O kaloriích nevážně: Proč je dobré jíst v klidu

Dnešní doba je uspěchaná. Musíme stihnout spousty věcí. A většinou to vypadá, že mnohé z nich je třeba udělat dokonce současně.

Ale opravdu musíme?

Teorie vs. praxe

Všichni to víme. Měli bychom dobře spát, alespoň osm hodin denně. Nestresovat se. Jenže běžné pracovní nebo studijní povinnosti nám to neumožňují či nedovolují. Ovšem všechno je o nastavení pravidel.

Když jsem dělal v jedné firmě, bylo zvykem si nosit jídlo s sebou a ohřívat v mikrovlnce. Dělali to tak všichni, takže i já. Jídlo z mikrovlnné trouby mi moc nechutnalo. Bylo takové vysušené. Člověk se sice zaplácl, ale moc dobrých dojmů to v něm nezanechalo.

A pak jsem zjistil, že skupina ze suterénu chodí prostě na obědy do restaurace. Naopak se divili, proč nechodím taky. Tak jsem se přidal k nim. Během oběda se povídalo, vtipkovalo, někdy se probíraly další strategie reklam nebo textů do časopisů, ale to v daleko menší míře.

V jiné nejmenované firmě měli automaty na sendviče, bagety, a také jídla, tzv. hotovky, zabalená pěkně v plastu, stačilo opět jen vložit do mikrovlnky. Přitom tam ale byla i restaurace, jenže mnozí využili rychlejší formy a varianty. Aby pak seděli u kávy právě v té restauraci.

Jídlo jako obřad

Proč o tom mluvím? Protože jsme jednou natáčeli televizní dokument o indické komunitě v našich zemích. A zavítali jsme rovněž do indických restaurací. Kde je konzumace jídla obřadem. Občas dokonce s náboženskými prvky. Samotné umístění misek a jídel mělo svůj plán a význam. I rozsazení lidí kolem stolu. V některých komunitách se pronášejí před jídlem modlitby.

• Když se podíváme do historie – a nejen do historie – zjistíme, že jídlo jako takový malý obřad či dokonce skutečný obřad byl a stále existuje v mnoha kulturách.

Například nedávno, v době našich Velikonoc, se konal kazašský svátek jara s názvem Nourúz (čte se nauryz), který slavili nejen naši sousedi na sídlišti, ale psala mi o něm i kolegyně ze školy a posílala fotky prostřeného stolu s národními jídly.

Nemusíme však chodit tak daleko. Naše vánoční zvyky a štědrovečerní stůl. Naše velikonoční zvyky a velikonoční jídla. Masopust. Všechna tato období mají své jídelní zvyky, prostírání, chvíle scházení se s rodinou a u věřících i tu obřadnost.

Židovské tradice jsou rovněž spojeny s jídlem. Nemyslím tím jen macesy, ale třeba sederový stůl a sederový talíř během svátku Pesach.

Klid u jídla

Podle různých studií jsou lidé v jižních zemích Evropy nebo v Asii dlouhověcí. Často se to připisuje jak výběru jídla, kde převažuje zelenina, mořské plody a ryby, rýže apod., jenže to není vše.

Ve Francii, Španělsku nebo Řecku se podává několikachodové menu. Každý chod tvoří jen malý talířek – kousky sýru, olivy nebo jen plátek masa. Mezi jednotlivými chody by měla být přestávka. Hlavní chod bychom u nás označili za hladový talíř, jak málo na něm je. Přesto se po jídle zvednete, břicho vás netlačí a cítíte se příjemně nasyceni. Měl jsem možnost to zažít na pár služebních cestách.

Podstatné je, že nikdo nikam nespěchá, u stolu se konverzuje, dělají vtipy, rozebírá fotbal nebo sklizeň vína či oliv… Vlastně jde o kulturní a společenskou záležitost. Podobně bývají dlouhé rodinné večeře společenskou událostí v Mexiku, Číně, Japonsku a dalších zemích.

Dalším příkladem je příprava čaje v Japonsku, kde se klade důraz na klid, úctu a soustředění. A takový čajový obřad může trvat i dvě tři hodiny. Podobně se děje v Etiopii, kde zase mají tradiční kávový obřad, který může trvat několik hodin. Káva se praží, mele a připravuje před hosty jako výraz pohostinnosti.

Co na to odborníci?

Hodně vědeckých studií (které vám najde kdekterý AI chat) tvrdí, že pomalejší a klidnější stolování má pozitivní vliv na zdraví – a že naopak velmi rychlé a „nevědomé“ jedení bývá spojeno s určitými riziky.

Pokud jíte pomaleji, po menších kouscích, s přestávkou, spořádáte menší počet kalorií, protože mozek stihne včas zaregistrovat pocit sytosti. Většinou se tvrdí, že jídlo mozek zaregistruje až za 15 minut – a je jen na vás, kolik toho do té doby sníte.

Při pomalejším jedení používáte ale také další své smysly: oceníte barvu jídla nebo způsob servírování. Cítíte vůni. Podle dalších studií v takovém případě máte také tendenci jíst pomaleji, jídlo si víc vychutnávat – čímž opět sníte méně, protože pocit sytosti se dostaví rychleji. Některé studie dokazují, že lidé, kteří jedí pomalu, mají menší pravděpodobnost nadváhy než rychlí jedlíci.

A pak tu máme rychlojedení a jídlo za chůze. Případně když baštíte u televize. V takových chvílích má člověk tendenci jídlo hltat, navíc se může cítit ve stresu, nevnímá, kolik toho sní a jak. Problémem je, že v takových situacích mozek jídlo ani nestihne zaregistrovat, takže brzy máte opět hlad. A musíte si dát zase něco ke snědku. Podle odborných studií vede podobné rychlé nebo nevědomé pojídání k problémům s trávením, vyššímu riziku obezity, vyšší hladině cukru v krvi či celkově k metabolickému syndromu.

No jo, ale jak na to v praxi?

Pamatujte, že život máme všichni jen jeden. Nikdy nic nespěchá tolik, abyste si tam nenašli chvilku klidu. Kolikrát se mi stalo, že překlad nebo nový článek bylo nutné odevzdat honem honem třeba v pátek večer, a pak na druhé straně nikdo nebyl a klidně jsem to mohl poslat v pondělí.

Určitě ve svém nabitém denním pořádku najdete klidnou chvilku, kdy se můžete jídlu věnovat „obřadně“, v pohodě a užít si je. Zajímavé je, že si najdeme čas na to viset třeba na mobilu, a večeři pak odbudeme během pár krátkých minut.

Pokud si pohrajeme s časovým managementem, nějaké to okno pro důstojné jedení se vždy najít dá. Není nutné spěchat a vystavovat se tak zbytečně dalšímu stresu. Není nutné se odbývat jídlem z mikrovlnky. Existují jídla k obědu, která uvaříte do dvaceti minut.

foto: archiv Sofiia Žerděva a cz.depositphotos.com 

Tip redakce Kalorické Tabulky

Autor článku přispěl svými texty také do naší kuchařky Kalorické Tabulky – nejlepší recepty a Diáře plného motivace. Nyní oba tituly zakoupíte ve zvýhodněném balíčku na e-shopu Kalorických Tabulek.

10.5.2026 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně