O kaloriích nevážně: Co si lidé mazali na chleba?
V současné době je zvykem si dát jako rychlou snídani rohlík nebo chleba namazaný máslem, tvarohem, paštikou, pomazánkou, medem…
Kde se tento zvyk vzal a fungovalo to tak vždycky?
O historii chleba jsme už podrobně psali a o jednotlivých druzích a podobách chleba taktéž. Tentokrát se budeme zabývat takovou trochu hnidopišskou disciplínou a budeme zkoumat, kdy začalo to mazání něčeho na chleba a jestli to dělali i naši předkové. Pokud se vám to nechce číst celé – mazání na chleba, jak je známe dnes, se stalo populárním až v 19. století.

Co tedy dělali s chlebem naši předchůdci?
Chlebem se zpočátku nemyslely ty krásně nakynuté bochníky, ale obyčejné placky. A stejně jako dnes, do placek se balilo naprosto vše. Sice tomu tenkrát neříkali tortilla, pizza, quesadilla apod. a neměli k tomu drahé, luxusní restaurace, protože se to jedlo v podstatě všude. Ale princip byl stejný. Dávala se na ně („pizza“) či do nich („tortilla“) zelenina, maso, ryby, oříšky, bylinky, med, rozmačkaný česnek, datle a fíky, sýr…
Časem se začaly přidávat ingredience už do těsta. A tak vznikaly placky nebo chleby ústřicové, vaječné, máslové, koprové, lososové, pivní, pepřové…

Chleba nejen jako lžička
Dodnes vidíme v obchodech nabídku severských chlebů s plochou podobou, určených ne ke krájení, ale k lámání. Chleba se totiž v dobách minulých nekrájel, ale lámal. Často chlebové těsto sloužilo jako lžička. Ostatně v Indii se chlebové placky používají dodnes právě tak – utrhnete si kousek placky, v pravé ruce z ní uděláte jakousi trubičku nebo mističku a tou pak jídla nabíráte. Stejně tak se ale dělo i ve středověku v Evropě, kdy se kusy bochníku trhaly a střídka se tvarovala do podoby lžičky. V okolí Středozemního moře se chleba používal podobně – trhaly se kousky chleba a namáčely se do olivového oleje nebo česnekovo-sýrových dipů či bylinkových past. Při hostinách v bohatších rodinách se na chleba kladly kousky masa, výpek a cibule.

Sýr, máslo a sádlo
Pokud se týká chleba a sýra, je doloženo, že tehdejší poutníci Evropou (náboženští, za prací) s sebou nosili kus chleba a bochníčky sýra nebo hrudky tvarohu. Jedli je pak opět tak, že odtrhli nebo uřízli kus chleba a odřízli kus sýra, ale sýr se nedával na chleba, oboje se jedlo samostatně. Podobně tomu bylo s hrudkami másla, které se konzumovaly samostatně. Ostatně, máslo se původně považovalo za barbarské jídlo, protože pocházelo ze severských zemí, zatímco kolem Středozemního moře se za vznešený tuk považoval olivový olej. Konstantinopolský patriarcha ze 6. století, Anthimus I., píše, že máslo se má olizovat. Ostatně, Vlámové jedli máslo samostatně minimálně ještě v 16. století, jak dokládá francouzský starožitník Pierre Jean Legrand d’Aussy.

Ale máme doloženo, kdy se pravděpodobně poprvé máslo na chleba namazalo. V knize The Boke of St Albans od Juliany Bernersové z roku 1496 se v kapitole The Treatyse of Fysshynge wyth an Angle píše, že na opečený chléb se natíral nejen med, ale také máslo. Opečený chléb proto, že se máslo rychleji rozpustilo a vteklo do chleba.
Ze severních zemí se rozšířilo i mazání sádla na chleba, ale takový úspěch jako máslo nikdy nezaznamenalo. Američanům dokonce dodnes přijde sádlo na chlebě nechutné.
Marmelády
Od nejstarších dob ještě před Kristem se ovoce zavařovalo, ale většinou celé a s medem nebo i s vínem, aby vydrželo konzervované do další sklizně. Na chleba se ale nedávalo. Podle dochované kuchařky De Re Coquinaria ze 4. století, připisované Gaviu Apiciovi, se podávaly ovocné zavařeniny jako delikatesa k masu.

Do Evropy se zavařování ovoce dostalo až s křížovými výpravami, ale marmelády a džemy měly zvláštní použití – třeba jako lék proti moru nebo pro přilákání lásky.
Paštiky
Ve starověkém Egyptě a Římě se dělaly játrové paštiky a pro tento účel se chovaly speciální husy se speciálním krmením. Ale také šlo o speciální delikatesu jen pro královské mlsné jazýčky. Paštika, jak ji známe dnes, vznikla ve Francii v 18. století, kdy v roce 1779 připravil Jean Joseph Clause z Normandie paštiku de foie gras.

Do té doby se připravovala terina – rybí, telecí nebo zvěřina se do chleba zapékalo. Z důvodu, aby se to lépe nosilo, když jste vyrazili na cesty. Odtud má svůj původ terina, kdy se původně v historii maso včetně mletého vařilo uvnitř těsta – prostě takový masový koláč.
Mazání na chleba
Teprve když začal být cenově dostupný chléb z bílé mouky, začalo se s mazáním másla, tvarohu, sýra, paštik, medu a marmelád přímo na krajíce. Kdy přesně k tomu došlo, se dnes nedá určit, ale má to souvislost s průmyslovou revolucí v 19. století.

Tip redakce Kalorické Tabulky
Nahlédněte do naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami na Facebooku. Pokud tam do vyhledávání zadáte #výzva #pečivovobležení #oblozenychleba, vyjedou vám tipy na obložené chleby. Dobrou chuť.
foto: Laďka Doležalová, Dana Durlák Ščerbová, Helena Franclová a Jitula Káfoňková z výše jmenované skupiny.

Autor článku přispěl svými texty také do naší kuchařky Kalorické Tabulky – nejlepší recepty a Diáře plného motivace. Nyní oba tituly zakoupíte ve zvýhodněném balíčku na e-shopu Kalorických Tabulek.
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
15.4.2026
Jan Lipšanský
Články, O kaloriích nevážně