Eliška Růžičková: Rozdíl mezi během v přírodě a na trenažéru

Jak nejlépe vysvětlit rozdíl mezi běháním na běhacím páse a běháním v přírodě? Někdo by si mohl říci, že je to běh jako běh…

Pokusím se osvětlit lidskou formou, jak naše tělo reaguje při těchto zdánlivě málo rozdílných podmínkách a každý ať si pak vybere sám svou cestu.

Jen na okraj si dovolím zmínit, co můžete slýchávat ve vašem okolí, jak je běhání nezdravé a dokonce nudné, což mě trochu děsí. Takže všichni přestaneme raději běhat a nebudeme riskovat či prohlubovat jiné neduhy našeho pohybového aparátu. Samozřejmě netvrdím, že běh je to nejlepší a nejzdravější, co můžete pro své tělo udělat. Pokud již nějaké větší problémy máte, je vždy vhodné konzultovat s lékařem či fyzioterapeutem.

Ale jinak dle mého názoru běh stále patří a patřit bude k nejpřirozenějším pohybovým schopnostem a dovednostem, jak se dostat z bodu A do bodu B.

K čemu nám běh ve sportování slouží?

Jen velmi okrajově uvedu základní věci K BĚHU,  můžeme ovšem použít i termín „cardio“. Pokud nemáte vážné zdravotní problémy, tak předpokládám, že chůze je stále vaším hlavním pohybem po zemi. Cardio, jak je již známo, by mělo sloužit ke zvýšení tělesné kondice jedince, dále pak k zahřátí (přípravě) organismu na následující fyzickou zátěží nebo se s tímto termínem můžete setkat v programech při redukci váhy, kde je cardio dlouhodobějšího charakteru na aerobní bázi. V dnešní době již bylo napsáno mnoho článků na tato témata, ale co zůstává neměnné, je, že cardio v jakékoliv formě by mělo být součástí každého tréninku či sportovní aktivity, ať už je cíl jakýkoliv.

Zapojit při běhu co nejvíce smyslů!

Člověka s okolím spojují smyslová ústrojí (receptory). Mohu například vyjmenovat ústrojí zrakové, sluchové, čichové i rovnovážné. Čím více smyslů při běhu zapojíme, tím je běh pro tělo efektivnější, a to jak z hlediska výkonu, tak prevence  úrazu. To znamená, že člověk může rychle a efektivně reagovat na změnu terénu či jiné vlivy – a to aniž by se zranil – to se pak dále přenáší do normálního běžného života. Smyslová ústrojí poskytují centrální nervové soustavě informace o vnějším a vnitřním prostředí. Receptory můžeme dále rozdělit na exteroreceptory (přijímající podněty z vnějšího prostředí) a interoreceptory (přijímající podněty z vnitřního prostředí) a proprioreceptory (přijímající podněty ze svalů, šlach a kloubů). Ústrojí rovnovážné (statokinetické) je součástí vnitřního ucha. Podle funkce se dělí na čidlo statické (pro vnímání polohy) a čidlo kinetické (pro vnímání pohybu).

Nechci, aby vám šla hlava kolem z terminologie, ale chci, abyste si uvědomili, jak je naše tělo skvěle vybavené a my ho někdy dost šidíme. Čím více proběhnete kaluží, tak minimálně dvakrát tolik jich pak přeskočíte (obrazně řečeno). Jakýkoliv kopec má daleko větší tréninkový potenciál než nastavení sklonu na trenažéru a hlavně okolní prostředí má velikánský vliv na vaši psychiku, což může být  individuální. Nevěřím tomu, že běh v přírodě může někoho psychický vyčerpávat (o návštěvě nějakého fitness si to netroufám říci).

Teď si představte běhací pás. Tím myslím jeho povrch, tvar, ovládací panel… a srovnejte to s povrchem venku, kde například běháte vy. Dovolila jsem si malé srovnání pro zajímavost:

 Určitě by vás napadlo ještě mnoho kladů i záporů a možná v některých bodech nemusíte souhlasit. Nicméně z toho vyplývá, že rozdíly mezi běháním na trenažéru a běháním v přírodě bezpochyby jsou. Pohyb, zvláště na čerstvém vzduchu, je nejlepší relaxace. Je to je na vás. A lepší něco než nic…

Eliška Růžičková

www.eliska-fitness.cz

Absolventka VŠ University Karlovy v Praze obor Tělesná výchova a biologie

Crossfit masters athlete, fitness instruktor, aerobik instruktor

Zaměření: Intervalové tréninky, funkční tréninky, plavání, tanec (street dance, latino), zdravotní a kompenzační cvičení