Zajeďte si na dovolenou do místní restaurace 2 – tentokrát do pákistánské, senegalské a čínské

Jak jsme tu již psali, není vždy nutné jezdit za exotickými jídly do zahraničí. Najdete je totiž i v České republice.

Minule jsme se podívali do indických, ukrajinských a bulharských restaurací. Dnes doporučení, co si dát v pákistánské, senegalské či čínské.

Pákistán

V Praze se dají najít čtyři pákistánské restaurace (z toho dvě jsou skutečně autentické), v Brně jich pak najdeme překvapivě zhruba osm, z nichž moje nejoblíbenější je v Králově Poli.

Pákistán se nachází mezi Indií a Předním východem, takže je místní kuchyně ovlivněna jak indickou, tak třeba libanonskou nabídkou.

Proto zde najdeme třeba biryani, pokrm typický spíše v Indii. Jde o směs zeleniny, případně i masa, s rýží, takže jídlo připomíná rizoto, naši goreng, pilaf, paellu, pulao nebo džuveč. U biryani je důležitá směs koření, která dodává tu správnou asijskou chuť. Najdeme zde muškátový oříšek, fenykl, pepř, hřebíček, kardamom, skořici, bobkový list, koriandr, mátu, zázvor, cibuli a česnek, někde se ale používají také kešu oříšky, hroznové víno, jablko nebo ananas. Existují i další varianty, třeba Bohri biryani obsahuje navíc třeba i opečené brambory a rajčata.

Šiš kebab jsou – zjednodušeně řečeno – grilované špízy z kousků několik hodin marinovaného masa. Někdy se používají i vnitřnosti, především játra. Samotné slovo „šiš“ znamená právě špíz. Jídlo je podobné šašliku nebo souvlaki.
Další variantou je šami kebab, grilované placky ze směsi masa, cizrny a vejce. Přílohou jsou v obou případech indické či arabské chleby.

Každý region Pákistánu má svá jídla – například Balúčistán je ovlivněn Íránem a jeho grilovaný špíz se jmenuje sadži, mezi nejpopulárnější paštunské pokrmy patří kábulské pulao (varianta rýžového pilafu s rozinkami a mrkví) nebo mantu (knedlíčky plněné masem). Kalašové mají za specialitu ořechový chléb, v Pandžábu najdeme saag z listové zeleniny nebo nihari či kunna gosht (něco jako masový guláš).

Senegal

V poslední době se sice sporadicky, ale objevují i africké restaurace. V Praze najdeme dvě, každou v jiné čtvrti (ta lepší se nachází kousek od Kotvy), v Brně žel jen jednu. Ale jsou.

Pokud se do nich vypravíte, zkuste se zeptat třeba na kuře yassa (kuře marinované v citrónové šťávě, arašídovém oleji, cibuli a africkém koření).

Nebo na thiéboudienne (ryba se senegalským kořením, podávaná s rýží a zeleninou), maffé (arašídová omáčka s masem, zeleninou a kořením), mulet farci à la St Louisienne (plněná ryba parmice), avocat au crevettes (avokádo plněné krevetami). Případně dibi (pouliční jídlo, kdy se pečené jehněčí maso podává s grilovanou cibulkou, hořčicí a chlebem), nebo nems (další oblíbené pouliční jídlo, v podstatě smažené jarní závitky, plněné skleněnými nudlemi a mletým masem nebo krevetami).

Čínská kuchyně

Čínská kuchyně se dělí na pekingskou, sečuánskou, šanghajskou a kantonskou. Skutečných čínských restaurací – tedy ne vietnamských či dokonce arabských falešných podniků – najdeme rovněž málo, v Praze dvě (opět je každá v jiné čtvrti, jedna na jihu Prahy, druhá na severu), v Brně jen jedna.

Pekingská kuchyně

Této kuchyni se říká také královská nebo hnědá. Protože hodně využívá sójové omáčky. Mezi hlavní suroviny patří jakékoliv maso včetně ryb, kachen a drůbeže obecně, přílohou jsou knedlíčky z kynutého těsta, pšeničné či kukuřičné placky, rýže překvapivě příliš ne.

Využívá se hodně koření jako česnek, koriandr a cibule. Mezi typická jídla této kuchyně patří např. slavná pekingská kachna či mongolský ohnivý kotlík (shuanyangrou) – jde o kousky jehněčího vařené v horké vodě s kořením, nudlemi, čínským zelím, krevetami a rybou.

Sečuánská kuchyně

Našinci se bude rozhodně zdát zbytečně moc pálivá. Ze surovin se opět nejvíce používá maso – vepřové, hovězí, domácí drůbež – a velké množství zeleniny, méně pak ryby. Jako příloha pak nejvíce rýže. K typickým jídlům se řadí např. sečuánský ohnivý kotlík, gongbao (kung-pao) nebo dvakrát vařené vepřové, tedy huíguōròu, kdy je vepřové maso jednou vařené a podruhé smažené a doplněné smaženou zeleninou, nejčastěji česnekovými klíčky, pórkem, zelím, paprikou, cibulí nebo jarní cibulkou.

Kantonská kuchyně

Z kantonské kuchyně si mnozí dělají legraci. V jednom dílu svých cest po Asii o tom mluvil Gordon Ramsay, který citoval místní poučku: všechno, co leze, létá, plazí se, plave, běhá, se dá sníst. Ano, zde se jí doslova vše, třeba obalované hadí kostry. Moc se nekoření, ani jídla nejsou příliš tepelně upravená, spíše syrová. Takže těžko něco doporučit – aby vám nebylo špatně.

Šanghajská kuchyně

Hlavní součást jídelníčku východní části Číny tvoří sladkovodní a mořští živočichové. Jídla jsou mírně nasládlá v kombinaci se sójovou omáčkou, octem či vínem, cukr se zde využívá více než kdekoliv jinde. Mezi známá jídla patří např. ryba ve sladkokyselé omáčce, masové koule či restovaní krabi s kyselou omáčkou.

ilustrační foto: cz.depositphotos.com

Autor článku přispěl svými texty také do naší kuchařky Kalorické Tabulky – nejlepší recepty a Diáře plného motivace. Nyní oba tituly zakoupíte ve zvýhodněném balíčku na e-shopu Kalorických Tabulek.

11.7.2025 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně