Eliška Růžičková: Ztráta motivace aneb fakt pomohou motivační videa?

Fenoménem dnešní doby je MOTIVACE. Potřebuješ motivaci? Sněz si svého motivačního trolla!

Všichni jsme se s tím už určitě setkali. Ztráta, hledání a nastartování motivace jsou na denním pořádku nás všech. Ať už je to v zaměstnání, sportu či v soukromém životě.  Ale  co je ten kouzelný spouštěč oné motivace?

Jelikož jsem máma dvou holčiček, tak mám celkem slušný přehled o nejnovějších animácích. Teď aktuálně mě asi nejvíce inspiroval animák Trolls. Nechci vás zdržovat nějakými pohádkami a už vůbec ne dějem. Ale tato je celkem trefná. Budu velmi stručná, protože v pohádkách bývají dost často hluboké pravdy.

Pointou filmu je, že jistí Bergeni (něco jako zlobři), aby byli šťastni, musí sníst trolíka (malý roztomilý skřítek). Ve finále složitější zápletkou zjistí, že není potřeba se krmit malými úžasnými skřítky, aby byli šťastni, ale že to štěstí je v každém z nich (z nás). Nevím, zda je mi teď úplně rozuměno. Co tím chce básník říci? Já mám celkem jasno, ale stejně se pokusím toto moudro vysvětlit a transformovat do našich běžných životů.

  • Každý z nás to máme trochu jinak.

Například motivace pro pohyb, cvičení, trénink je jednou z velkých „BOOM“ dnešní doby. Všude na vás ze sociálních sítí vyskakují motivační videa, fotky, motta. Jak si s tím má mozek poradit? Motivuje vás to? Pokud ano, „jupí“, máte svého trolíka. A pak tedy jak dlouho vám trolík vydrží? Vteřinu, minutu, den, týden, měsíc?

Pro někoho může být takový trolík kamarádka, parťák, permice do fitka, plesové šaty, nový milenec, vidina lepšího výkonu, postavička snů, určitý druh ventilu. Ono je to vážně tak různorodé, že byste mě určitě i doplnili.

Jedna věc je hledání motivace, ale druhá stránka věci, možná i ta horší varianta, je ztráta motivace. Je velmi těžké se s tím vypořádat. Není to nic lehkého jak pro psychiku, tak pro tělo. Vše, co děláme, se na nás odráží, ať chcete, nebo ne. Řeč našeho těla, oči, pleť, výraz, celkové zdraví – to vše napovídá o naší psychické i fyzické pohodě. Nikdo není dokonalý, všichni máme své životy propleteny vším možným, ať už jsou to pozitivní či negativní aspekty.  Naivně podvědomě hledáme motivační trolly ve všem možném, jen aby nás udrželi v naději, že bude lépe. Není to žádná ostuda. Však dělá to každý.

  • Co mi ovšem nejde moc přes srdce je, že se z těchto motivačních trolíku dělá jeden veliký byznys, jenž mate lidi.

Pohled na naše motivační trolíky se dost mění s věkem. Úzce to souvisí s naším žebříčkem hodnot, který se mění například po silnějších životních zkušenostech. Mně asi v životě nejvíce přeházeli žebřík hodnot moje dvě krásné děti, zdraví moje a mých blízkých, nástup do nového zaměstnání, výkonnostní propad i vzestup. Jak říká můj tatínek: „ Vše souvisí s věkem“. Každý z nás zraje a učí se celý život. Co nás snad může popohnat dál, je, že všichni si hledáme své motivační trolíky, ale ve finále je to jen o nás samotných.

Kdo čekal, že mu napíšu recept na super motivaci, asi jsem ho zklamala. Pardon.

Neztrácejte svou motivaci, ať už pro cokoliv. Pokud vám tahle moje trolý myšlenka pomůže, tak budu jen ráda.

