Úsloví o jídle mají pravdu
O tom, že naši předkové by dnes mohli z fleku dělat nutriční poradce, svědčí úsloví a rčení o jídle, která se nám dochovala.
Pojďme si v čase prázdninovém některá z nich připomenout.
Takhle – ono o jídle existuje hodně rčení, přísloví i citátů, ale většinou si berou jídlo jen jako metaforu. Např. „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ skutečně nemá s chlebem nic společného, protože celý citát je spíše o tom, aby podřízený zaměstnanec zbytečně neryl do svého zaměstnavatele, pokud o práci nechce přijít. Ostatně jsme většinu těchto s jídlem pouze metaforicky souvisejících přísloví rozebrali již dříve.
Ale dnes se zaměříme přímo na nutriční rady v podání tzv. selského rozumu.
Snídani sněz sám, o oběd se rozděl se svým přítelem a večeři daruj svému nepříteli.
Toto přísloví jsme si podrobněji rozebrali v minulém článku, dnes tedy jen krátce. Většina nutričních terapeutů se shoduje v tom, že snídaně má být nejkaloričtější (má „nakopnout“ a dodat energii do celého dne), s obědem to nemáme přehánět a že večeře má být lehká, spíše zeleninová. Zvláště pokud chceme hubnout, neměli bychom se právě na večer přejídat.
Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce.
(Francouzské přísloví)
Zde máme další důkaz, že výše zmíněné nutriční rady naši předci dobře znali a věděli, že s těžkým a plným žaludkem se špatně usíná a spí, protože žaludek musí pracovat nad plán, místo aby – jako celé tělo – odpočíval. Hinduistické školy již několik staletí tvrdí, že se má jíst naposledy zhruba 3 až 4 hodiny před tím, než jdeme spát, pokud tedy chceme mít klidné spaní. A ostatně, nakonec to potvrdila i moderní věda.
Kde se hodně pije, žere, tam nemoc otevírá dveře.
(Slovenské přísloví)
Jaké problémy způsobuje přejídání, asi všichni víme. Nejhorší je ukládání tuku na břiše, kde tlačí na vnitřní orgány a znesnadňuje jejich činnost. Tuk zanáší cévy, kterými pak hůře protéká pro tělo tak potřebná krev, což má samozřejmě vliv i na poruchy srdce a na vysoký tlak. Vyšší váha těla má vliv na kolenní klouby a kyčle, a člověk pak trpí artrózou nebo dnou. Obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů při vzniku cukrovky. Dalšími nemocemi z nadváhy jsou žlučníkové kameny a kýly, nádory, psychické problémy, deprese, gynekologická onemocnění, poruchy spánku a další. Přísloví má pravdu.
Čím více se sladí, tím hůře se vstává od stolu.
(Lužické přísloví)
S výše uvedeným souvisí i nadmírné používání cukru – a to nejen v čaji či kávě, ale i zákuscích, limonádách, v alkoholu. Proto se doporučují přírodní sladidla, nejčastěji med, případně stévie.
Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta.
Japonský termín „hara hachi bu“ znamená něco jako „jez do 80 %“ a znamená v podstatě to samé, co výše uvedené přísloví. Nejenom v našich zemích si lidé všimli, že přejídání a hltání jídla k ničemu dobrému nevede – že dostanete brzy zase hlad, že s plným břichem se hůř pracuje a přemýšlí (pokud děláte nějakou duševní činnost) a že se přejídáním jen ukládají do těla zbytečné tuky. Aneb: Člověk by měl jíst, aby žil, nikoliv žít, aby jedl. (Sokrates).
Pospíchej pomalu.
(Latinské rčení)
Navíc by měl člověk jíst pomalu, aby si jídlo vůbec uvědomil. Proto třeba v Indii jedí jídlo rukama – nejenom z náboženských důvodů. Člověk kromě zraku (jak jídlo vypadá), čichu (jak jídlo voní) a chuti zapojí další smysl – hmat. Každé sousto se doporučuje v puse alespoň dvacetkrát pokousat. Zkrátka, když jídlo zhltnete, ani nevíte, že jste něco jedli, a máte brzy opět hlad.
Hlad je převlečená žízeň
Zde už jste se dříve dočetli, že hlad může být skutečně převlečený za nedostatek tekutin.
Zdravý jako rybička
Snad další důkaz, že naši předkové si byli vědomi zdravotních účinků pojídání ryb, aniž by tušili cokoliv o omega-3 nenasycených mastných kyselinách, jež mají pozitivní vliv na správnou funkci očí, mozku a srdce, ani o vitaminech A, B12 a D, nebo že rybí maso obsahuje vysoké množství kvalitních bílkovin, nízký obsah cholesterolu, nulový obsah sacharidů, je bohaté na zinek, selen či železo.
Jak k jídlu, tak k dílu
Lidé před zhruba 120 lety byli zvyklí pořádné dřině. Ráno v šest vstali, vykydali hnůj, nakrmili hospodářská zvířata, podojili kravku nebo kozu, sesbírali vajíčka. V létě se chodilo pěšky na sena třeba i několik desítek kilometrů. Na zimu se musela posekat hromada dříví na topení. Soušky se musely předtím odvozit z lesa. Není divu, že strava našich předků obsahovala sádlo, máslo, tuky obecně, protože svým děláním lidé veškeré kalorie spotřebovali. Dnes žel jíme často stejně jako naši předci, ale chybí nám jejich manuální činnost a aktivní pohyb. A to, že se jednou týdně projedeme na kole po rovnice podél řeky či si zahrajeme squash nebo si zaběháme, na věci nic nemění, naopak pohyb jednou za čas je pro tělo spíše nebezpečný.
Láska prochází žaludkem
Je dokázáno, že dobré jídlo a pití má pozitivní vliv na receptory pohody a na uvolnění hormonů štěstí jako dopaminu, serotoninu a endorfinu. V těle je za vznik těchto hormonů zodpovědná látka tryptofan, kterou najdeme v čokoládě, kakau, ale rovněž v rybách, kuřecím, krůtím a hovězím masu, mléčných výrobcích, oříšcích, semínkách, fazolích, banánech, ve špenátu a v mnoha dalších potravinách.
Kdo je umírněný v jídle, sám sobě je lékařem.
(Latinské přísloví)
Jak už jsme se kolikrát ve článcích věnovaných nutričním radám dočetli, zcela nejideálnější je zlatá střední cesta. Nejíst ani málo, ani moc, z potravin žádné zbytečně nevynechávat, protože každé obsahuje nějaké pro tělo potřebné látky, ale také zase nejíst často to samé. Pokud nic nepřeháníme, ale ani příliš neomezujeme, pokud máme pestrou stravu, pak toto latinské přísloví platí v celém svém rozsahu.
Nemáš-li kaši rád, neříkej o ní, že není dobrá.
(Perské přísloví)
A konečně – každý má rád něco jiného a žádné jídlo není ani lepší, ani horší. Miroslav Horníček napsal knihu Dobře utajené housle, kde jedna z povídek nazvaná Chvála snášenlivosti začíná tímto odstavcem: „Nejím špenát a čočku. Nikdy jsem je neochutnal, takže tu nejde o nějakou zápornou zkušenost, a nemám jediný důvod, kterým bych své odmítání těchto poživatin zdůvodnil. Nejím je. Jsem tolerantní; nepatřím mezi fanatiky, kteří to, co sami neuznávají, dávají do klatby, neprohlašuji, že čočka není jídlo a špenát že je blept. Uznávám dokonce, že obě tato jídla jsou patrně chutná, protože mnoho lidí – včetně mé rodiny – je pojídá s oblibou, a že tedy já jsem o dva požitky chudší, což je moje pošetilost a škoda. Mohl bych být rozumnými důvody přesvědčován hodinu, týden nebo rok, jíst je nemohu. Mohu uznat a uznávám tyto důvody, ale nemohu sníst talíř špenátu nebo čočky. Bylo by marné, kdyby někdo promarnil čas kladením důkazů; stejně marné, jako bych já jemu chtěl nějakými. důkazy špenát a čočku rozmluvit či zošklivit.“ Pokračování povídky si už ale přečtěte v knize sami.
foto: cz.depositphotos.com
Chcete také zhubnout? Mohlo by se vám hodit:
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
17.7.2022
Jan Lipšanský
Články, O kaloriích nevážně
