S Andreou Růžičkovou o jejím jídelníčku, těšení se na miminko, zázracích všedního dne a samozřejmosti pomáhat tam, kde je to potřeba

Půvabnou herečku Andreu Růžičkovou není třeba představovat. Každému se jistě vybaví její postava v seriálu Vyprávěj a mnozí ji také znají z Ordinace v růžové zahradě.

Andrea je ovšem nejen nádherná žena a talentovaná herečka, ale má taky srdce na pravém místě. Spoustu své energie vkládá do charitativních projektů…

Krásnou Andreu jsem osobně poznala díky soutěži Dívka ČR 2016, kde zasedla ve finálové porotě. Právě tam se také s šarmem sobě vlastním podílela na dražbě na podporu dětí s fenylketonurií, zvláštní metabolickou poruchou, o které jsme zde již psali.

Nejen o tom se dovíte v dnešním rozhovoru.

Pojďme hned na začátku, prosím, ještě na chvíli zůstat u onemocnění, o kterém řada lidí nemá ani potuchy, že existuje. Přitom pro fenylketonuriky znamená doživotní dodržování velmi přísných dietetických zásad. Mohu se zeptat, proč padla vaše volba právě na tuto nemoc a jak konkrétně případně sledujete, kde prostředky získané díky vám pomáhají?
V roce 2012 mi o nemoci řekl mladý člověk, začínající návrhář, který v ten samý rok tragicky zemřel. Představil mi jednu rodinu, kde mají nemocnou Natálku. Vzniklo tak mezi námi přátelství a jejich příběh mě silně zasáhl. Národní sdružení PKU a jiných DMP, z.s., kterého jsem patronem, má pravidelně různé akce, kde se setkávají postižené rodiny – tábory, besídky. Rodiny tak mají možnost se podělit o své zkušenosti. Tam se také veřejně probírá směr, kterým se sdružení ubírá, jak se využívají peníze, atd. Jsem dlouhodobě v kontaktu s koordinátory sdružení. V první řadě tam ale funguje důvěra. Já nikoho nekontroluji, já pouze důvěřuji. Tento rok moje oblíbená soutěž Dívka ČR pro změnu podporuje českou organizaci, která spravuje sirotčinec v Mahangu, v jižní Tanzániii, kde jsme se o Vánocích s manželem osobně byli podívat. Organizace BEZ MAMY (www.bezmamy.cz) se tam stará o přibližně třicet sirotků, kterým zabezpečuje obživu, střechu na hlavou vzdělání.

Tak to je velmi záslužná činnost. Děkuji za zajímavý úvod. A více k vaší osobě. Celou svou kariéru si udržujete velmi pěknou postavu. Jaký je váš tajný recept?
Děkuji za kompliment. Teď – těsně před porodem – to potěší (smích). Snažím se být v neustálém pohybu, jsem hodně neposedná a nesnáším nudu. Přirozená aktivita je zkrátka nedílnou součástí mého života. Jídelníček je taky důležitý, možná i klíčový. Jím kvalitní potraviny, nekonzumuji polotovary, slazené nápoje apod. Zelenina je na talíři každý den. Rafinovaný cukr omezuji maximálně, sůl používám himalájskou nebo mořskou. Piji velké množství čisté vody. Ta je totiž nejvíc zázračná.

To je pravda. A často se na to zapomíná. Co se týká jídla, držíte se ve stravování tradičních zásad, nebo experimentujete s novým trendy?
Miluji pestrou stravu, ráda ochutnávám nové věci, ale zásadně s výživou nebo dietami moc neexperimentuji. Držím se poctivého jídla, to se mi osvědčilo nejvíc. A taky když mám chuť, ráda zhřeším… Jednou za čas se to může. Občasné porušování pravidel je dokonce dobrodružné (smích).

