Opravdu platí „nikdy neříkej nikdy“. Dříve by mě nenapadlo, že budu patřit k těm, kteří napíší o tom, jak jim stravovací návyky a změna pohybu změní figuru a vlastně i život.
Všichni tenhle bonmot asi znáte…
A popravdě mě tyhle články vždycky nudily. Přišly mi spíše stále o tom samém a trochu sci-fi.
A najednou jsem autorkou jednoho z nich. Pro přehlednost jsem jej rozdělila na před a po. Třebas vás to bude inspirovat a dáte mi za pravdu, nebo si jen poklepete na čelo a řeknete si: „Zase další švihlí blázni, co jen neustále cvičí a nejedí tučné, prostě divní to lidé.“
Byla jsem dítě, které vyrostlo na vepřovém a bílé mouce. Prošla jsem si i zabíjačkovými hody. Nejsem člověk s „hubeňourským“ genem, takže i tvary ženskosti ke mně patří. Co si pamatuji, tak jsme vždycky museli sníst vše, co bylo na talíři. Nevím, jestli je tahle výchova ideální, ale já s tím problém nikdy neměla. Vždycky mi chutnalo všechno. Byla jsem převážně masové dítě. Uzeniny taky nechyběly. Myslím, že prostě klasika, kterou většina z vás zná.
Rok 2011
V období puberty (když mi bylo asi 15 let) jsem poprvé začala experimentovat s jídlem, ale ne v tom dobrém slova smyslu. Přestala jsem asi cca na půl roku takřka jíst. Nezvracela jsem, to pro mě vždycky bylo potupné. Ale vydržet celý den nejíst, bylo pro mě vítězství. Byla jsem hlavně na ovoci. A když jsem měla fakt ukrutný hlad, udělala jsem si bílou kávu s hodně mlékem, abych si žaludek zaplácla.
Rodina si všimla, že není něco v pořádku, když jím jen jablka a na Vánoce si dělám „spešl“ nebramborový salát. Myslím, že podobným obdobím hladovění s následným nacpaním nebo něco podobného charakteru prošlo hodně žen, které chtěly nějakým způsobem zhubnout a změnit svou postavu.
Lila jsem do sebe hodně kávy. Vodu jsem pila naštěstí vždycky, ale chutnala mi i coca cola a sladké „juice“. Dlouho mi trvalo, než jsem se dostala do optimální roviny příjmu a výdeje. Měla jsem pocit, že když jsem cvičila, tak si můžu dovolit se najíst – „oblíbené příjem vs. výdej“. Ohledně alkoholu nejsem také žádný „svatoušek“. Nazvala bych tenhle stravovací styl takovou českou klasikou. Prostě celkem dost živočišných tuků, sladkého pití, alkoholu – a sem tam něco alibistického zdravého.
Nedržíme žádnou dietu, jen jsme nahradili některé věci jinými a zpestřili jsme si jídelníček. Nejsme žádní boháči a i přesto jíme dle mého názoru kvalitní plnohodnotnou stravu.
Rok 2015
Také jsme s manželem dost přehodnotili výběr masa. Jíme hlavně kuřecí, krutí, hovězí, jehněčí, ryby. Většinou děláme vše na domácím grilu. Používáme stále i olej – jak klasický, tak olivový, dokonce jsme vyzkoušeli i rýžový.
Poslední dobou hodně maso nahrazujeme tofu (nejraději mám marinované, s bazalkou nebo s chilli). Dělám denně saláty na různé způsoby. Nebojím se do nich dát klidně i tučnější parmezán nebo balkánský sýr, případně lepší cottage. Nejsme králičí typy, takže abychom do sebe naházeli jen ledový salát nebo samotnou syrovou zeleninu, to by prostě nefungovalo.
Pijeme hodně kohoutkové vody. Bohužel kávu se mi nepodařilo omezit. To je jedna z mých neřestí. A to nemluvím o vínu. Naštěstí už vínu dovedu trochu odolat. Co se týče příloh, máme velikou spotřebu jasmínové rýže, těstovin, ale i brambor. Knedlíky nedělám a vůbec nám nechybí.
Pokud připravuji omáčky, vždy je zahušťuji hromadou zeleniny. Dost často chystám domácí vývary, kde používám hodně bylinky ze zahrádky. Ohledně pečiva jsem udělala radikální řez. Úplně jsem minimalizovala příjem bílého pečiva. Dělám i domácí žitný chléb, kde tedy i trocha té pšenice je, ale rozdíl je znát. Na svačinu a na zobání mám „knackebroty“ různých druhů.
