Filmaři a spisovatelé v kuchyni

Že k vaření, receptům a jídlům mají blízko spisovatelé, básníci i filmaři, to dokládá celá řada titulů. Některé mají jídlo nebo vaření i v názvu.

Z českých si možná vybavíte seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka, reklamní seriál Dva chlapi v kuchyni, filmy Což takhle dát si špenát, Vrchní, prchni!, Šest medvědů s Cibulkou, ze zahraničních třeba jedním z prvních filmů Julie Roberts byla Mystic Pizza, německý film Recept na lásku se stal předobrazem Koření života s Catherine-Zeta Jones…

Už staré Řecko aneb Báseň o slanečcích…

Myslíte si, že řečtí autoři psali jen dramata, tragédie a komedie? Byli byste úplně vedle – psali i kuchařky. Zcela první historicky doložitelnou kuchařkou je Vasavarajeyam ze 6. století před Kristem, psaná sanskrtem. V samotném Řecku na konci 5. nebo začátku 4. století sepsal Mithaikos ze Syrákús nejstarší známou řeckou kuchařku, dalšími autory byli Archestratos, Númenios z Hérakleie (jeho spis Halieutika je věnován lovu a úpravě ryb) nebo Chrýsippos z Tyany (psal o úpravách jemného pečiva).

Jenže kromě těchto kuchařek vznikaly i básně věnované kulinářství. Např. mravoučná báseň Archestratova Hédypatheia (Dobré bydlo), Lynkeova Epistolai deipnétikai (Listy stolovní), athénský lékař Ethydémos napsal kromě spisu o koření i báseň v hexametrech Peri taraichon (O slanečcích). Asi je měl skutečně rád, protože v básni popisuje mnoho různých druhů slanečků.

• Známým žroutem byl legendární hrdina Héraklés, jak o tom svědčí Alexidova komedie ze 4. století. Různé formy úprav jídel na hostinu najdeme i na mnoha malbách, nádobách i v sochařském umění.

Kuchařské umění pak převzali i Římané – Gaius Matius, přítel jistého Julia Caesara, napsal hned tři kuchařské knihy. Známý Petronius sepsal satirický román, jehož jedna část se jmenuje Hostina u Trimalchiona a popisuje tehdejší stolní mravy a předkládaná jídla. V Pompejích odkryli dokonce skleněné nádoby na vaření. Z raného, vrcholného i pozdního středověku se zachovalo velké množství klášterních kuchařek (některé se dají koupit i v češtině).

Klasičtí i současní autoři

François Rabelais žil v 15. a 16. století. Z jeho díla připomeňme Pantagruelská pranostyka, nesporná & neklamná & neomylná, pro perpetuální rok, nově sepsaná ku prospěchu & poučení slovutných zevlounů mistrem Alcofribasem, vrchním číšníkem řečeného Pantagruela, a také Pojednání o případném pití vína, totiž velikém & ustavičném, pro potěchu ducha & těla & proti všelikým chorobám oudů zevnitřních i vnitřních, sepsané ku poučení & užitku brachů mokrého cechu mistrem Alcofribasem, vrchním číšníkem velikého Pantagruela.

Různé recepty a popisy jídel se objevují v dílech Honoré de Balzaca (román Bratranec Pons), Lva Nikolajeviče Tolstého, Jonathana Swifta, Jamese Clavella (Král krysa), Johna Steinbecka (Na východ od ráje, Toulky s Charleym), Ernesta Hemingwaye (Povídky), Charlese Dickense (Kronika Pickwickova klubu), Julese Vernea (Pět neděl v balóně), Edmonda Rostanda (Cyrano z Bergeracu), Umberta Eca (Jméno růže), ale i českých autorů jako Aloise Jiráska (U nás), Boženy Němcové (V zámku a podzámčí, Babička), Jaroslava Haška (Osudy dobrého vojáka švejka za světové války), Antonína Zápotockého (Barunka), Jana Welzla (Třicet let na zlatém severu), Gézy Včeličky (Kavárna na hlavní třídě), Oty Pavla (Fialový poustevník), Jaroslava Seiferta (Všecky krásy světa), Jana Nerudy (Básně), Bohumila Hrabala (Hospodská historka), Achille Gregora (Muž v zástěře, Tři Robinsoni).

Nejslavnějším a na recepty nejbohatším dílem však jsou knihy Rexe Stouta o slavném – a překvapivě tlustém – detektivovi Nero Wolfovi. Jídlo je pro něho rituálem. Má svého osobního kuchaře Fritze Brennera, sám občas něco uvaří a během konzumace se smí pouze vychutnávat. Nesmí se mluvit a řešit případy už vůbec ne. Což bych rád někdy zažil doma, chvíli nerušené konzumace jídla…

Téma receptů Nero Wolfa by vydalo na další samostatný článek, a tak jen odkážu na knihu Kuchařka Nera Wolfa, jež u nás vyšla v roce 1996 a v současné době je prakticky nesehnatelná. Hodně receptů z ní však najdete na internetu v Dadalově kuchařce, tu si však musíte najít sami.

• Mimochodem, jestlipak víte, kdo hrál Fritze Brennera v seriálu Nero Wolfe z roku 1981? Byl to Jiří (George) Voskovec, původem český herec a kolega Jana Wericha.

Není snad nutné připomínat, že mnohá zmíněná – a dnes již klasická – literární díla byla zfilmována. A naopak – filmaři a herci sami občas píší recepty a návody.

Filmaři píší kuchařky

Kdybychom chtěli uvést všechny tituly, nestačil by nám prostor vyhrazený pro článek. Zaměřme se tedy jen na pár knih, jež vyšly i u nás.

Například kontroverzní režisér Luis Buňuel ve své memoárové knize Do posledního dechu (u nás vyšla v roce 1987 a 2004) vzpomíná i na svou závislost na alkoholu. Není divu, že přidá například recept na Dry martini nebo koktejl Buňueloni (plagiát Negroni).

Pod názvem Labužník Woody vydalo nakladatelství Cinema v roce 1996 recepty z filmů režiséra Woody Allena. Má to celé sice jen 72 stran, ale některé recepty jsou skutečně zajímavé a kupř. Danny Rose Special Sandwich (pepřené a marinované svíčkové řezy na bílém chlebu) se stal ozdobou prestižní restaurace Deli Carnegie.

Ve stejné Cinema edici ještě vyšla ve stejném roce kniha Labužník Hitchcock. Má 88 stran a kromě receptů je zde rovněž hodně úvah o jídle a dialogů z filmů samotných.

V historickém románu sovětského herce, hudebníka, skladatele a scenáristy Bulata Okudžavy Dostaveníčko s Bonapartem (česky 1986) najdeme recepty na staroruskou zelňačku a také jelení maso po turecku.

Ve vzpomínkové knize slovenského herce Jozefa Kronera Herec nejen na udici (do češtiny ji přeložil Miroslav Horníček a vyšla v roce 1982) se objeví rovněž pár tradičních receptů, třeba na maminčinu kapustu nebo tábornickou polévku.

• Jan Werich v knihách Úsměv klauna (1984) či Jan Werich vzpomíná… vlastně Potlach (1982) také přihodí pár příspěvků – na divočáka v zelenině a šípkové omáčce, úhoře á la Felix či Werichovu Bloody Mary.

Český herec Bohumil Bezouška napsal Tajnosti zákulisí (1977), s ilustracemi Miloše Nesvadby, kde se dozvíme, jak připravit živáňskou podle Bohouška Záhorského.

Režisér Jaroslav Boček zase ve svých povídkách (Podivuhodný příběh Viktora Bambase aneb Škola optimismu, 1992) prozradí recepty na kotlety v alobalu a vepřovou kýtu s dušeným pórkem.

Donedávna se dalo ozkoušet i praktické provedení v Praze, v restauraci Století, kde nabízeli třeba vaječnou omeletu s nivou a špenátem podle Lídy Baarové, kuřecí steak s hruškou a sladkou chilli omáčkou režiséra Ericha von Stroheima, krůtí steak plněný brynzou se zakysanou smetanou R. A. Dvorského, zeleninový salát s tresčími játry a vejcem Bena Turpina, pečená jablka s povidlovou omáčkou a citronovou zmrzlinou Hugo Haase a množství dalších dobrot.

• Ale od té doby, co se zde změnil majitel, zmizela i tato jídla z jídelníčku. Škoda.

Recepty

A abychom jenom neteoretizovali, na závěr článku pár drobných receptů. Bohužel pro jeho délku se musím vzdát uvedení svého oblíbeného receptu na irský guláš podle Jerome Klapky Jeromeho, ale ten najdete v kapitole XIV. Tří mužů ve člunu jistě sami. Možná vám připomene jiný recept od Josefa Čapka na dort.

Sýrové placky podle Umberta Eca ze Jména růže

Vem sýr ne moc starý, ne moc slaný, krájej na kousky hranaté po libosti. Postav na oheň pánev, trochu máslo či čerstvé sádlo a ohřej nad žhavými uhlíky. A tam pak dáme sýr, a jak se ti zdá měkký, posypeme cukrem a skořicí. a hned na stůl, jí se horké.

Suši podle Woody Allena

V půllitru vody uvedeme do varu půl kila rýže a pak ji na mírném ohni dusíme asi 15 minut. Sundáme z plamene a necháme chvíli stát. Mezitím dobře promícháme 4 lžíce rýžového octa, 2 lžíce rýžového vína, 3 lžíce cukru a 2 lžičky soli tak, aby se cukr rozpustil. Tuto pikantní sladkokyselou omáčku smícháme s rýží a teplé podáváme. Toto je tradiční jídlo japonské kuchyně, suši, rýže s octem a cukrem. Variací je spousta. Nejznámější bude se syrovou rybou, ale také s plátky zeleniny, fritovaným tofu, houbami, hovězím masem atd.

Steak á la Hitch (z filmu The Lady Vanishes)

Dva bifteky necháme 1 – 2 dny odležet v marinádě ze 4 lžic olivového oleje, 1 stroužku rozdrceného česneku a 4 lžic citrónové šťávy. Potom je necháme okapat, osolíme, opepříme a na rozpáleném grilu ne zcela propečeme. K tomu se hodí světlé pivo.

Pstruhovaná hostina podle Rexe Stouta

Na alobal položte tenký plátek šunky, posypte hnědým cukrem, na to dejte nakrájenou cibuli a pokropte worcestrovou omáčkou. Na tento podklad položte pstruha zbaveného šupin a vykuchaného, ale s hlavou a ocasem, a osolte ho. Opakujte operaci s hnědým cukrem, cibulí a worcesterovou omáčkou, pevně zaviňte do alobalu a vložte do rozpálené trouby. Čas pečení záleží na velikosti pstruha. Podávají se v alobalu.

A na závěr… Zelňačka z filmu Zelňačka

Omyjeme hlávkové zelí, odstraníme žebra listů, srdíčko rozřízneme na čtyři díly, hodíme na pět minut do vroucí vody. Pak dáme zelí do hrnce, přidáme čtyři oloupané brambory, cibuli, dvě mrkve, hodně zalijeme vodou. Přidáme trošku soli, snítku tymiánu, tři zrnka pepře a stroužek česneku. Vaříme tři čtvrtě hodiny na mírném plameni, odtáhneme a přidáme ještě kousky slaniny.

28.10.2013 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně