Nic se nemá přehánět, ani hubnutí: Příběh mladé ženy, která málem zemřela pro krásu

Víte, že je špatné, když vychrtlé modelky z titulních stránek módních časopisů udávají pochybný trend přehnané štíhlosti, který se snaží mladé dívky napodobit.

A zřejmě si také pravděpodobně myslíte, že vám se to stát nemůže…

Nedávno nám facebook přihrál prostřednictvím naší spolupracovnice Elišky Růžičkové působivou prezentaci, ve které jistá dvacetiletá dívka popisuje svůj boj o život, který málem ztratila kvůli touze po štíhlosti. Sdíleli jsme ji na facebooku Kaloricketabulky.cz a už po pár minutách mi bylo jasné, že jde o téma, které patří i na blog.

Denisa se představuje

Pohledná dívka bydlí v Rakovníku a má tři starší bratry. „Všichni jsme byli odmalička sportovně založení. Od svých šest let jsem navštěvovala hodiny baletu, po dvou letech jsem se ale začala zajímat o aerobik, a tak mě rodiče přihlásili na něj,“ začíná své vyprávění odvážná mladá žena, která se nebála svůj příběh zveřejnit a upozornit tak ostatní na nebezpečí, které na nás číhá za přehnanou touhou po líbivé postavě.

„Aerobik se stal pro mě od první chvíle velkým koníčkem. Začala jsem jezdit na závody typu Master class a zúčastnila se i Miss aerobik. Později jsem zkusila cvičit  i týmově ve wellness týmech,“ vzpomíná zapálená sportovkyně, která mezitím vyzkoušela i break dance a street dance. Jak sama říká, vedl však u ní vždy aerobik. Věnovala se mu dvanáct let a z toho pět let sama trénovala děti.

• V té době bylo vše v pořádku. Pak ale přišla změna.

Bod zlomu

„Bohužel jsem musela ze zdravotních důvodů skončit,“ vzpomíná Denisa a přiznává, že vždy byla typ holky, která svou postavu hodně řešila a teď to bylo ještě horší. Ačkoliv každý den navštěvovala fitko, tak dle jejích slov – vzhledem ke špatnému jídelníčku – se jí nedařilo zhubnout. „Měla jsem vždy velký problém se zadkem a stehny, i když celkově jsem byla osvalená,“ vysvětluje Denisa a hned dodává, že okolí jí ale nikdy nenaznačilo, že by byla tlustá.

• Ona však toužila být hubená!

Začátkem roku 2014 (75 kg na 170 cm) si Denisa řekla, že se svou postavou zkusí něco udělat: „Upravila jsem jídelníček a skutečně po několika dnech viděla první změnu. Pořídila jsem si domu závěsný systém TRX, kde jsem každý den poctivě posilovala, a snažila se jíst zdravě. Váha šla dolů a ohlasy kamarádů mě motivovaly k tomu, abych pokračovala dál.“

Touha po nereálné štíhlosti

Když začalo léto, tak se spolu s těšením na dovolenou dostavily i obavy,  jak bude vypadat v plavkách. „Zmenšovala jsem si tedy den ode dne porce, později jsem přešla k vynechávání určitých potravin. Váha šla stále dolů. V tu dobu jsem byla na nějakých 500 kcal denně,“ konstatuje nepředstavitelnou věc dívka, která byla k sobě příliš kritická.

