vám to hodně času, tápání a případného zklamání. Možné je oslovit i autorku tohoto článku přes její profesní stránky.

---

Všechny díly volného cyklu „Hubnutí, zdravý životní styl a motivace“:

• Hubnutí, zdravý životní styl a motivace: Základní informace a určení cílů
• Hubnutí, zdravý životní styl a motivace (2. díl): Přemýšlej o jídle jinak
• Hubnutí, zdravý životní styl a motivace (3. díl): Jak na pokrok, motivaci i krize
• Hubnutí, zdravý životní styl a motivace (4. díl): Nový způsob života jako náš nový standard, nikoliv dočasná snaha o hubnutí
• Hubnutí, zdravý životní styl a motivace (5. díl): Proč raději hubnout pomalu, ale udržitelně. Příběh (nejen) mé hlavy

15.5.2025 Monika Hronová Články, Jak zhubnout