Aneta Šámalová: Celá cesta je cílem aneb neuvěřitelný příběh, který vás nakopne

S váhou je to často jako na houpačce. Jsou období, kdy to jde tak nějak samo, a pak to začne dřít.

Vliv má na to mimo jiné i náš aktuální psychický stav. A právě o tom je i náš dnešní motivační příběh.

Sympatická Aneta, náš dnešní host, o sobě říká, že když byla mladá žába, pořád někde poletovala. Až do svých jednadvaceti let měla vždy nanejvýš 56 kilogramů. Změna nastala při prvním těhotenství, které neprobíhalo v úplně nejvstřícnější atmosféře. Nakonec zůstala se svým synem, který se narodil v 36. týdnu, sama.  „Ženy, jež zůstaly samy, jistě ví, jak se člověk musí otáčet,“  vzpomíná maminka krásného a zdravého kluka, která se se situací navzdory těžkým začátkům statečně poprala.

„Nabraných dvanáct kilogramů, kdy jsem nezřízeně jedla, šlo dolů téměř samo. Za půl roku byly pryč a já zase hopsala jako vychrtlík. Denně dlouhé procházky s kočárkem a čas stráveny venku fungovaly,“ vzpomíná na to období Aneta.

Když byly synovi tři roky, seznámila se s mužem, se kterým se později přestěhovala do Prahy kvůli práci. Přiznává, že to bylo náročné – relativně nový vztah, malé dítě, opustit rodinu, přátele, nové prostředí…. „Asi proto jsem v té době nějaké to kilečko ještě zhubla,“ zamýšlí se nad svým příběhem žena, která pak ovšem údajně už jen přesedlávala na stále větší velikost…

Ani nová práce jí v tomto směru příliš nepomohla. Spíš naopak. „Celé dny jsem jen seděla a propíjela čas ledovými čaji a sladkými nápoji. V rychlosti pojídala pizzu, mražené hotovky a sladkosti. Během roku a půl jsem se dokázala vyšplhat z 56 kg na 74 kg,“ vypráví Aneta, které se za toto období změnila velikost z 36 na 40.

Začnu pak, začnu později, začnu potom…. Známe to, že? „Než jsem se rozhodla s tím něco udělat, byla jsem vyhozena z práce pro nadbytečnost a pár dní po výpovědi otěhotněla,“ popisuje svou další životní etapu Aneta, jež s gestačním diabetem a rizikovým těhotenstvím, včetně přísné diety, přibrala do svého těla dalších 17 kilogramů.

„Porodila jsem syna 4060 g v 38týdnu. Velká máma – velké miminko,“ směje se sympatická žena, jež se prý už v té době naučila pracovat s aplikací Kalorické tabulky. „Tehdy jsem si hlídala pouze sacharidy, až později jsem ocenila, jak perfektní pomocník to je,“ říká se vzpomínkou na to, jak ji začaly vadit nadbytečné kilogramy a snažila se je dávat dolů.

• „Byla jsem amatér. Snad úplně první, co jsem dělala, bylo kmitání nohama ve vaně v naději, že odpor vody přináší větší náročnost,“ směje se. „Ano, i takové blázniviny někdo dělá,“ dodává.

„Potom přišla výzva na dřepy a přidal se i můj muž. Po šesti dnech ale přišly bolesti v oblasti pánve, a tak jsem skončila, jak rychle jsem začala. Koupila jsem si pak podivný nástroj na břišní svaly. Opět hloupost, ale jak je to staré známé pořekadlo? Chybami se člověk učí,“ vypočítává své pokusy a omyly Aneta.

8. ledna 2014 – den, na který nikdy nezapomenu

„Objevuji program 30 daysshred od cvičitelky Jillian Michaels a snažím se ho poctivě odcvičit. Podívám se okem mistra na video předem a mávnu rukou, že TOHLE ZVLÁDNE KAŽDEJ,“ směje se opět. „Po prvních minutách se mi chce brečet a cítím bolest snad i na řasách. Statečně docvičím, bez činek, jsem ráda, že udržím své ruce. Po cvičení se klepu jak osika ještě dvacet minut. Následující 4 dny jsou velmi bolestivé, neboť jsem přišla na to,  že mám v těle svaly. Po všech těch omluvenkách na tělocvik od střední školy  jsem se začala hýbat. V noci jsem nemohla téměř zvednout syna na nakojení, vyjít schody… Dosednout na toaletu bylo čisté zlo,“ popisuje svou novou etapu se vtipem jí vlastním Aneta.

• Bolesti v lýtkách s podezřením na trombózu jí ovšem zase zhatily opět plány.

„A tak hledám něco méně náročného a najdu spoustu dalších programů. Například pro mne velmi zlomovou 30ti denní výzvu.  Nejdříve zkouším jejich offline programy a tisknu spoustu motivačních plánků a tabulek k odškrtávání. Odškrtávám, zda jsem splnila pitný režim, zda jsem byla venku na procházce, zda jsem cvičila, zda jsem snědla daný den 200 g ovoce a zeleniny, zda jsem vynechala sladké. A barvičky a okénka mě úplně pohltí. Jsem hrdá, jak se mi tabulka pěkně zbarvuje. NEVZDÁM SE !! – NIKDY TO NEVZDÁM,“ vzpomíná na své odhodlání.

