V poslední době k nám ze všech stran přicházejí informace o tom, jak se populace stává stále více obézní a jak v důsledku špatné životosprávy narůstá počet civilizačních chorob.
Odborníci zvedají varovný prst a nabádají k pravidelnému pohybu a ke změně stravovacích návyků. Na druhou stranu to někteří s pohybem často přehánějí.
I přes obecně známé informace o prospěšnosti pohybu ještě existuje poměrně hodně lidí, kteří tak nečiní a kteří nechápou (nebo nechtějí chápat), že za svoje zdraví nesou odpovědnost hlavně oni sami. Často svou nadváhu či obezitu (a s tím související zdravotní stav) neřeší.
Když se pak objeví problém, přichází k lékaři a žádají po něm nějakou „pilulku“, která jim pomůže, protože se jim špatně dýchá, mají vysoký tlak, bolí je klouby apod. Pokud jim lékař doporučí, že kromě dané léčby by se měli začít více hýbat, trochu zhubnout nebo přestat kouřit, obvykle nad tím mávnou rukou, popř. lékaři předloží řadu důvodů, proč to zrovna teď nejde (nemají čas cvičit, nemají peníze na to jíst zdravě a kouření je jediná radost v jejich životě, tak přece se jí nevzdají).
Lea Vršecká
Je pravda, že některé z nich nakonec ke změně životního stylu dožene nějaký opravdu vážný zdravotní problém (např. infarkt nebo cévní mozková příhoda). Teprve tehdy přehodnotí svůj život a rozhodnou se se sebou něco dělat. Ale pro další z nich není ani toto dostatečné varování a dál pokračují v životním stylu, na který byli doposud zvyklí.
To, že nedostatek pohybu škodí zdraví, všichni víme. Mnohem méně se už však hovoří o tom, že i nadměrné cvičení škodí, a že může mít pro organismus skoro stejně závažné důsledky jako při jeho nedostatku. Trochu mi to připomíná situaci s pitným režimem. Všude se uvádí, že lidé málo pijí a je třeba pít víc. Ovšem o tom, že nadbytečná konzumace tekutin může ve svém důsledku vést dokonce k rozvratu vnitřního prostředí a smrti organismu, už se toho nikde moc nepíše.
Nejvíce ovlivnitelnou skupinou jsou v tomto směru mladí lidé. Pro ně je vzhled obzvlášť důležitý. A tlak okolí, módního průmyslu, reklamy a sociálních sítí na to, aby vypadali dobře, je obzvlášť velký. Ze své praxe znám spoustu mladých žen a dívek, které tráví cvičením klidně i dvě hodiny denně a k tomu konzumují velmi omezenou stravu. Vzhlížejí se v různých celebritách, bloggerkách nebo fitnesskách. Tady už se často jedná o psychický problém související se závislostí na cvičení a poruchami příjmu potravy.
Zatímco u dívek a žen je cílem být co nejštíhlejší, u mužů převládá snaha získat cvičením co největší množství svalové hmoty. To pro změnu bývá často spojeno i s užíváním anabolických steroidů. Tyto látky dnes nejsou typické jen pro vrcholové sportovce, ale i pro rekreační cvičence, kteří si tak chtějí za krátký čas dopomoci k co nejlepším výsledkům.
Většina těchto lidí v hloubi duše ví, že někde něco dělají špatně, ale často tento svůj vnitřní hlas přebijí touhou po tom vyniknout a být obdivováni. Navenek se prezentují jako zastánci „zdravého životního stylu“. Všude se přeci píše o tom, jak bychom měli více cvičit a v jídle omezovat množství sacharidů a tuků. A to vše oni přece dělají. To, že svá těla ale permanentně přetěžují, že drží diety vrcholových závodníků, které vůbec nejsou určeny pro běžné rekreační sportovce (a už vůbec ne na delší časový úsek), neřeší. U dívek navíc bývají tyto diety často i pod úrovní bazálního metabolismu. Z dlouhodobého hlediska při nich organismus nemůže dobře fungovat, zejména pokud je přitom ještě vystavován extrémní fyzické aktivitě bez možnosti jakékoliv regenerace.
Málokdo z těchto mladých lidí je schopný si uvědomit, jaké následky může mít tento „zdravý životní styl“ do budoucna. To, že je momentálně nic nebolí a nemají žádné zdravotní problémy, neznamená, že to tak bude napořád. Je jen otázkou času, kdy se dostaví stavy přetrénovanosti, únavy, bolesti kloubů nebo jiné zdravotní problémy (např. u žen to mohou být poruchy menstruačního cyklu a problémy s otěhotněním).
Ovšem problém s nadměrným cvičením se netýká jen oblasti fitness. Velkou paralelu lze sledovat např. u běhání, které se v průběhu posledních let stalo doslova módní záležitostí. Dnes běhá pomalu každý druhý a každý třetí chce zkusit půlmaraton. Bez jakýchkoliv hlubších znalostí (maximálně s „dobrými“ radami od kamaráda) začne takový člověk s přípravou na závody. Přitom doposud trávil celý den v kanceláři u počítače. Asi si dokážete představit, jak vypadá držení těla a dechový stereotyp u takového člověka. A s tímto základem najednou začne pravidelně běhat i víc než 50 km týdně. Cítí se skvěle, běhání ho baví, zlepšuje se, uběhnutá vzdálenost se zvyšuje, váha snižuje a spolu s tím roste jeho sebevědomí. Otázka je, jak dlouho to jeho tělo vydrží.