Buďte fajné

 

Anketa: Co je vaším motivačním motorem, co se týká pohybových aktivit?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Eliška Růžičková www.eliska-fitness.cz

Absolventka VŠ University Karlovy v Praze obor Tělesná výchova a biologie

Lektorka Aerobics Body Balance Hip Hop, Interval Training, Kalanetika, kondiční cvičení, latinsko-americký tanec, plavání, zdravotní cvičení,  Zumba fitness

Komentáře

1

Zuzana
27.4.2017 10.42

Mě to prostě baví… od mala jsme s tatínkem často pořádali dlouhé tůry, dálkové výlety na kolech, v zimě jsme prakticky nesundali lyže z nohou (jezdila jsem na nich i do školy… výhoda vesnice).
Když přišly vlastní děti – v tradici se pokračovalo… Tatínek postupně odpadal – ale přidal se můj tehdejší manžel, který (až na tu chůzi, tu jsem ale zvládla s dětmi sama) také rád jezdil na kole a lyžoval, přibylo nám díky dětem plavání a občas běh…
Pak mi ale začaly zdravotní problémy, kvůli kterým mi zůstala už jen chůze a plavání… Na plavání mohu zapomenout: na vesnici není možnost pravidelně dojíždět desítky kilometrů do předraženého bazénu a v létě je to také nemožné, vzhledem k tomu, že do místního rybníka je vstup na vlastní nebezpečí…
Takže jsem šťastná, že mi zbyla alespoň ta chůze – hodinku (někdy i víc denně) není problém si pro sebe urvat, s mým nynějším mužem o víkendech vyrážíme na výlety spojené zpravidla s pěšími delšími úseky, má to výhodu: něco vidíte z krás naší vlasti a zároveň jste spokojeni, že se hýbáte… Kdo provozuje jakýkoli pohyb, ví o čem mluvím: pohyb opravdu přináší radost, spokojený pocit… pokud to tedy člověk dělá rád 🙂
Nyní jsem sice na tom tak, že když udělám deset dřepů, týden brečím bolestí… ale po svižné hodinové procházce se cítím v pohodě. Snažím se co nejvíce využívat i pohybu přirozeného, vyplývajícího z běžného chodu dne…

Takže pro mě je hlavní motivací právě ten pocit „během a po“ až teprve pak přicházejí na řadu některé další důvody z ankety 🙂

S nadváhou navzdory pohybu bojuji od dětství, tedy díky Kalorickým tabulkám úspěšně až nyní (Rok a čtyři měsíce). Ukázalo se, že pohyb sám o sobě k hubnutí nestačí – byly chyby v jídelníčku, a to dost veliké, ale od té doby, co si to hlídám, tak k dnešnímu dni dole dvacet devět kilo 🙂
Takže k radosti z pohybu se přidala radost z jídla (už se ho nebojím) a radost z toho, že díky tomu zvládnu ujít zase to, co kdysi…

přeji všem, aby si našli toho svého „trolíka“ – já ho mám skrytého v radosti z pohybu, kterou člověk pochopí jen tehdy, když sám zkusí nějaký ten pohyb vydržet déle, než týden…

2

Lenka
28.4.2017 10.55

HUBNUTÍ HODNĚ POMÁHÁ SKLÁDACÍ KOLO A KALORICKÉ TABULKY.
Vysvětlím – je mi přes padesát, koleno po operaci, bolavé ostruhy + všechny běžné bolesti „když se po čtyřicítce probudíš a nic tě nebolí, jsi mrtvej…“ Jedno k druhému omezilo pohyb a vedlo k nadváze.
Tak jsem si koupila skládací kolo (může do MHD). Do práce jedu tramvají a tudíž nedorazím zchvácená (nevstanu o hodinu dřív, abych se ve škole osprchovala…) ze školy frčím na kole, krásně si vyvětrám hlavu a cesta je jen o 15 minut delší, než dopravou. A POKAŽDÉ MÁM V KAPSE 30 – 45 MINUT. (To kvůli davům turistů, občas projedu centrum tramvají).
Ale když nespěchám, často se projedu dál – je to tak lehké, když už na tom kole sedíte…) – a mám 60 – 90 minut. A ty si můžu zapsat do kalorických tabulek.. :o)) No a ty pomůžou, když se večer chci udržet při vědomí jídlem – kouknu se, mám sežráno… no tak dál nečtu / nečučím na televizi a jdu spát.
Funguje to dokonale – jezdím cca 3 hodiny za týden, jím o něco méně než předepisují tabulky a hubnu asi 0,5 – 0,75 kg za týden. Klouby skoro dobrý, záda dobrý… ostruha půjde na ozařování.

P.S. Ty mrchy tabulky člověku povolený příjem sníží, když zhubne /méně náročný bazální metabolismus :o/ , ale zase se díky tomu se hubnutí záhadně nezastaví :o))

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články