• Nikde prý nenalezla informace o cvičení při kojení, a tak se rozhodla, že sama na vše půjde zkoušením….

Po nějaké době se její plány odrážejí v chodu domácnosti –  nestíhá vařit, nestíhá cvičit a ačkoliv na sociálních sítích lidi sdílí své skvělé výsledky už po měsíci, ona stagnuje několik měsíců.  Ale NEVZDÁ TO.  „Běhám po schodech, když jdu s košem, snažím se využít děti k cvičení a pohybu. Starší syn nastoupil do první třídy, miminko pláče a nespí, zoubky se valí ven, manžel chodí domů až k večeru. Jsem unavená, ale když už se na tu cestu jednou dám, musím jí úspěšně dokončit. Život má jen omezený počet zítřků,“ míní.

Pak si kupuje online program od 30ti denní výzvy, kde se učí, jak je důležitý pro tělo i odpočinek a další rady. A jak to pokračovalo? „Tělo se začíná měnit, zvládá vyšší náročnost…  A já si začínám pohrávat s myšlenkou, že bych mohla jednou zvládnout extrémní závod Spartan race. Potřebuji najít nějakou tečku, nějaký bod, o který se mohu opřít. Ne vždy je vše růžové a daří se, stačí lehce vypadnout z rytmu, a dokud ještě nejste na vlně sportujícího, ale JEN hubnoucího (slovíčka, ve kterých je velký rozdíl), můžete se snadno vrátit tam, odkud jste přišli. Další měsíce a já si troufám i na velmi náročný program Zuzka Light. Vše stojí na reálných a drobných cílech. Nezvládáte odepřít si ze dne na den čokoládu? Tak jí omezte nejdříve na 3 dny v týdnu, zkoušejte vše pomalu, aby změny nebyly prudké,“ vysvětluje své dílčí úspěchy.

• Stále při tom kojí a snaží se podpořit co nejvíce maminek v tom, že jde  skloubit pohyb a kojen. Zakládá si blog, jenž prý slouží jako malá berlička, která pomáhá překonat malé strasti.

„Syn jde do druhé třídy. Tou dobou už víme, že to, že byl takové „živé“ dítě, nebylo jen tak. Získáme několik diagnóz a opět to není jednoduché vše skloubit,“ říká žena, která tou dobou už miluje pohyb… a čeká ji další etapa.

Jednoho dne ji přijde email od 30ti denní výzvy, podle které cvičila, že jí nabízejí spolupráci.  A to není vše.  „V lednu, kdy slavím své roční výročí od začátku pohybu, získám v jedné soutěži 3. místo v proměně těla. Jsem nevýslovně šťastná. Ten den, kdy jsem nazula sportovní boty, změnil se můj život ve všech směrech. Dojdu si také na kontrolní měření tuku v těle a zjistím, že už 24 kilogramů je pryč,“ prožívá znova svou radost, na které stojí další dny.

Dělá si kurz fitness trenéra a také jde poprvé běhat – za 2 měsíce ji čeká onen závod, Spartan race. „Prvně uběhnu 2 km a málem umřu,“ popisuje další těžkou výzvu.  Denně běhat nemůže, není hlídání, ale 2 x týdně se jí  podaří utrhnout. „Závody jsou pro mě něco neuvěřitelného, chvíle, kde i rodina zjistila, proč to vše dělám,“ popisuje své další osobní vítězství. „Když doběhnete celá od bahna a děti mají v očích ten výraz, že jejich máma je největší super hrdina – a darují vám vlastnoručně vytvořený „cvičebný deník“, je k nezaplacení,“ usmívá se.

• Sice prý běžela přes dvě hodiny a celých závěrečných 100 m brečela, ale dokázala zvítězit sama nad sebou.

No řekněte, komu by neudělalo radost, když jeho máma, která chystá jít nakupovat do obchodního centra, vás obejme, i když jste od bláta. „Dnes mám za sebou téměř desítku běžeckých závodů, přišla jsem na ně z gauče a věřím, že to dokáže každý!“

Co říci závěrem?

„Ubližovala jsem svému tělu a za dva roky přibrala více než 30 kilogramů. Nechci už trýznit své tělo. Chci jít příkladem svým dětem. Změnila jsem život sobě a i dalším ženám. Doběhnu tramvaj, vyběhnu 7 pater s nákupem. Cítím se perfektně. Moc děkuji všem, kteří mě podporovali. Podporujte a budete podporováni. Děkuji i mému muži, který i když nic neříká, je na mě určitě hrdý.“

Kontakt na hosta:

www.zdravakrasna.blogspot.cz

4.4.2016 Ing. Macáková Marcela Články, Jak zhubnout