Krize a velké poznání

Někdy v srpnu přišly první problémy, ztráta menstruace, nízký tlak, točení hlavy atd. Denisa toto období popisuje dnes takto: „Dá se říct, že každý týden jsem byla u doktora s nějakým problémem. Já si ale stále přišla silná a ve svém ubírání na jídle jsem pokračovala. V prosinci, kdy jsem se dostala na 42 kg a můj denní příjem byl maximálně 200 kcal, tělo kolabovalo. Ráno jsem měla problém postavit se na vlastní nohy, nemohla jsem vyjít schody, stále se mi točila hlava, nemohla jsem se zahřát, tlak jsem měla 60/40. Stále jsem chtěla ještě víc zhubnout, ale zároveň mě hrozně trápily myšlenky na jídlo a věděla jsem, že tělo takhle nemůže jít dál. Bylo mi řečeno, že pokud do měsíce nepřiberu alespoň 2 kg, tak zemřu. Věděla jsem, že si sama nedokážu pomoct, že i když si řeknu, že zítra sním o sousto víc, tak že o to sousto zase spíše uberu. A tak mi nezbylo nic jiného než podstoupit léčbu. V tu dobu se uvolnilo místo v Dobřanech, kde jsem strávila dva měsíce. Je to pro mě nezapomenutelný zážitek. První dny byly hrozně těžké. Smířit se s tím, že budu muset přibrat, zvyknout si na velký přísun jídla a zapomenout na váhu a kalorie. Co mě ale v tu dobu nejvíce drželo, byla obrovská podpora rodiny a přátel. Všichni o mě měli hrozný strach a při každé návštěvě brečeli a prosili, ať jím. Už jen to byl důvod, abych se snažila a přetrpěla nejhorší období. Po dvou měsících, kdy jsem nabrala 8 kg, se uvolnilo místo na Karláku na oddělení s poruchou příjmu potravy. Následovalo tedy přemístění tam. Myslela jsem si, že po předchozí léčbě už vše budu zvládat, ale opak byl pravdou. Porce jídel byly ještě mnohem větší a kontrola sester mnohem přísnější. Vydržela jsem týden. Pak jsem šla na reverz domu s tím, že už se cítím lépe a má váha se začala dostávat do normálu. Pár dní poté jsem doma s jídlem ještě hodně bojovala, ale už jsem si byla jista, že se za žádnou cenu nechci vrátit na léčení a pochopila jsem, že zkrátka mé představy o „hubené postavě“ zřejmě nejsou a nemůžou být reálně. Tělo v takovém stavu prsotě nefunguje.“

A jak se na sebe dívá Denisa dnes?

„Stále mě váha hrozně trápí, stále mám tendenci si počítat každou kalorii a dodnes se neustále v jídle hlídám, ale už vím, kde jsou MEZE. Anorexie  mi hodně vzala, ale také hodně dala. Vzala mi jednu z nejdůležitějších věcí – a to zdraví. Ale dala mi to nový pohled na život. Poznala jsem pravé přátele a to, že rodina při mně stojí vždy – v dobrém i ve zlém. Jsem teď mnohem silnější a rozhodně se nikdy nic nevzdám. I když vás něco tlačí ze všech sil dolů, i tak se dá zvítězit, pokud člověk jen trochu chce a začne pro to včas něco dělat. Nyní mám 55 kg. A i když se svou postavou nejsem úplně spokojená, vím, že je někdy lepší mít nějaké kilo navíc, než kvůli dobrému vzhledu přijít o zdraví.“

Stane se to tak snadno…

V první chvíli jí všichni tleskali, že na sobě opravdu hodně zapracovala, později ale poznali, že překročila hranice, a tak jí neustále opakovali, že už jí ta hubenost nesluší a ať neblbne a začne trochu jíst. „Ale já v tu dobu takové ohlasy vůbec neposlouchala, byla jsem akorát zahořklá a naštvaná. A stále jsem si šla za svým snem a chtěla být sama se sebou spokojená. Říkala jsem si, že i když se nebudu líbit ostatním, je důležité, že se budu líbit sobě. A pak to tak taky dopadlo. Když jsem si uvědomila, že něco už není v pořádku a že dělám něco špatně, nebylo cesty zpět. Nedokázala jsem to sama napravit, a tak jsem musela vyhledat odbornou pomoc.“

Denisa říká, že jí v tu dobu pomáhala právě aplikace v telefonu Kalorické Tabulky, kam si každý den vše poctivě zapisovala a vážila. Získala tak přehled o denním energetickém příjmu a hodnotách určitých potravin. Nyní jí pravidelně 5 krát denně a i když se stále hlídá, co sníst a co ne, ví, kde jsou meze a váhu si drží.

Poučení pro všechny

Nastavujte si v aplikaci jen zdravé cíle! Poraďte se případně s odborníkem a nikdy nejděte pod zdravý příjem kalorií. Každý konec nemusí být tak šťastný jako ten Denisy.

18.5.2015 redakce Články, Jak si udržet zdraví