David Slevinský: Lehké zamyšlení o těžkém rozhodování – aneb jak se vyznat v suplementaci
Internet a časopisy na nás chrlí spousty reklamy na všelijaké doplňky výživy.
Často u nich najdeme grafy, ve kterých nás výrobci a prodejci upozorňují na vysokou účinnost oproti jiným produktům. Srovnávací grafy se nám líbí a marketéři to vědí.
Dnešní život zrychluje, už nás nebaví číst sáhodlouhé odstavce, co všechno produkt umí, z čeho všeho je složen, co „špatnýho“ tam – na rozdíl od jiných produktů – není apod. Na většinu lidí platí pěkný graf, titulky jako „jedinečný“, „nejlepší“, „bezkonkurenční“. A když se doplní pěknou fotkou, kde je „svalovec“ či „hezká holka“ PŘED a PO, je rozhodnuto. Ano, to jsou největší stimuly pro naše rozhodování. Jak snadné…
Ještě „lepší“ je, pokud daný produkt „používá“ nějaká celebrita. U doplňků výživy, prodávající se v lékárnách, je vhodná herečka, zpěvačka apod. Na facebooku či instagramu v oblasti fitness jedou jiné hvězdy.
Tady by se komerční popová hvězda s typem reklamy „1 tobolka a 5 kg tuku týdně dole“ nechytala. Tady by se jí vysmáli.
Fitness fanoušci se považují za znalejší a jen tak na něco neskočí. Tady doporučují pomůcky a produkty závodníci, většinou „bikinky“ a „kulturisté“. Jsou to sympatičtí hezcí lidé a nějak se živit musí, tak jim to nemějme za zlé.
Někteří i udané produkty opravdu používají, některé i fungují. V horším případě tomu nerozumí (omlouvám se, ale do této skupiny spadají spíše ty „bikiny“) a doporučí, co po nich sponzor chce.
Problém je, že je sleduje velké množství dívek, žen či mladých mužů, kteří často tápou v terminologii suplementace, nehledě na základní principy fungování těla. Proto právě pro ně nemusí být daný produkt vhodný nebo třeba stojí až na konci fronty toho, co potřebují.
Ve své praxi se často setkávám s tím, že lidé nevědí, které skupiny výrobků upřednostnit, co je to hlavní, bez čeho se pro další zlepšování neobejdou, bez čeho naopak ano a jak se v tom vyznat.
David Slevinský a Michal Suda
Chtějí kreatin nebo nějaké „enóčko“ (nakopávače před tréninkem) a celý jejich příjem energie a živin se skládá z ranního kafe, meníčka k obědu a večeře, co lednice dá. Poznám celkem rychle, jestli má cenu takovému nadšenci dál vysvětlovat, že by se ta „pětistovka“ hodila spíš na jinou věc. Znám i takové, kteří do doplňků výživy dávají celkem slušné peníze, ale jejich suplementace nemá hlavu ani patu – a např. proteinový koktejl v jejich jídelníčku nenajdete, protože jejich vzor ještě na něj nedělal reklamu.
Samozřejmě je dost odborných webů se spoustou článků o výživě, suplementaci a tréninku. Píší je vzdělaní a chytří lidé, kteří o daných věcech vědí mnohem víc než já. Ale vysoké procento lidí je nečte nebo čte jen zběžně.
Nerozumí jim. Proto další komplikaci vidím v tom, že se dotyční autoři nechtějí podepsat pod nějaký jednoduchý článek bez odborných výrazů. Aby toho nebylo málo, tak navíc i tyto články přinášejí celou řadu protichůdných doporučení a tvrzení, podepřených výzkumy renomovaných univerzit.
Teď si říkáte: Dobře, nenechám se ovlivnit reklamou. Co má tedy dělat? Zaplatit si trenéra či nutričního specialistu? Ale ten bude zase určitě nějak motivovaný nějakou značkou, aby nabízel jejich produkty! Ano, nebudu nalhávat, že to tak není. Ale ty rozdíly mezi zavedenými značkami jsou malé a je šance, že vám trenér poradí správné pořadí důležitosti a vysvětlí, proč to či ono používat.
A jak takového člověka najít? Řiďte se rozumem, auto si také nekoupíte v prvním bazaru, který máte cestou z práce. Dejte na doporučení, trenéra si prolustrujte na internetu, projděte si jeho výsledky s jinými klienty, najděte si někoho, kdo je vám blízký svým „naturelem“. A nezapomínejte na to, jaký máte cíl. Některý trenér může být super na nabrání svalů, ale nemá „šajn“ o tom, jak dostat do kondice atleta po operaci kolene.
A ve chvíli, kdy budete mít toho správného trenéra, který vám poradí s výživou a případnou suplementací, budete mít za sebou ten hlavní krok k tomu, abyste se příště trochu lépe zorientovali v té záplavě „výhodných“ nabídek už sami!
Abych neházel všechny do jednoho či dvou pytlů (úsměv), je skupina lidí, kteří důkladně prolezou informace k danému výrobku, vyhodnotí si ho od A po Z a až pak se rozhodnou pro koupi. Chvála jim.
Dá se někdy zhřešit a koupit si třeba ke snídani nějaký klasický salát s majonézou?
Odpověď je jednoduchá. Samozřejmě že dá, avšak za podmínky, že jinak dodržujete správnou životosprávu, hlídáte si kalorie přijaté a vydané a přiměřeně se pohybujete nebo sportujete. Jenže mne jako šťouru prostě zajímá, který z těch zhruba patnácti salátů nabízených v supermarketech nebo lahůdkách má nejméně kalorií a který třeba dokonce nabízí oproti nezdravé majonéze něco zdravého.
Spousta z nás zajisté občas přemýšlí, kde ušetřit čas na věci, které nám dělají radost. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že největší žrout vzácných chvil odpočinku je pro mě každodenní příprava jídla.
A proto se také já snažím tento čas minimalizovat tím, že si uvařím a jídla připravím na více dní dopředu.
