František: 56 kilo dole – změnil jsem život kvůli synovi

Je mi 34 let, měřím 197 cm a ještě před 2 lety jsem vážil kolem 140–145 kilogramů. Dnes mám kolem 90 kg a podle měření tělesného složení 8,1 % tělesného tuku.

Když se dnes ohlédnu zpátky, je skoro neuvěřitelné, jak velký kus cesty jsem za necelý rok ušel.

Ale nebyla to jen změna váhy. Byla to změna celého života.

Když sport skončí, ale jídlo zůstane

Kdysi jsem byl sportovec. Rekreačně jsem se věnoval silovému trojboji a měl jsem za sebou už docela solidní výkony. Sport byl velkou součástí mého života. Pak ale přišlo zranění. Utrhl jsem si vaz v koleni a sportovní ambice skončily. S tím bohužel skončil i pravidelný pohyb.

Jídlo ale zůstalo.

Postupně se ze sportovce stal člověk, který jedl stejně jako dřív, ale téměř se nehýbal. Navíc jsem změnil práci – z fyzicky náročného strojírenství jsem přešel do kanceláře jako programátor. Pohybu bylo ještě méně. Roky ubíhaly a váha pomalu, ale jistě rostla. Až jsem se dostal někam k 140–145 kilogramům.

Moment, který mi změnil život

Zlom přišel s narozením syna, protože najednou jsem zjistil něco, co mě opravdu zasáhlo. Nebyl jsem schopný si pořádně hrát ani s vlastním dítětem. Zvednout ho ze země byl problém. Jakákoli aktivita mě okamžitě zadýchala. Byl jsem zpocený, ufuněný a vyčerpaný.

A tehdy mi hlavou běžela jediná myšlenka: „Jakého tátu vlastně můj syn má?“

Uvědomil jsem si, o kolik věcí bych mohl přijít. Běhání po hřišti, společné výlety, obyčejné hraní. A rozhodl jsem se, že to změním.

První malé kroky

Na začátku jsem udělal to nejjednodušší – vyřadil jsem to nejhorší: sladké nápoje, sladkosti a hodně nezdravých jídel. Už jen tahle změna měla obrovský efekt. Během krátké doby zmizelo asi 8 kilogramů. Ted zpětně vím, že velká část nejspíše byla voda, ale to jsem tehdy netušil, ale alespoň to zvýšilo moji motivaci.

Časem jsem si uvědomil, že pokud to myslím vážně, musím tomu dát nějaký systém a řád.

Den, kdy jsem začal používat aplikaci Kalorické Tabulky

7. dubna 2024 jsem si stáhl aplikaci Kalorické Tabulky. V tu chvíli jsem vážil už „jen“ 135 kilogramů. Poprvé jsem měl přehled o tom, kolik vlastně jím a kde dělám chyby. Najednou jsem viděl realitu v číslech.

Nastavil jsem si příjem kolem 2200 kcal. Při mé velikosti a aktivitě to byl deficit zhruba 1300 kcal denně. Věděl jsem, že to nebude jednoduché, protože to je dost ostrý režim, ale byl jsem rozhodnutý to zvládnout – musel jsem.

Nový životní styl

Můj životní styl se změnil prakticky o 180 stupňů. Nakoupil jsem krabičky na jídlo a začal si vařit dopředu. Vzhledem k pracovnímu vytížení to nebylo jednoduché – někdy jsem pracoval až 230 hodin měsíčně a doma jsme měli malé miminko.

Bohužel to trochu odskákal občas spánek.

Přesto jsem se snažil držet jednoduchá a rychlá jídla. Nejčastěji to bylo:
• kuřecí prsa s rýží a olivovým olejem
• hovězí maso
• tvaroh s proteinem
• kvalitní šunky
• mražená zelenina

Možná to nebyla vždy jídla, která by vyhrála soutěž o nejhezčí talíř na Instagramu. Ale fungovalo to.

Návrat k pohybu

Postupně jsem se také vrátil do fitka. Díky minulosti v silovém trojboji jsem měl aspoň základní představu, jak trénovat.
Navíc jsem začal jezdit do práce na kole místo autem. Téměř každý den. Pohyb se znovu stal přirozenou součástí mého života.

Poctivost k sobě samému

Samozřejmě, že jsem občas udělal chybu. Každý ji někdy udělá. Ale jednu věc jsem dodržoval vždy – všechno jsem poctivě zapisoval. I když jsem snědl něco mimo plán, zapsal jsem to. Nechtěl jsem si nic nalhávat.

Výsledek po necelém roce

Shodil jsem zhruba 56 kilogramů. Moje nejnižší váha byla 86 kg. Po přechodu na udržovací režim váha vyskočila na přibližně 92 kg, což je ale při normálním jídle a doplnění glykogenu naprosto přirozené. Na měření tělesného složení InBody na ZČU v Plzni mě ale čekalo velké překvapení – tělesný tuk byl přibližně 8,1 %. +- chyba měření.

Bohužel kůže se už nedokázala moc vrátit, takže nejspíše „vyrýsováno“ nebude, ale cítím se úžasně.

Největší změna není na váze

Ta největší změna ale není číslo na váze. Dnes nemám problém běžet se synem na hřiště, zvednout ho, běhat s ním nebo ho vynášet na skluzavku. Můžeme si spolu hrát bez toho, abych se po pár minutách složil. A přesně kvůli tomu jsem to celé začal.

Co jsem se během cesty naučil

Jedna z největších chyb, které jsem dělal dřív, bylo jídlo z nudy. To je podle mě obrovský zabiják pokroku. Další chybou bylo úplné vynechání tuků. Myslel jsem si, že tuk = kalorie = špatně. To mi ale později vyústilo v hormonálními problémy.

Cesta nekončí

Zapisování do aplikace jsem nepřestal používat ani po skončení diety. Díky tomu mám pořád přehled o tom, co jím, a můžu případné výkyvy včas korigovat. Pohyb mě znovu začal bavit a nedokážu si bez něj představit běžný život. A hlavně – můžu být tátou, jakým jsem chtěl být. Na mojí cestě mi byla velkou oporou manželka, která mě během celé změny podporovala, i když sama měla náročné období s malým dítětem.

Vzkaz na závěr? Každý, kdo přemýšlí o změně životního stylu na lepší a váhá, jestli jo nebo ne, jděte do toho! Stojí to za jakoukoli dřinu. Nikdy není pozdě začít.

16.3.2026 redakce Články, Jak zhubnout