Jarka Matoušková: Ze sběračů a lovců KONZUMENTY aneb v bludném kruhu přejídání

Dneska se už, až na výjimky, neživíme sběrem ani lovem, abychom přežili. Přesto proces pojídání, trávení a využití potravy je stále stejný.

Jídlo vložíme do úst, rozžvýkáme, v horším případě zhltneme, strávíme a zbavíme se ho. Rozdíl je v tom, co z něho máme.

Co z jídla měli naši předkové? Jídlo sloužilo k zahnání hladu a přežití. Co z něho máme my? Základní funkce je stejná. Zahnat hlad a přežít. Dneska v naší civilizované, konzumní a přetechnizované společnosti má jídlo i jiné efekty. Zamysleli jste se někdy nad tím, že většina našeho života se točí kolem jídla? A mnohé z nových rolí jídla jsou dokonce právě kořeny zla v těle.

Tak se na nové role naší superstar jídla pojďme podívat. A není to role v romantickém filmu ani komedii. Spíš tragédie nebo horor…

Jídlo jako co?

Radost z chuti

Roztančené, vysmáté a pomlaskávající chuťové buňky nemusíme získat jen z knedla-vepřa- zéla nebo ze sekačky s bramborovým salátem. Lahodné chutě skýtají různé, dnes třeba pro mnohé z nás ještě neznámé, potraviny a jejich kombinace.

Odměna

Moc dobře si pamatuji, jak jsem sama denně nosila dětem do školky za odměnu, že do ní došly a pobyly v ní, něco dobrého a sladkého. A přiznám se, že to nebylo ovoce.

Úplatek

Chceme si večer vyjít a necháme děti s hlídací babičkou, kamarádkou, sousedkou nebo naší chůvou. A protože víme, že dětem budeme chybět, místo abychom jim vysvětlili, proč jdeme ven a vynahradili jinou prima aktivitou jindy, zeptáme se, co chceš přinést dobrého, až se vrátím? Znáte to také?

Náplast na bolístku

Když jsem musela jako dítě na odběr krve, protože jsem byla chudokrevná, šla jsem tam jenom, když jsme se potom s mamkou stavily pro slané brambůrky. Ale nemusíme se vracet jenom do dětství. Naštval nás šéf v práci, pohádali jsme se s partnerem, dostali jsme kopačky, pomluvila nás kamarádka? Vrháme se na jídlo.

Zvyk

Návyky k našemu stravování, chuťové preference si přinášíme z dětství. Pro nás dospělé to znamená přepnout v hlavě a naučit se zapomenout, pro naše děti to je šance, že my, dospělí, je naučíme to, co jsme se sami v dětství nenaučili.

Závislost

Na jídle jsme fyziologicky závislí všichni. Jíst se musí, abychom přežili. Dnešní doba ale přináší jiné důvody, proč se z jídla stává závislost.

Intermezzo: Jednoduchý test závislosti

– Přejídáte se?
– Stereotypně vyhledáváte jedno konkrétní jídlo?
– Máte neovladatelné chutě?
– Cítíte euforii chutí a nejste schopni přestat?
– Poskytují vám některé potraviny (třeba káva, čokoláda, sladkosti, nejrůznější masa apod pocit štěstí, naplnění, uvolnění či chvilkové energie?
– Odvádíte jídlem pozornost od jiných problémů, které nechcete nebo prostě nedokážete řešit? – Je vaše nadměrná konzumace jídla jen zástupným řešením, které odvádí pozornost od hlavního zdroje trápení?

Pokud převažují odpovědi ano, pak se jedná o závislost na jídle a naše trápení se umocňuje na druhou. Proč? Protože si včas nedokážeme uvědomit, že i když se jídlo, a díky nadměrné konzumaci, i naše hmotnost zdají být naším hlavním zdrojem trápení, ve skutečnosti se trápíme kvůli něčemu jinému. Máme vztek, jsme smutní, naštvaní, napjatí, ve stresu, ublížení, zhrzení, nešťastní. Negativní pocity zajídáme a chvilkovým pocitem euforie potlačujeme. A v konečném výsledku se cítíme ještě hůř. Když si toto přiznáme, můžeme začít pomalu s odvykáním. Je třeba se vyvarovat šoku a snižovat dávky postupně. A hlavně, vyřešit podstatu, ne zástupné problémy.

Stravovací obřad

Jídlo a pití je všude kolem nás. Jíme a pijeme na rande, na svatbách, na pohřbech, na pracovních obědech, na rodinných sešlostech a slavnostech, na oslavách  narozenin, když si vyjdeme s přáteli ven, jíme skoro všude a skoro všechno. Pořádáme hostiny nebo jíme, co z nich zbylo. Dětské narozeniny organizujeme v Mekáči a nakupujeme XXX balení jídla jen proto, že je ho víc za méně peněz. Pak ho dojídáme, i když ho vlastně už nechceme, jen abychom ho nevyhodili a s ním i peníze na něj vynaložené. Byť supervýhodně.

