Eliška Růžičková: Ztráta motivace aneb fakt pomohou motivační videa?

Zuzana
27.4.2017 10.42

Mě to prostě baví… od mala jsme s tatínkem často pořádali dlouhé tůry, dálkové výlety na kolech, v zimě jsme prakticky nesundali lyže z nohou (jezdila jsem na nich i do školy… výhoda vesnice).
Když přišly vlastní děti – v tradici se pokračovalo… Tatínek postupně odpadal – ale přidal se můj tehdejší manžel, který (až na tu chůzi, tu jsem ale zvládla s dětmi sama) také rád jezdil na kole a lyžoval, přibylo nám díky dětem plavání a občas běh…
Pak mi ale začaly zdravotní problémy, kvůli kterým mi zůstala už jen chůze a plavání… Na plavání mohu zapomenout: na vesnici není možnost pravidelně dojíždět desítky kilometrů do předraženého bazénu a v létě je to také nemožné, vzhledem k tomu, že do místního rybníka je vstup na vlastní nebezpečí…
Takže jsem šťastná, že mi zbyla alespoň ta chůze – hodinku (někdy i víc denně) není problém si pro sebe urvat, s mým nynějším mužem o víkendech vyrážíme na výlety spojené zpravidla s pěšími delšími úseky, má to výhodu: něco vidíte z krás naší vlasti a zároveň jste spokojeni, že se hýbáte… Kdo provozuje jakýkoli pohyb, ví o čem mluvím: pohyb opravdu přináší radost, spokojený pocit… pokud to tedy člověk dělá rád 🙂
Nyní jsem sice na tom tak, že když udělám deset dřepů, týden brečím bolestí… ale po svižné hodinové procházce se cítím v pohodě. Snažím se co nejvíce využívat i pohybu přirozeného, vyplývajícího z běžného chodu dne…

Takže pro mě je hlavní motivací právě ten pocit „během a po“ až teprve pak přicházejí na řadu některé další důvody z ankety 🙂

S nadváhou navzdory pohybu bojuji od dětství, tedy díky Kalorickým tabulkám úspěšně až nyní (Rok a čtyři měsíce). Ukázalo se, že pohyb sám o sobě k hubnutí nestačí – byly chyby v jídelníčku, a to dost veliké, ale od té doby, co si to hlídám, tak k dnešnímu dni dole dvacet devět kilo 🙂
Takže k radosti z pohybu se přidala radost z jídla (už se ho nebojím) a radost z toho, že díky tomu zvládnu ujít zase to, co kdysi…

přeji všem, aby si našli toho svého „trolíka“ – já ho mám skrytého v radosti z pohybu, kterou člověk pochopí jen tehdy, když sám zkusí nějaký ten pohyb vydržet déle, než týden…

Lenka
28.4.2017 10.55

HUBNUTÍ HODNĚ POMÁHÁ SKLÁDACÍ KOLO A KALORICKÉ TABULKY.
Vysvětlím – je mi přes padesát, koleno po operaci, bolavé ostruhy + všechny běžné bolesti „když se po čtyřicítce probudíš a nic tě nebolí, jsi mrtvej…“ Jedno k druhému omezilo pohyb a vedlo k nadváze.
Tak jsem si koupila skládací kolo (může do MHD). Do práce jedu tramvají a tudíž nedorazím zchvácená (nevstanu o hodinu dřív, abych se ve škole osprchovala…) ze školy frčím na kole, krásně si vyvětrám hlavu a cesta je jen o 15 minut delší, než dopravou. A POKAŽDÉ MÁM V KAPSE 30 – 45 MINUT. (To kvůli davům turistů, občas projedu centrum tramvají).
Ale když nespěchám, často se projedu dál – je to tak lehké, když už na tom kole sedíte…) – a mám 60 – 90 minut. A ty si můžu zapsat do kalorických tabulek.. :o)) No a ty pomůžou, když se večer chci udržet při vědomí jídlem – kouknu se, mám sežráno… no tak dál nečtu / nečučím na televizi a jdu spát.
Funguje to dokonale – jezdím cca 3 hodiny za týden, jím o něco méně než předepisují tabulky a hubnu asi 0,5 – 0,75 kg za týden. Klouby skoro dobrý, záda dobrý… ostruha půjde na ozařování.

P.S. Ty mrchy tabulky člověku povolený příjem sníží, když zhubne /méně náročný bazální metabolismus :o/ , ale zase se díky tomu se hubnutí záhadně nezastaví :o))