Další výraznou změnou v našem jídelníčku jsou ořechy a semínka, které jsme začali hodně konzumovat. Jde o různé druhy ořechů a semínek – mandle, kešu, lískové oříšky, chia semínka, slunečnicová semena, atd. To máme v podstatě na zobání přes den nebo si je dáváme ráno do „myslíků“, jogurtů nebo mléka. Jako sladidlo používáme převážně med, třtinový cukr.
Z ovoce je u nás nejvíce frekventované jablko a samozřejmě sezónní věci. Na mobilní zdroj energie máme banány, oříškové tyčinky nebo můj manžel zbožňuje sojový suk. Snažíme se jíst pestře a zároveň se vyvarovat živočišných tuků. Uzeniny máme jen velmi výjimečně.
Eliška s rodinou
Máme dvě malé děti, takže samozřejmě jíme vše, aby měly vyvážený jídelníček. Jen dost přemýšlím o úpravě potravin a čtu etikety, abych věděla, co kupuji. Naše děti pijí čistou vodu, ale milují i kakao. Nedržím jim žádný přísný režim.
Musím tu i zmínit, snad mě omluvíte, vyprazdňování lépe řečeno průchodnost střev. Schválně, kolikrát denně jdete na záchod? Tím myslím na tu druhou. Měla jsem klientku, která chodila obden, a přišlo jí to normální. Když jsem ještě měla „klasickou českou“ stravu a pohyb, chodila jsem 1x denně. A teď, když neustále něco zobeme a jíme, pravidelně se hýbeme, tak chodím i 2x denně. A manžel i víckrát (smích).
Sním toho daleko více než před tím. Jsem vyrýsovanější a cítím se lehčí. Nemám neustále nafouklé břicho. I toto sem prostě patří. Opět jsme u výdeje a příjmu. S nafouklým břichem se prostě běhá mizerně. Jídlo si vychutnávám, necpu se vším, co se namane. Chci jen dobré věci. A proč ne? Nešidíme sebe ani děti.
Těsto zpracujeme a necháme odležet (nakynout) do druhého dne při pokojové teplotě (minimálně 8hodin). Těsto dost lepí, tak se nelekejte. Na pomoučený vál jej vyklepneme a uděláme tvar bochníčku. Předehřejeme si v troubě prázdnou zapékací mísu i s víkem asi na 20 minut. Nevymazáváme. Pak do vyhřáté misky vložíme bochníček, překryjeme víkem a necháme 35 min v troubě na 200 stupňů. Pak na 15 minut odkryjeme víko misky a doděláme. Záleží samozřejmě, jakou máte troubu. Tyhle časy mi sedí na mojí horkovzdušnou troubou.
A příště ještě více o pohybu…
Absolventka VŠ University Karlovy v Praze obor Tělesná výchova a biologie
Crossfit masters athlete, fitness instruktor, aerobik instruktor
Zaměření: Intervalové tréninky, funkční tréninky, plavání, tanec (street dance, latino), zdravotní a kompenzační cvičení
22.6.2015 Články, Jak zhubnout
Mám mezi svými klienty takové, kteří se neváží vůbec a čekají na přeměření a převážení až u mě v poradně.
A pak mám i ty, kteří jsou druhým protipólem a chodí se převažovat na osobní váhu několikrát denně.
Celý článek 26.9.2022 0
Přečtěte si příběh dvaatřicetiletého Romana, který řešil problémy s váhou od devatenácti let. Navíc, jak přiznává, ani jako dítě nebyl žádný drobeček.
Do nějakých pětadvaceti let měl střídavá období, kdy mu váha při výšce 176 cm lítala mezi 80 až 100 kily. A pak bylo ještě hůř.
Celý článek 9.9.2022 0
Po krátké odmlce přinášíme další skvělý příběh, v kterém hrají roli Kalorické Tabulky.
Ovšem tou hlavní hrdinkou je samozřejmě sympatická maminka dvou dětí Marcy (37 let). Její zásadní „dost“ jí pomohlo začít po letech dietních neúspěchů, které hraničily s huntováním zdraví, dobře jíst a radostně zhubnout téměř 40 kg!
Celý článek 3.9.2022 0
