Jak jíst, pít a chovat se na horách, abychom si je ve zdraví užili. A naše děti také.

Je málo činností, které mě uvádějí do větší euforie než jízda po čerstvém prašanu na sjezdovce s koncem v nedohlednu, kdy se od sněhových vloček odráží sluneční paprsky.

Volnost v pocitu rychlosti – k nezaplacení. V době B.C. (myšleno období Before Children) bych ještě přidala jízda v prašanu off piste. V každém případě je dobré myslet na horách na pár věcí…

S manželem jsme oba vášniví lyžaři z kopce i do kopců, tak našim dětem nezbylo přirozeně nic jiného, než držet stopu. Sotva stály na nohou, už na nich měly přeskáče a posléze i boty běžkové. Shodou okolností píšu tento článek cestou do lyžařského střediska v rakouských Alpách…

Ačkoliv jsem během studia medicíny učila na střední škole tělocvik, takže jsem s mými studenty vyjížděla na lyžařské kurzy, při nichž jsem naučila lyžovat několikero dětí, jejichž cílem bylo hlavně udržet perfektně padnoucí účes pod helmou, tak učit děti vlastní je zcela jiná kapitola, rozhodně napínavější.

Velkému pokušení nechat vlastní děti v lyžařské školce jsme odolali, což rozhodně nevidím jako nejrozumnější rozhodnutí, ale vnitřní hlas „Naučila jsem lyžovat jiné, tak tebe naučím taky!“ byl silnější než já. Mé poučení, jak tuto učící fázi přežít bez zlomené hůlky, je: chválit, odměňovat dítě i SEBE a lyžovat jen do momentu, kdy je to stále ještě legrace.

Hlavně u běžek platí „neotrávit začátek“. V počátku stačí „plácat“ se vskutku na plácku, neplánovat žádné dlouhé trasy. Mám ozkoušeno, že výlet je mnohem radostnější, pokud děti v jeho půli čeká palačinka s čokoládou a je možnost na chvíli rozmrznout. Kopce samozřejmě volit přiměřeně schopnostem vlastním i dětí.

• Upřímně, ne vždy se zadaří. Pamatuji, jak můj nejstarší syn spouštějící se v pěti letech po černé kaprunské sjezdovce volal „Pane Bože, jestli fakt existuješ, tak teď se ukaž a zachraň mě!“. Neukázal se a důvěra v Ježíška byla v ten moment silně podlomena.

A teď k tomu zásadnímu, co uživatele aplikace Kaloricketabulky.cz asi zajímá nejvíce: Hory a jídlo.

Jak by měl vypadat jídelníček na horách

Snídaně

Snídaně je moje nejoblíbenější jídlo dne, na horách o to více. Zde by o to více mělo platit, že snídaně představuje 20% vašeho celodenního energetického příjmu.

Nepodceňujte dostatek tekutin, které se na svahu hůře dohánějí! Naše tělo umí bez obtíží „zpracovat“ 250 ml tekutiny za 15 min, což představuje objem standardního hrníčku. Pokud tedy při horském ránu máte více času, pijte pozvolna a více než obvyklý jeden hrnek.

Svačina

Do batohu na svah balím vždycky dostatek čokolády pro všechny, musli tyčinky a pytlík oříšků se hodí také. Ovoce mi na sjezdovce moc nesedí, vzhledem k tomu, že je studené.

Dále přihodím ještě lahvičku s pitím.

Oběd

Sjezdovky bývají ovšem poseté restauracemi, ve kterých my osobně s nadšením porovnáváme, kde mají lepší lasagně k obědu.

Večeře

Večeře na horách by měla obsahovat určitě sacharidovou složku – to vám splní běžná příloha – těstoviny, rýže, brambory, noky, pečivo, aby svaly dobře regenerovaly na zátěž následujícího dne a mozek měl dostatek paliva na večerní partičku Scrabble.

Pravidelně večer zařazujeme polévky, které nám mimo jiné doplní tekutiny.

Důležité horské nezbytnosti

Z věcí, které se nedají sníst, patří k mému horskému vybavení automaticky ochranné pomůcky –  přilba, chránič páteře. Je mylné si nalhávat, že jezdíte opatrně, že vám se nic stát nemůže. I při sebevětší opatrnosti vás, hlavně na přeplněných českých sjezdovkách, může srazit kdokoliv „odvážnější“ než vy.

V batůžku mám kromě náhradních rukavic, balzám na rty s UV faktorem 50 a stejně tak i opalovací krém. Odražené sluneční paprsky se nám v chladném počasí nemusí zdát tak nebezpečné.

A pro mě nejdůležitější věc současnosti: Dětem zastrkávám do kapsiček vizitky s mým telefonním číslem a jménem hotelu, což se mi zrovna nedávno osvědčilo. Francouzskému manželskému páru se to dítě, které si sundalo lyže a šlapalo samo nahoru alpskou sjezdovku, nezdálo, a tak se můj syn přesvědčil, že se ta angličtina v praxi  „Can you call my Mum, please?“ může občas hodit. Celý den pak už jezdil o dost pomaleji a dával si pozor, kam to odbočuje.

2.2.2017 MUDr. Skalská Marie Články, Fitness a wellness