Snažíte se držet dietu nebo jíst zdravě, ale stále dokola selháváte? Máte za sebou nespočet pokusů o změnu jídelníčku, ale nikdy vám to nevydrží už napořád?
Prozradím vám jedno tajemství. To, co považujete za selhání, je ve skutečnosti úplně normální.
Když jsem se před lety trápila s dietami, stávalo se mi takové „selhání“ pořád. A i dnes, když už mám optimální váhu, jím tu a tam jídlo, které bych svým klientům rozhodně nedoporučila. Narozdíl od svých klientů to ale nenazývám „hřešením“. Vysvětlím vám, proč.
Cecilie Jílková
Proces změny jídelníčku je cesta. Není to skok z jedné reality do druhé, ale postupný vývoj. A k tomuto vývoji patří i opakující se návraty ke starému jídelníčku nebo jeho částem. Nejste první ani poslední, kdo po čtrnácti dnech diety vyluxoval ledničku. Děje se to v různých obměnách každému, kdo prochází podobnou změnou. Vaším úkolem není odstranit toto „selhávání“, vaší úkolem je naučit se „selhávání“ správně vnímat.
Vlastně celý proces změny jídelníčku úzce souvisí s naší psychologií, především se sebepřijetím. Většina mých klientů sama sebe vnímá negativně – obviňují se ze slabé vůle, stydí se za svůj jídelníček, popírají v sobě náklonnost k nevhodnému jídlu, vyčítají si svou nedokonalost a tak dále. Takový postoj ale dlouhodobě hubnutí nepomůže a navíc může vést k poruchám příjmu potravy.
Naše cesta ke změně stravy by proto měla začít odpuštěním sama sobě. To je v pořádku, že máme rádi všechno to nezdravé, tučné, sladké a jinak nevhodné jídlo. Některé potraviny byly dokonce vyrobeny za účelem vyvolání závislosti, proto není divu, že nás tolik lákají. Mnoho z nás navíc v důsledku předchozí nevyvážené stravy trpí nedostatkem vitaminů, minerálů a jiných důležitých živin, což nutí náš mozek stále dávat impulsy k jedení prakticky čehokoli. K tomu všemu žijeme ve stresující době a mnohdy je pro nás jídlo jednou z mála chvil, kdy se cítíme spokojeně.
Ať už jsou důvody vašeho „hřešení“ jakékoli, důležité je si uvědomit, že nejste vinni. Když si odpustíte
všechna minulá „selhání“ a všechny následující odbočky od zamýšleného správného jídelníčku budete vnímat jako neoddělitelnou součást – ne špatnou, ale běžnou, která k vaší změně přirozeně patří, zbavíte se výčitek, studu, pocitů viny a neposlední řadě také pocitů marnosti a kapitulace. Nebudete brát tu včerejší večerní čokoládu jako konec prohrané bitvy a nevzdáte celý další boj.
Není důležité, že občas jíte něco nevhodného. To je normální a dělá to každý. Doopravdy důležité je, zda většinu času jíte něco vhodného. Pokud jste po měsíci diety snědli celý dort, není to důvod ukončit proces změny. Přeneste se přes tento moment s klidem a pochopením sama sebe, s vědomím, že i to se běžně stává a ještě stávat bude.
Některé diety povolují takzvané „prasečí dny“, kdy je možné jíst úplně vše. Pokud jste ale přijali svou náklonnost k nevhodnému jídlu a nevyčítáte si ji, nemusíte se omezovat jen na prasečí dny. Uvědomte si, že můžete jíst kdykoli cokoli. Povolte si jíst vše, na co si vzpomenete – a to ne jen v nějaký určený den. Není důležité, kdy jíte nevhodně. Důležité je, kolik procent nevhodného jídla z celkového objemu stravy nakonec během týdne sníte.
Z výše uvedeného je možné snadno odvodit, že výhodnější je jíst nevhodně často, ale po malých porcích. Povolte si proto ochutnat dort nebo klobásu na firemním večírku, dejte si trochu bůčku u babičky nebo pár soust cukrové vaty na pouti. A užijte si to s radostí a s vědomím, že můžete. Když budete vašemu tělu většinu času dávat kvalitní výživnou a vyváženou stravu, těch pár soust dokonale uspokojí chuťové buňky a nebudete cítit potřebu spořádat celou sýrovou pizzu, celý pytlík brambůrků nebo dva dvojité hamburgery na posezení. Pár soust bude stačit a vychutnáte si je s klidem, bez pocitů viny a zoufalství.
