Nejím, “až když něco koupím”, ale kdy chci a kde chci. Už jste někdy zkoušeli, jaká je to pohoda dát si v létě oběd venku na lavičce s výhledem do zeleně?
4. Mám dost energie po celý den
Díky pravidelnosti v jídle mi nehrozí vlčí hlad s následným hltáním a přejídáním, ani předčasná únava.
5. Nestresuji se, ale užívám si klid
Nemusím si dělat starosti, zda někde seženu jídlo, které mi bude vyhovovat. V klidu si sním to své doma připravené.
6. Šetřím přírodu
Vše mám připraveno ve vlastních krabičkách/skleničkách, které používám opakovaně.
7. Dopřávám si jídlo přesně podle své chuti
Nemusím se přizpůsobovat, ale dám si, co mi chutná. V létě třeba jen salát, v zimě klidně polévku z termosky.
Trenérka a výživová poradkyně, která nepíše jídelníček na papír, protože takový končí nejčastěji na dně šuplíku nebo v koši, ale snaží se pomocí Kalorických Tabulek své klienty vést k pochopení jídla, vytvoření povědomí o nutričních hodnotách potravin a zjednodušení cesty za jejich vysněnou postavou.
Podle dostupných dat konzumuje dostatek zeleniny v České republice jen malá část populace. Údajně pouze asi 30 % dospělé populace zvládá doporučené množství, tj. 400 g denně.
Další studie ukazují, že mnoho lidí v ČR trpí nadváhou nebo dokonce obezitou, což je často spojováno s nevhodným stravováním. Náhoda? Nemyslím si.
Vzhledem ke své práci jsem nucen AI chaty používat.
Vyzkoušel jsem několik nástrojů, a můžu tedy již zhodnotit, jak tyto chaty pracují, a na co byste si měli dát pozor, když na internetu narazíte na rádoby odborný článek.
Kolikrát jste si už řekli, že od pondělí začnete? Že tentokrát to zvládnete a stačí jen mít pevnější vůli? Jenže pak přijde obyčejný pracovní den.
Ráno rychlá káva ve spěchu, dopoledne bez jídla, protože není čas, oběd něco narychlo mezi povinnostmi, odpoledne obrovský hlad a večer nálet na lednici spojený s výčitkami.
Když se řekne psychohygiena, možná si představíte meditaci při východu slunce, deset minut dechového cvičení nebo deník vděčnosti.
Já si představím, že v jedné ruce držím mobil s pracovním e-mailem, druhou se snažím zabránit dítěti, aby snědlo něco, co před třemi vteřinami našlo na zemi, a přemýšlím, jestli jsem vůbec dopila ranní kafe.