Předpokládám, že věříte, že krása vychází zevnitř a že člověka velmi ovlivňuje stav jeho duše. Z vás ta pozitivní energie přímo sálá. Mohu se zeptat, jak to děláte, co vás nabíjí a co byste případně poradila lidem, kteří někdy jen obtížně hledají na svém životě něco dobrého?
O tom jsem víc než přesvědčená – a to na základě vlastních zkušeností. Vypadáme tak, jak se cítíme. Je to v podstatě jen stav mysli. Být šťastný můžete i v chudobě, dokonce i v nemoci. Je to o tom, jak si to nastavíte. Jeden moudrý člověk jednou řekl: Buď nevěříte na zázraky vůbec, anebo se vám dějou každý den. Mně se dějou každý den… Život je dar, je to zkušenost, je to škola… Obzvlášť těžké situace jsou velký dar, mohou nám totiž změnit vědomí a posunout nás mnohem dál. Ale to už záleží na nás, jestli to dovolíme, nebo se zasekneme.

Vy nyní prožíváte v soukromí asi nejkrásnější období v živote ženy – očekávání a narození svého potomka. Změnila jste s těhotenstvím nějak zásadně svůj jídelníček? A máte už promyšleno, čím budete své děťátko krmit?
Je to doslova jiný stav bytí! Jídlo jsem moc nezměnila, ale hodně se změnilo ve mně. Těhotenství a teď obzvlášť čekání na příchod nového člověka mě učí trpělivosti. Učí mě důvěřovat tomu druhému. Ráda bych samozřejmě plně kojila, pokud to bude možné. Budu muset během kojení asi trochu omezit moje oblíbené pálivé a exotické pokrmy, ale to zvládnu. Až začne dokrmování, určitě budu vyhledávat místní farmářské plodiny a produkty. Udělám vše, abych se vyhnula „náhradní“ stravě.

Prozradila byste, prosím, jak vypadá z hlediska výživy takový váš klasický všední den, tj. stručně popsat snídani a ostatní jídla.
Ráno snídám většinou bezlepkové – někdy i normální – musli bez přídavku cukru, s bílým jogurtem, chia semínky a s ovocem. Někdy osladím domácím džemem nebo medem. Nebo si dám „šťastná“ vajíčka (z domácího chovu), zeleninu a chleba. K obědu miluji polévku a pak je to buď ryba, krůtí maso nebo něco vegetariánského. Jednou za čas hřeším smaženým sýrem (smích), k večeři pak většinou salát.

Připomínáte si své kořeny a dětství třeba nějakými speciálními recepty? Případně když se řekne oblíbené jídlo, co se vám vybaví?
Typická slovenská jídla moc nevařím. Zbožňuji brynzové halušky se slaninou. Ale je to tak náročné na přípravu a zároveň tučné, že si to dávám opravdu výjimečně. Většinou když přijede maminka, tak je děláme spolu. Spíš v zimním období uplatním nějaký ten recept z dětství – třeba zelnou polévku s domácí klobáskou nebo guláš.

Letos opět usednete v porotě soutěže Dívka ČR 2017. Můžete prozradit, čeho si u dívek nejvíce všímáte, za co tzv. rozdáváte body?
Osobitosti a přirozenosti. To je nejdůležitější. Většinou když dívka vstoupí do místností, víte, jestli v ní něco je, nebo ne. Velmi důležitá je komunikace, vystupování, pokora. Nemám ráda dívky, které překypují přílišným sebevědomím. Je to nesympatické.

Velmi děkuji za rozhovor a přeji zdraví a štěstí.

• foto: Martin Vítek (úplně nahoře) a Petr Macák pro www.aerobic.cz

Ing. Macáková Marcela

Studium na VŠCHT ji inspirovalo k zájmu o výživu a zdravý životní styl. Po promoci psala na toto téma pro řadu časopisů – Vlasta, Fit styl, Longevity, Moje zdraví, aj. a také působila jako šéfredaktorka na několika webech, včetně vlastního úzce specializovaného projektu www.aerobic.cz. Vedle teorie se věnovala i praxi – vedla lekce cvičení a byla lektorkou ve STOBu.

Některé postřehy z oblasti fitness sepsala v roce 2001 do knihy Aerobik (Grada). Jako editorka se podílela také na knize Kalorické Tabulky – nejlepší recepty (Nakladatelství Jota). Od roku 2011 připravuje blog Kalorických Tabulek a je jedním ze správců týmu KT na Facebooku.