Kuchařka ze Svatojánu: Jak vypadá můj den a jídelníček
Jsem ranní ptáče – skřivan. V deset večer už mi padá hlava a v půl šesté ráno jsem na nohou.
Musím našlapovat tichoučce, protože můj muž je sova, chodí spát ve dvě a vstává v devět.
Ještě v pyžamu jdu pustit z kurníku slepičky, v létě bosa, v zimě si přes sebe hodím kabát. Slepice už mě vyhlíží ze svého okénka, netrpělivě přešlapují a rozčileně kvokají.
Když je hezky, obejdu zahradu, zhluboka dýchám. Když něco kvete, přivoním si silně a mocně, aby se mi ta dokonalá vůně dostala i do těch nejhlubších plicních sklípků. Mezi moje voňavé favority patří šeřík, černý bez a rozemnuté jehličí douglasky. Mám ráda, když procházím zahradou a vůně se střídají, prolínají, slábnou a zesilují.
Když se vrátím do domu, vypiji sklenici vody, umyji se a obléknu. Pyžamo je na spaní a nerada v něm trávím víc času než je nutné.
Ráno si zuby čistím kokosovým olejem, jednou nebo dvakrát do týdne na kartáček dám i špetku jedlé sody. Každé oko vypláchnu sedmkrát ledovou vodou. Vlastně ani nevím proč, nejspíš to mám z nějaké jogínské poučky. Ale dělá mi to dobře a stal se z toho zvyk.
Snídám ovesné vločky s oříšky, semínky, medem a sušeným i čerstvým ovocem. Večer předem všechno kromě čerstvého ovoce namočím do čisté studené vody a nechám přes noc nabobtnat. Ráno jen přidám ovoce podle sezóny. Nikdy se mi to nepřejí! Piji zelený nebo vlastní bylinkový čaj, výhradně půllitrák.
Snídám bohužel u počítače. Hanba mi! Otevřu si svou stránku Kuchařka ze Svatojánu a vyřizuji dotazy a připomínky. Nahraji pranostiku, často i recept pro dnešní den a přečtu si e-maily.
Dopoledne strávím v kuchyni. V zimě vařím a peču v kamnech na dřevo a už jen z toho důvodu mi zima nevadí. V našem domě je zima krásná, teplá a útulná. V létě netopíme, samozřejmě, takže musím vzít zavděk střídavému proudu. Také peču chleba, téměř denně. Během té doby, ve chvilkách technologických pauz, odbíhám k počítači a reaguji na komentáře k receptům a dalším příspěvkům. Možná to působí dojmem, že sedím u počítače nepřetržitě, ale není to tak. Jsou to několikaminutové chvilky a čistého času strávím nad klávesnicí a u monitoru přibližně dvě hodinky denně.
Během vaření fotím jednotlivé kroky a suroviny a nakonec i hotové jídlo. Všichni už jedí a já si svou porci fotím, často až do vystydnutí. Po obědě fotky nahraji do počítače, upravím je a napíši recept. To mi trvá zpravidla hodinu. Když je třeba, uklidím, vyperu a podobné nezbytnosti . A pokud je venku hezky, jdu na zahradu pracovat nebo lelkovat, podle ročního období a stavu zahrady.
Pokud je zima či jen nevlídno, čtu si nebo se věnuji dalším aktivitám, píši články nebo kreslím. Někdy vyrazím na výlet do přírody, do lesa, k řece nebo potoku, mám ráda sakrální architekturu, úplně nejraději malé, zapomenuté kaple a kostelíky, oprýskané a nefrekventované.
Občas přiberu i foťák nebo psy. Jet nakupovat je pro mě nepříjemná povinnost a proto se jí snažím vyhýbat a posílám členy rodiny, pokud neprotestují.
Večeři většinou nevařím, dojídá se to, co zbylo od oběda, nebo se jí chleba s pomazánkou, máslem nebo jen zeleninou. Já nevečeřím, naposledy v pět odpoledne sním něco lehkého, třeba ovoce nebo zeleninu, hrst oříšků. Jeden den v týdnu držím hladovku, to znamená, že nejím, jen piji. Vodu, bylinné čaje nebo zeleninové šťávy – ty jen když mě trápí pocit hladu.
V podvečer zadělám na chleba, namočím vločky, mandle, mák nebo slunečnici na rostlinné mléko a vločky s oříšky ke své snídani. V tuto dobu si s rodinou sedneme a povídáme si, to je pro mě důležitá část dne.
Večer jsem nějaký čas opět on-line, Kuchařka ze Svatojánu. Také musím vymyslet, co budu vařit. Dnes už v kuchařkách nelistuji, plánuji oběd podle stavu spíže a úrody v zahradě. Anebo prostě podle chuti. Večer píšu i pár slov do deníčku, jde jen o to, co se ten den událo, jaké bylo počasí, žádné hluboké úvahy. Nakonec si zacvičím Pět Tibeťanů, bez nich nikdy spát nejdu. Pak už jen sprchu a do pelechu.
Výtvarnice na volné noze, autorka úspěšného blogu Kuchařka ze Svatojánu a fotografka.
Denně doplňuje zásobárnu vegetariánských a veganských receptů inspirovaných kuchyní našich babiček.
Je moudrá a výjimečná.
Spousta z nás zajisté občas přemýšlí, kde ušetřit čas na věci, které nám dělají radost. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že největší žrout vzácných chvil odpočinku je pro mě každodenní příprava jídla.
A proto se také já snažím tento čas minimalizovat tím, že si uvařím a jídla připravím na více dní dopředu.
V představě většiny lidí je výživová poradkyně ztělesněním dokonale vyváženého zdravého života. Představujeme si ji, jak si připravuje podklady pro cvičení, zatímco si mixuje zelené smoothie.
Ale jaký je skutečný život výživové poradkyně, která je také matkou a zároveň podnikatelkou?
Můj soukromý i profesní život nejvíc ovlivnila obezita, kterou jsem trpěla od předškolního věku. I přesto, že jsem ideální váhy postupně dosáhla, trvalé následky kilogramů navíc si nesu stále s sebou a většiny z nich se už nikdy nezbavím.
Mohla bych se celoživotně utápět ve svých zdravotních neduzích, být naštvaná na rodiče, že to nechali zajít tak daleko, ale rozhodla jsem se jinak: Co se stalo, nezměním, budoucnost ale ovlivnit můžu, a to nejen u sebe a svých dětí…