Mnohé psychologické rady se dají využít i v našem vztahu k jídlu.
Protože, co si budeme povídat, vše začíná v naší mysli.
Kolikrát jste se dočetli, že hubnutí a zdravá strava nejsou výsledkem urputných snah po různých dietách (a že jich je!), ale rozpoložení a stavu mysli. Protože málo platné, dokud nejsme sami v sobě a se sebou spokojeni, nebude se nám dařit ani to hubnutí.
Je však na druhou stranu pravda, že se to hezky říká, ale hůře dělá. Mám kamaráda, který třeba dělá někdy deset, jindy dokonce dvanáct hodin ve firmě. Ve smlouvě má sice napsáno osm a půl hodiny s přestávkou na oběd, ale ta se nikdy nedodržuje – jídlo si nechají dovézt z nějaké blízké restaurace, ohřejí si je v mikrovlnce a snědí u počítače.
Jednou jsem byl u něho na návštěvě, venku svítilo sluníčko, a on se zálibně díval ven a řekl mi, jak rád by se šel projít. Rozumějte, nikdo mu vyloženě nezakazoval jít ven. Ale firemní duch kázal makat a kdo se šel projít nebo si na oběd sám někam zašel, byl divný. Bavili jsme se o té situaci potom ve třech jiný večer u piva. Kamarád snil o tom, jak bude v práci skutečně jen těch osm hodin, jak se občas za hezkého počasí vydá o polední pauze ven, jak místo toho, aby projížděl turistická místa na internetu, projede je osobně… Až se ozval ten třetí u stolu a zeptal se ho, co mu v tom brání a proč to tedy neudělá? Rozvinula se zajímavá diskuze, ze které nám – tedy spíše mému prací zavalenému kamarádovi – vyplynuly následující body.
Ze vše nejpodstatnější je umět se zastavit. V dnešní hektické době k tomu nebývá moc času, ani prostoru. Avšak když se nezastavíme, budeme mít pocit, že jedeme rychlíkem, který nemá brzdy. A naše pocity tomu budou odpovídat. Přitom by stačilo pár minut denně – třeba těch, které věnujeme sociálním sítím nebo koukání na televizi.
Jedině ve chvíli určitého vlastního klidu totiž můžeme začít alespoň trochu přemýšlet o sobě. O tom, kým jsme, co chceme, kam směřujeme, jaké jsou naše cíle. Jedině tehdy můžeme zhodnotit, jak se nám daří tyto cíle naplňovat, jak jsme spokojeni, a kde nejspíše děláme chyby.
Takže nám z tohoto vyplynul první bod:
Přemýšlet ve chvíli zklidnění se dá o mnoha věcech – co nás čeká v práci za neodkladné úkoly, co navařit na druhý den, jestli děti mají hotové úkoly, jestli jsme zalili kytky, co bude potřeba nakoupit.
Pokud vám jde však o vlastní klid a duševní pohodu, přemýšlejte o sobě. Ne, skutečně to není sobectví. Jak říká jedno úsloví: Pokud chcete rozdávat, musíte být sami plní. Pokud nejste v pohodě vy sami, bude trpět i vaše okolí. Budete mít neustále se měnící nálady, budete se cítit nenaplněni, že vám něco utíká pod prsty, budete bezdůvodně podráždění… Skutečně nejde o sobectví.
Ve chvíli, kdy se takto na pár minut zklidníte, přemýšlejte o sobě. Z čeho máte radost, co vám vždy zvedne náladu, a naopak, co děláte s nechutí, co se vám příčí. Třeba zjistíte, jako můj kamarád, že sice v dané práci vyděláte hodně peněz, ale za cenu postupného vlastního sebezničení.
Jsou lidé, kterým stačí k životu sem tam si vyjít na procházku nebo na výlet, jednou se najíst venku, jindy si doma uvařit sami, po přepychu netouží, a podle toho si hledají práci a finanční ohodnocení. Když si takto člověk stanoví svoje vlastní priority a cíle, i prostředky jejich dosažení, najednou zjistí, že vlastně není potřeba mít lukrativní zaměstnání, které člověka nakonec jen vysaje a zničí.
Samozřejmě, že můj kamarád měl spoustu protiargumentů, proč to nejde. Manželka, děti, dovolené, auto, z čeho by to platili? „A potřebuješ to auto skutečně? To bys neodnesl nákup v ruce? A do práce jedeš jak dlouho, když zůstaneš stát v koloně? A jak dlouho tam jede MHD?“ ptal se náš třetí u stolu. Ale jen píchl do vosího hnízda. Kolega se vrátil do své práce a je tam stále. Pořád sní o tom, že by v době polední pauzy šel ven. Povídal si ale o našem rozhovoru s jiným svým kolegou, a ten dal po čase výpověď. Když se ho ptali, proč, když je tak dobrý copywriter a velmi dobře placený, odpověděl, že život je příliš krátký, aby jej trávil od rána do večera v kanceláři, a že si život chce užít.
Skutečně – nikdo není za nás zodpovědný, jen my sami. My sami si určujeme, co chceme, kam směřujeme, jaké jsou naše cíle a jak jich dosáhnout. Všechno ostatní jsou výmluvy.
A nakonec to nejdůležitější. Rozhodnutí se je sice hezké, ale pořád jde jen o první vykročení. Zkuste si své cíle a svá rozhodnutí napsat na papír. A postupně se k němu vracejte a pročítejte si ho. To rovněž nezabere moc času.
Srovnejte své dříve dané cíle a postupy se současným stavem – co je potřeba korigovat, co ne, jak se vám daří postupovat, a co je případně potřeba změnit. Zkrátka – vytrvejte. Jde to těžko, někdy vůbec. Ale každá snaha se počítá.
Stejně jako v celém svém životě a jeho směřování, uplatníte tyto body i při svém stravování:
Když už si takto uděláte jasno sami v sobě, skutečně nedbejte na to, co říkají ostatní. Něco říkat budou vždycky. Nikdy se nezavděčíte všem a nikdy nebudete vypadat v očích všech jen a pouze pozitivně.
A nezapomeňte – neděláte to proto, že musíte, nikdo vás nenutí, ale protože můžete – a chcete.
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
13.8.2018 Články, O kaloriích nevážně
Dnes si představíme tři současné „novinky“ (ono totiž moc o novinky nejde) do kuchyně, jejich historii, využití a případné kalorické výhody.
Jde o hity z naší skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.
Celý článek 13.4.2024
Jídlo je radost, ne starost.
A to samozřejmě platí i během svátků. Připomeňme si, jak si užít velikonoční čas – a to včetně tradičních i nových pochoutek. A nezbytných vajec.
Celý článek 28.3.2024
S rostoucí popularitou indických restaurací začínáme i víc používat indické názvy jídel.
Asi není problém zapamatovat si, že slovo „aloo“ znamená brambory, „palak“ špenát, „chana“ že je cizrna, „dhál“ čočka, „rajma“ fazole, „mattar“ hrášek, „paneer“ je sýr, „raita“ jogurt, „gobhi“ květák „malai kofta“ opečené noky z bramborového těsta.
Celý článek 24.3.2024