Pokud budete trvale přetěžovat nějaký segment těla, navíc nevhodným pohybovým stereotypem, dříve či později se projeví nějaký zdravotní problém. O tom svědčí i plnící se ordinace ortopedů a fyzioterapeutů. Ti už dnes neřeší jen obtíže pramenící z nedostatku pohybu, ale čím dál tím častěji se setkávají s problémy, jež jsou způsobeny právě chronickým přetěžováním organismu.
A co tedy s tím? Jak najít tu správnou míru pohybové aktivity? Obecná odpověď na tuto otázku se hledá těžko, protože jsme každý jiný, máme jiné genetické predispozice, děláme jinou práci, máme jiný temperament, baví nás jiné sporty atd. Vlastní cestu si tak každý musíme najít sám.
Co ale platí všeobecně, je to, že pohyb k životu prostě potřebujeme. Člověk byl primárně stvořen k pohybu, nikoli k dlouhodobému sezení nebo stání.
Je také více než jisté, že pravidelný pohyb v přiměřené míře má na naše tělo pozitivní vliv – pomáhá k tomu, aby naše tělo správně fungovalo. Velký vliv má také na správné držení těla. Mimo to je prevencí před mnoha civilizačními chorobami, jak jsem již dříve zmiňovala, a v neposlední řadě pomáhá udržovat správnou tělesnou hmotnost člověka.
To, že pravidelným pohybem není myšleno každodenní náročné cvičení a přetěžování organismu, jsme si již řekli. Ale stejně tak to neznamená, že si zajdeme (nebo ještě lépe zajedeme autem) 3x týdně do posilovny, kde budeme u většiny cviků sedět na posilovacích strojích, pak přijdeme domů, tam si sedneme k televizi a druhý den půjdeme do práce, kde strávíme většinu času před počítačem – opět v sedě.
Pokud opravdu chceme udělat něco pro své zdraví, měli bychom pohyb zakomponovat do každodenního života a činností – tzn. nejen pravidelně trénovat, ale také se celkově více hýbat, chodit, omezit jízdu autem, výtahem nebo po eskalátorech, dělat si v práci častější přestávky (zejména při sedavém zaměstnání) a trávit více času na čerstvém vzduchu.
Kromě toho bychom se měli naučit více naslouchat svému tělu. To ví nejlépe, co je pro něj nejlepší. Většina z nás má však na místo toho tendenci řídit se tím, co je zrovna v módě a „in“ – bez ohledu na to, jestli je to pro nás dobré nebo nikoli. Cílem cvičení se tak často na místo zdraví stává snaha zviditelnit se na sociálních sítích a získat více „lajků“.
Podobně jako s cvičením by tomu mělo být i se stravou. Zapomeňme na „super diety“, nechtějme rychlé váhové úbytky a nehledejme krátkodobá řešení. To nikdy nepovede k úspěchu. Základem by měla být pestrá, pravidelná a vyvážená strava. Pak se nemusíme bát občas si zahřešit a dát si něco méně zdravého. Určitě to bude menší zlo, než se držet nějaké příliš striktní, omezující diety. Pouhá představa toho, že už si nikdy nebudeme moci dát např. svojí oblíbenou svíčkovou, pak totiž často vede k tom, že ve svých snahách selháváme a dostáváme se do začarovaného kruhu.
Mysleme na to, že strava by měla být našim pomocníkem na cestě za zdravím, nikoli nepřítelem. Stejně tak hlavním přínosem cvičení by mělo být upevnění zdraví, nikoli jeho devastace. Zdraví je totiž to nejcennější, co máme. Proto bychom o něj měli pečovat a chránit si ho! Nikdo jiný to za nás neudělá!
Jarka Matoušková: Kolik váží láska? A proč většina z nás v partnerství přibere?
9.4.2018 Články, Fitness a wellness, Jak si udržet zdraví
Jistě jste už slyšeli, že posilování s vlastní vahou těla je zdravější, přirozenější, a že má mnoho dalších předností než klasické posilování s činkami.
Co si ale pod pojmem posilování s vlastní vahou představit?
Celý článek 1.4.2019 0
Chodíte neradi cvičit? Možná za to tak úplně nemůžete. Prostě se tam necítíte dobře. Víte, kdy je lepší změnit trenéra, skupinovou lekci nebo rovnou celé fitcentrum?
Připravili jsme pro vás ty nejzásadnější varovné signály a připojili názory lidí, kteří že v prostředí fitness pohybují den co den. Možná díky změně, kterou třeba na základě článku provedete, budete nyní navštěvovat fitko s radostí…
Celý článek 28.2.2019 1
Pokud marně hledáte motivaci k pravidelnému pohybu v přírodě jako je běh nebo chůze, zajděte si na českou komedii Ženy v běhu.
Nejenže se opravdu pobavíte, ale po zhlédnutí dostanete chuť okamžitě obout tenisky a vyrazit. A to i v případě, že se vám doteď do akce moc nechtělo. A jak to s pohybem mají hlavní protagonisté snímku?
Celý článek 25.2.2019 0
Komentáře
Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.