Žádná dieta založená na odpírání, omezování a přemáhání nefunguje. Můžete pomocí ní sice shodit rychle mnoho kilogramů, ale nikdy nevydržíte takový dril už napořád. Cesta k ideální postavě a zdraví nevede přes utrpení. Šťastného života v krásném a zdravém těle dosáhnete pouze pomocí smíření, pochopení sama sebe a svého těla. Neexistuje žádné hřešení nebo selhání, protože vše na vaší cestě ke změně je součástí oné cesty. Netýrejte svou mysl pocity viny a ona se vám odmění jasnějším uvažováním v momentech rozhodování, co vložit do úst. Když nebude nic zakázáno, nebude po tom vaše tělo tolik prahnout. Opakujte si: „Můžu jíst, cokoli chci.“ A po čase si s překvapením uvědomíte, že stále častěji chcete jíst právě to správné.
Přeji vám hodně spokojenosti a radosti s novou stravou.
foto autorky v článku a ve vizitce Mirek Lepeska, www.fotomirekle.cz
Cecílie Jílková (narozena v Praze r. 1981) je česká spisovatelka, novinářka a scenáristka, dcera spisovatelů Ludvíka Vaculíka a Lenky Procházkové. V posledních letech se věnuje především tématu zdravého hubnutí, je autorkou webu „Najím se a zhubnu“ a tří knih, v nichž poskytuje čtenářům vtipnou a čtivou formou praktické návody, jak krok za krokem přejít na nový a účinný způsob stravování. Je také lektorkou kurzů o zdravé stravě a kvalifikovanou poradkyní pro výživu.
5.2.2015 Články, Jak zhubnout
Lednová předsevzetí jsou za námi. Ať už jsme je úspěšně dodrželi, nebo ne, pojďme se nakopnout dál. Vždy je totiž ten správný čas na změnu.
A s čím začít? To je zcela na vás! Pohyb nebo strava – obojí se počítá!
Celý článek 17.2.2019 0
Statistiky jsou neúprosné. Mezi dvacátým a šedesátých rokem života roste průměrné populaci každým rokem tělesná váha (viz zdroje na konci článku).
S každým zvýšením váhy se pro většinu z nás zvyšují bohužel také zdravotní rizika a snižuje kvalita života.
Celý článek 10.2.2019 1
Hubnutí je zejména „o hlavě“. Teoreticky všichni víme, jak bychom měli jíst, že je třeba se více hýbat a zejména u nově nastoleného životního stylu vydržet.
Tak proč skoro jen pouhá desetina zhubnuvších neprojde obávaným jo-jo efektem?
Celý článek 21.1.2019 6
Komentáře
Lucy
5.2.2015 10:44
to je moje řeč 🙂 Jenže je těžké toto vysvětlit člověku, který zrovna začíná. Slyšíte, „jak můžeš být tak hubená“, když si dáváte zmrzku po obědě. 🙂 Ten kdo na toto přijde, ten má velkou naději být štíhlý a zdravý a bude poslouchat své tělo. 🙂
Martin
5.2.2015 17:26
Nikdy jsem nepotřeboval zhubnout ba naopak. S čím se ale potýkám je morálnost jezení masa z čehož vyplývá že se chci dopracovat k veganství/ vitariánství. Mám to štěstí, že jsem na internetu a v knize pobral info o stravování, jeho změnách a ještě před změnou si toto uvědomil. Mám totiž pocit že to je jeden ze stěžejních faktorů. Fakt jedním zprofanovaným slovem bych reagoval „souzním“ 🙂 Doufám že tě si to lidi vemou k srdci.
John
5.2.2015 21:59
Kašlete na zdravou nebo nezdravou, když se začnete zabývat příliš sebou a svou hmotností, tak vám obyčejně nezbude čas zabývat se něčím jiným a stanete se otrokem jídelníčku. Mnohem lepší než jakákoli dieta je pohyb. A nemusí to být zrovna maratónský běh. Nejzdravější je chůze. Mnohem lépe se zdravím je na tom sportující tlouštík než hubená lemra.
Michal
6.2.2015 14:39
Škoda jen,že spousta lidí se snaží jíst zdravěji,hlídají se,ale nedokážou si denně upřít dva nebo tři panáky doma po práci,láhev vínka na relax……
Pak se strašně diví,že „to nějak nefunguje“ vždyt jím zdravě.
marika
10.3.2015 19:00
Dnes som mala prasačí deň proste som mala chuť..u žien sú v tom žiaľ aj hormóny
Natynka
21.5.2015 23:19
Měsíc a půl se stravuji bezlepkově……..a a si 5 dní toužím po pečivu……také jsem měla dnes prasečí den……jen nevím , jak to sama sobě vysvětlím , ať pokračuji dál…….
JEN SE NEVZDÁT!!!!!!!!!!!!!!!
Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.