Vyrobte si postavu snů i po čtyřicítce! Příběh Jitky, která tvrdí, že dokážeme vše, co chceme

Čtyřicítka je u žen věk, kterého se obvykle děsí. Řeknu vám na základě osobní zkušenosti, že naprosto zbytečně.

Za dva měsíce mi bude 45 let a nikdy jsem se necítila lépe. A nevypadala lépe. Zní to neskromně?

Možná ano, ale já to tak skutečně vnímám. Co tomu všemu předcházelo? Možná tušíte správně: Byla to těžká krize středního věku.

Absolutní vyhoření ve všech směrech života: v kariéře, ve sportu a zájmech. Ani rodinný život mi nepřinášel tolik radosti, co dříve. Během tří let  motání se v začarovaném kruhu frustrace, nespokojenosti a demotivace, jsem se projedla a proválela k pětaosmdesáti kilům!

  • Byly to tři roky, kdy jsem nevěděla co chci/nechci, co mě baví/nebaví, co má/nemá smysl.

Stala se ze mě pasivní a kynoucí teta středního věku, kterou nebavil život. Přitom jsem téměř dvacet let aktivně vedla různé skupinové lekce cvičení pro ženy. Roky mě to naplňovalo, byla to moje „druhá práce“, sportovala jsem s rodinou… A najednou NIC, TMA, KONEC! Absolutní nechuť do všeho.

Co mě nakoplo? Co se stalo? Zdánlivě nevinná víkendová akce s přítelkyněmi. Připadala jsem si tam jako cizí. Zjistila jsem, že jsem se izolovala i sociálně. Přestala jsem se zajímat, jak žijí, jak se mají, jak tráví čas, co je zajímá atd. Viděla jsem před sebou jen partu vysmátých šmrncovních holek v nejlepším věku, které se mimo jiné předháněly v tom, kolik udělaly „angličáků“ a v kolik ráno vstávaly, aby si zacvičily.

No byla jsem fakt mimo. Druhý den ráno jsme si prohlížely fotky z předchozího dne a já se zděsila podruhé. Já se totiž v první vteřině nepoznala. Viděla jsem unavenou, přitloustlou, stárnoucí ženskou. A v ten moment se to stalo. Absolutní prozření: Tak to je konec, holčičko. Od teď bude všechno jinak. A bylo. Věděla jsem, že mě nic nezastaví. Věděla jsem, že chci změnu. Nejen změnu vzhledu, ale i změnu práce. Dva zásadní zdroje mé frustrace.  A začala jsem hned, protože už včera bylo skoro pozdě.

Už ten den jsem byla s jídlem a pitím opatrná, druhý den totéž. Po návratu domů jsem svůj comeback rozjela naplno. Každé ráno jsem si přivstala a cvičila jsem – velmi opatrně, protože jsem tři roky prakticky nic nedělala. Postupně jsem přidávala čas, cviky, opakování. Z deseti minut byla časem půlhodina.

Každý den jsem si chystala do práce krabičky s jídlem. Bez problémů. Šlo to krásně. Začala jsem si hledat novou práci – velmi úspěšně. V podstatě se mi to podařilo okamžitě, s tím ale že změna proběhne až od nového školního roku. Vrátila jsem se totiž po dvou letech zpět do školství. Patřím tam.

První čtyři kila šla raketově dolů, a pak nastala zhruba dvouměsíční stagnace. Pořád jsem „krabičkovala“, pořád jsem cvičila a stále NIC.

Věděla jsem, že budu muset začít dělat věci jinak. Ale jak? Svěřila jsem se znalé kamarádce a ona mi poslala několik článků o low carb stravování a o mýtech a chybách ve fitness, které stále v této oblasti přetrvávají.

Mám to: Moc sacharidů! Články jsem zhltla jedním dechem a začala se změnou. Vyřadila jsem pečivo a přílohy, přidala na tucích a bílkovinách.  Váha ubývala tempem 2,5-2 kila měsíčně. Luxus. Navíc jsem se cítila naprosto skvěle. V této době jsem začala i jinak trénovat. Zakoupila jsem si tréninkový protokol La Femme od Adama Česlíka a tím jsem svou „metamorfózu“ posunula ještě o level výš. V podstatě  se jedná o periodizovaný trénink typu crossfit, tedy silový trénink a HIIT trénink v jednom. Za mě je to nejefektivnější trénink vůbec. Spolu s vhodnou stravou dokáže opravdu zázraky: úbytek tukových zásob, zvýšení síly, výbušnosti a krásnou definici svalů.

  • Koktejl úsilí, vytrvalosti a vůle způsobil to, že se mi absolutně změnilo myšlení. Celá ta cesta mě neskutečně začala bavit a naplňovat. Dodalo mi to obrovské sebevědomí a pocit, že dokážu všechno na světě.

Celkem jsem se zbavila osmnácti nadbytečných kilogramů, nicméně to ve finále hodnotím jako krásný bonus. Největší transformace se odehrála v hlavě. Jsem jiný člověk. Každý den jsem vděčná za to, že můžu vstát z postele a dělat, co mě baví. Vím, že skutečně každý držíme opratě svého života pevně v rukou. A že dokážeme vše, co chceme. Ale opravdu CHCEME.

Od této mojí proměny brzy uplynou už dva roky. A co se od té doby událo? Zvládla jsem triatlon, na který jsem se odpovědně a v rámci svých možností připravovala. Porazila jsem o 16 minut své o jedenáct let mladší já. Byla jsem na sebe neskutečně pyšná. Letos jdu zas. Stále se stravuji low carb. Zvládla jsem restart v programu Whole30, který mi přinesl zejména úplně nové vnímání jídla jako takového a také spoustu nových chutí a zábavy v kuchyni. Právě dnes jsem se s dcerou přihlásila na týdenní školu in-line bruslení. Trochu více studuji běh, protože tomu chci přijít na kloub (stále se mi to nepodařilo). Dovybavila jsem si domácí posilovnu. Cvičím 2x týdně jógu. Dýchám, žiju.

Žijte, nepřežívejte! Vaše Jitka

Jitka Singerová https://jitkasingerova.blogspot.cz

Komentáře

1

Pavel
10.5.2018 13.58

Vážená paní Jitko. Vaše úspěchy obdivují. Vím přesně jak baječně se citite. Začal jsem podobně jako vy. Před dvěma lety. Bylo mi 53 a měl jsem BMI 29. Nemohl jsem vyfunět do schodů. Řekl jsem DOST. Začal jsem na sobě pracovat. Dnes mám BMI 19. Denně naběhám 5 a vice km, ujedu 25 km na kole a jednou týdne plavání 3 km. Denně 750 kliků a 20 minut brišáky. Jde to i po padesátce stačí chtít. Jenom moje teorie jídla je jiná. Dříve jsem ho miloval. Dnes říkám, že jím abych žil a neżiji abych jedl. Takže hodně uspechů a zdravému životu zdar. P.S. nikdy jsem nebyl v posilovně.

2

Leni
16.5.2018 17.22

Tak to je vážně něco. Poslední dobou se snažím také dělat víc pro sebe. BMI se mi povedlo za dva měsíce posunout asi o 2 jednotky. Kromě pohybu jsem upravila jídelníček, dopřávám si zeleninové nápoje smoothie. Hlavně se člověk cítí lépe a to je největší motivace.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články