Jak na jídlo a hubnutí psychologicky – vše začíná v hlavě

Mnohé psychologické rady se dají využít i v našem vztahu k jídlu.

Protože, co si budeme povídat, vše začíná v naší mysli.

Kolikrát jste se dočetli, že hubnutí a zdravá strava nejsou výsledkem urputných snah po různých dietách (a že jich je!), ale rozpoložení a stavu mysli. Protože málo platné, dokud nejsme sami v sobě a se sebou spokojeni, nebude se nám dařit ani to hubnutí.

Je však na druhou stranu pravda, že se to hezky říká, ale hůře dělá. Mám kamaráda, který třeba dělá někdy deset, jindy dokonce dvanáct hodin ve firmě. Ve smlouvě má sice napsáno osm a půl hodiny s přestávkou na oběd, ale ta se nikdy nedodržuje – jídlo si nechají dovézt z nějaké blízké restaurace, ohřejí si je v mikrovlnce a snědí u počítače.

Jednou jsem byl u něho na návštěvě, venku svítilo sluníčko, a on se zálibně díval ven a řekl mi, jak rád by se šel projít. Rozumějte, nikdo mu vyloženě nezakazoval jít ven. Ale firemní duch kázal makat a kdo se šel projít nebo si na oběd sám někam zašel, byl divný. Bavili jsme se o té situaci potom ve třech jiný večer u piva. Kamarád snil o tom, jak bude v práci skutečně jen těch osm hodin, jak se občas za hezkého počasí vydá o polední pauze ven, jak místo toho, aby projížděl turistická místa na internetu, projede je osobně… Až se ozval ten třetí u stolu a zeptal se ho, co mu v tom brání a proč to tedy neudělá? Rozvinula se zajímavá diskuze, ze které nám – tedy spíše mému prací zavalenému kamarádovi – vyplynuly následující body.

Umět se zastavit

Ze vše nejpodstatnější je umět se zastavit. V dnešní hektické době k tomu nebývá moc času, ani prostoru. Avšak když se nezastavíme, budeme mít pocit, že jedeme rychlíkem, který nemá brzdy. A  naše pocity tomu budou odpovídat. Přitom by stačilo pár minut denně – třeba těch, které věnujeme sociálním sítím nebo koukání na televizi.

Jedině ve chvíli určitého vlastního klidu totiž můžeme začít alespoň trochu přemýšlet o sobě. O tom, kým jsme, co chceme, kam směřujeme, jaké jsou naše cíle. Jedině tehdy můžeme zhodnotit, jak se nám daří tyto cíle naplňovat, jak jsme spokojeni, a kde nejspíše děláme chyby.

Takže nám z tohoto vyplynul první bod:

1. Zastavit se a popřemýšlet o sobě, co vlastně skutečně chci a co mne naplňuje.

Stanovit si cíle

Přemýšlet ve chvíli zklidnění se dá o mnoha věcech – co nás čeká v práci za neodkladné úkoly, co navařit na druhý den, jestli děti mají hotové úkoly, jestli jsme zalili kytky, co bude potřeba nakoupit.

Pokud vám jde však o vlastní klid a duševní pohodu, přemýšlejte o sobě. Ne, skutečně to není sobectví. Jak říká jedno úsloví: Pokud chcete rozdávat, musíte být sami plní. Pokud nejste v pohodě vy sami, bude trpět i vaše okolí. Budete mít neustále se měnící nálady, budete se cítit nenaplněni, že vám něco utíká pod prsty, budete bezdůvodně podráždění… Skutečně nejde o sobectví.

Ve chvíli, kdy se takto na pár minut zklidníte, přemýšlejte o sobě. Z čeho máte radost, co vám vždy zvedne náladu, a naopak, co děláte s nechutí, co se vám příčí. Třeba zjistíte, jako můj kamarád, že sice v dané práci vyděláte hodně peněz, ale za cenu postupného vlastního sebezničení.

• S tím souvisí stanovení si cílů. Kolik toho v životě chceme a čeho jsme chtěli a chceme dosáhnout? Co nám stačí ke štěstí? A bude nám to stačit, nebo pak budeme chtít stále víc? Chceme být sami sebou, nebo budeme závidět sousedovi nové auto a chtít také auto, nejlépe ještě výkonnější?

Jsou lidé, kterým stačí k životu sem tam si vyjít na procházku nebo na výlet, jednou se najíst venku, jindy si doma uvařit sami, po přepychu netouží, a podle toho si hledají práci a finanční ohodnocení. Když si takto člověk stanoví svoje vlastní priority a cíle, i prostředky jejich dosažení, najednou zjistí, že vlastně není potřeba mít lukrativní zaměstnání, které člověka nakonec jen vysaje a zničí.