Sečteno a podtrženo

Jíme všude a všechno a téměř za každých okolností. Žijeme v přecpaných a přitom nevyživených tělech. Každé z jídel, které dáme či dostaneme na talíř, přitom definuje naše zdraví a náš  pocit ze sebe samotných. A obojí může být vyhodnoceno jako dobré  nebo špatné. Jsme jednoznačně přímými účastníky reality show, ve které lidé umírají na nemoci z nadbytku jídla.

Na co jsme v průběhu času zapomněli

Nějak jsme zapomněli na to, že hlavní funkcí jídla je být zdrojem výživy pro naše tělo, pro každou jeho buňku. Pro tělo, které optimálně funguje, je plné energie, dokáže se poprat s nemocí, když přijde, které se ráno probudí odpočinuté, plné energie a silné. Jídlo je ale zdrojem výživy i pro naši mysl, která může být jasná, výkonná, plná nápadů a šťastná.

Dneska díky všem vymoženostem civilizace už nejsme jako jednotlivci odkázáni na to sbírat, lovit a pěstovat, nebo se starat o půdu, aby nám úroda dobře rostla. Můžeme se věnovat dalším potěšením, na které by nám jinak nezbyl čas, kdybychom si sami museli zajišťovat potravu. Na druhou stranu, za tohle pohodlí platíme poměrně vysokou daň. Přenechali jsme totiž odpovědnost za pořizování obživy druhým a přišli o znalosti, starosti a zodpovědnost za vlastní výživu. Tím nemyslím, že máme vyběhnout na sběr kořínků, chytit v lese zajíce nebo pěstovat u paneláku brambory.

Můžeme se ale naučit jíst tak, abychom jídlu vrátili jeho původní funkci a dostali tělo i mysl do pohody i do podoby, kterou chceme. Odpovědnost za to, že se budeme cítit dobře a budeme zdraví, a to nejen my, ale i naše děti, je na nás. A není třeba se rozhodovat mezi zdravým a dobrým jídlem, protože se můžeme naučit jíst zdravě a zároveň velmi chutně.

Jak z bludného kruhu ven?

1.    Poznat svoje tělo a jeho potřeby.
2.    Poslouchat signály našeho těla.
3.    Naučit se rozeznat HLAD od rádoby „hladu“.
4.    Nenechat tělo dojít do fáze, kdy „hlady nevidí“ a proto dokáže bez skrupulí spořádat všechno, co mu předhodíme.
5.    Poskytovat našemu hladu a tělu skutečnou energii v podobě skutečných potravin.
6.    Věnovat pozornost energii, kterou dodáváme tělu, se stejnou pravidelností a starostlivostí s jakou dáváme do nabíječky náš mobil. Ten bez energie být nemůže a my ano?
7.    V praxi to znamená začít den s nabitou baterkou  – nasnídat se a v průběhu dne uspokojovat potřebu energie pravidelně 4 – 6 x denně skutečnými potravinami
8.    Nejíst monotónně a nudně, naučit se experimentovat. Jídlo je zábava, jak jeho příprava, tak jeho konzumace
9.    I když dnešní život je postaven na ústřední myšlence pohodlí, paradoxně je důležité přestat být pohodlní a tuto výsadu pohodlí využívat pro své zdraví.
10.    Pustit do života radost z každé maličkosti a pohyb.
11.    Odměňovat se jinak, než jídlem. Pomluvila nás kamarádka? Místo dortu a cappuccina za 130 si koupíme nové tričko za 300. A radost bude mít delší trvání.
12.    A pokud za návštěvu lékaře nebo dětského zařízení naučíme svou ratolest brát úplatky, koupíme radši formelu nebo voskovky.

Dokud správně nepochopíme, jak naše tělo zpracovává potravu a co je skutečné jídlo, zůstaneme zakletí v bludném kruhu a budeme pořád dokola opakovat stejné chyby.

Mám pro vás jeden  návrh. Navedla mi na něj jedna klientka, která pracovala tak moc, že by prý nestíhala psát si stravovací deník. STAŇTE SE SBĚRATELEM.  Dejte si tu práci a sbírejte obaly ze všeho, co za týden sníte. Od všechno, nic nevynechávejte a nešetřete se. A co nemá obal, zapište si do notýsku. A na konci týdne, jako správný sběratel, si svoje poklady roztřiďte. Tuhle sbírku určitě nezpeněžíte, ale přinese vám poznání.

1.    Zjistíte, čím své tělo krmíte.
2.    Naučíte se číst složení potravin na etiketách
3.    Uvědomíte se, kolik skutečných a kolik průmyslově zpracovaných potravin jste za týden snědli a kde a jak jste je zkonzumovali.

Může to být první krok, jak přepnout na zdravé a zábavné jídlo!

4.2.2016 Mgr. Matoušková Jaroslava Články, Recepty a výživa