Takže další body:

2. Uvědomte si, co skutečně od života chcete a co vás naplňuje.
3. Stanovte si cíle, kterých chcete dosáhnout (a po jejichž dosažení nebudete pokukovat závistivě sousedovi na dvorek a chtít víc).
4. Vezměte tyto své cíle skutečně za své. (A nedbejte na to, co si o vás budou myslet druzí – bojujete za sebe a děláte to pro sebe samotné, ne pro ně, a ostatně, oni do vás nevidí. Když jsou lidé hloupí, pomlouvat vás budou vždycky. I svaté pomlouvali a dokonce občas i ukřižovali.)

Pravá změna začíná ve vás

Samozřejmě, že můj kamarád měl spoustu protiargumentů, proč to nejde. Manželka, děti, dovolené, auto, z čeho by to platili? „A potřebuješ to auto skutečně? To bys neodnesl nákup v ruce? A do práce jedeš jak dlouho, když zůstaneš stát v koloně? A jak dlouho tam jede MHD?“ ptal se náš třetí u stolu. Ale jen píchl do vosího hnízda. Kolega se vrátil do své práce a je tam stále. Pořád sní o tom, že by v době polední pauzy šel ven. Povídal si ale o našem rozhovoru s jiným svým kolegou, a ten dal po čase výpověď. Když se ho ptali, proč, když je tak dobrý copywriter a velmi dobře placený, odpověděl, že život je příliš krátký, aby jej trávil od rána do večera v kanceláři, a že si život chce užít.

Skutečně – nikdo není za nás zodpovědný, jen my sami. My sami si určujeme, co chceme, kam směřujeme, jaké jsou naše cíle a jak jich dosáhnout. Všechno ostatní jsou výmluvy.

5. Stanovte si – pokud se pro změnu rozhodnete – jak budete postupovat, jaký budete mít plán. Krůček za krůčkem.

Vytrvejte

A nakonec to nejdůležitější. Rozhodnutí se je sice hezké, ale pořád jde jen o první vykročení. Zkuste si své cíle a svá rozhodnutí napsat na papír. A postupně se k němu vracejte a pročítejte si ho. To rovněž nezabere moc času.

Srovnejte své dříve dané cíle a postupy se současným stavem – co je potřeba korigovat, co ne, jak se vám daří postupovat, a co je případně potřeba změnit. Zkrátka – vytrvejte. Jde to těžko, někdy vůbec. Ale každá snaha se počítá.

6. Napište si své cíle a kroky na papír.
7. Průběžně si tento seznam procházejte, jak se vám daří.

Jak tyto body aplikovat na hubnutí

Stejně jako v celém svém životě a jeho směřování, uplatníte tyto body i při svém stravování:

1. Zastavte se a popřemýšlejte o sobě, co vlastně skutečně chcete. Chcete skutečně zhubnout, nebo jen zkusit nějakou novou dietu, o které jste si právě přečetli v časopise?
2. Co od hubnutí čekáte? Kolik kilogramů chcete zhubnout? Razantně, nebo postupně, pomaleji? Jdete do toho kvůli druhým, nebo kvůli sobě?
3. Stanovte si cíle, kterých chcete dosáhnout. Kdy si řeknete, tak nyní jsem spokojený/á a dosažený počet kilogramů je pro mne v pořádku a nebudu pořád všem povídat o tom, že jsem tlustý/á? U každého je to skutečně někde jinde.
4. Vezměte tyto své cíle skutečně za své. Napište si třeba jako svůj cíl, že do půl roku shodíte pět kilogramů. To jde i pomalu a postupně. Máte na to čas a nemusíte se nervovat. Ale tento cíl bude váš cíl a vámi stanovený cíl. Ten chcete, za ním jdete, a pak budete spokojeni.
5. Stanovte si – pokud se pro změnu rozhodnete – jak budete postupovat, jaký budete mít plán. Krůček za krůčkem. Upravte svůj jídelníček. Zařaďte více pohybu, alespoň tři čtvrtě hodiny denně. Stačí rychlá chůze, nemusíte nikam na inliny, na kole apod.
6. Napište si své cíle a kroky na papír. Vytrvejte ve svém úsilí. Půl roku se bude chvílemi zdát jako docela dlouhá doba.
7. Průběžně si tento seznam procházejte, jak se vám daří. Zapisujte si třeba každý týden svou váhu a objem pasu. Sami se zamyslete nad tím, pokud se nedaří plán naplňovat, kde jsou zhruba největší problémy a zkuste aktuálně cíle upravit.

Když už si takto uděláte jasno sami v sobě, skutečně nedbejte na to, co říkají ostatní. Něco říkat budou vždycky. Nikdy se nezavděčíte všem a nikdy nebudete vypadat v očích všech jen a pouze pozitivně.

A nezapomeňte – neděláte to proto, že musíte, nikdo vás nenutí, ale protože můžete – a chcete.

Zaznamenávejte své potraviny a aktivity kdekoliv a kdykoliv

13.8.2018 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně