Velmi osobní zpověď Jany Najbrtové: Jak jsem našla perfektní jídelníček

Těší mě znova se zde s vámi setkat. Jmenuji se Jana Najbrtová.

Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh, jenž by mohl snad někomu pomoci v uvědomění si, že není ostuda si říci o pomoc. Člověk opravdu nemusí všechno zvládnout sám. A to platí i v jídle.

Momentálně mám na vizitce programová ředitelka nadace Seniorem s radostí, školitelka Lektorské Akademie a lektorka jógy. V průběhu života se moje role měnily, jen času ubývalo a ubývalo.

Kolikrát jsem nebyla schopná se ani najíst. Ale jídlo bylo mým nepřítelem už v dětství. Táta mě totiž neustále hlídal, abych nejedla moc. Na gymnastice, kam jsem chodila, to bylo tvrdé. Kdo se neuhlídal, mohl to zabalit.

• S jídlem jsem tedy měla velmi komplikovaný vtah.

Pocit viny i slasti po snězení zakázaného jídla ve mně vyvolával morální kocovinu. Žila jsem rychle a zběsile:

• Střídání období neřízeného obžérství vs. režim o dvou rýžových chlebíčcích denně.
• Střídání období motivace vs. apatie.
• Střídání období, kdy jsem běhala třikrát denně, a následně se válela v posteli bez energie a chuti do života.

Takto to pokračovalo i po skončení školy, kdy jsem se naplno vrhla do světa jógy a sportu. A byla jsem zase ztracená.

Ve čtyřiadvaceti letech se ručička na váze přenesla trvale daleko za hranici 60 kilogramů, kolem kterých jsem se do té doby pohybovala. A nechtěla klesnout, ať jsem pro to dělala, co jsem mohla. Zkusila jsem paleo, keto, vegan, vegetariánskou nebo jakoukoliv jinou „hubnoucí“ stravu.

Jediná období, kdy ručička začala klesat, byly mé několika měsíční studijní pobyty v Asii, které jsem poslední čtyři roky podnikala. Když vypadl stres z toho, co vše musím stihnout, jak u toho vypadat a co si uvařit, tělo se začalo vzpamatovávat a vše šlo jako po másle.

• Po všem, čím jsem si v životě prošla (zvracení na gymnastice, nesmyslné diety jako je třeba jablečná) jsem si musela přiznat, že to sama nezvládnu. A říct si o pomoct.

A tak jsem zkusila systém krabičkové diety, která dává člověku řád v jídle. Dodržuje pravidelnost, a není třeba myslet stále na to, co vše musíte pro správné jídlo připravit. A to mi opravdu vyhovuje. Dostanete snídani, svačinu, oběd, dezert a večeři. Konkrétně u mé „značky“ jsou jídla navíc vařena z lokálních surovin a splňují i moje požadavky na ekologii. Dbám poslední dobou totiž na to, aby byly obaly, které kupuji, vyráběny z rostlin, a papírové tašky, v kterých mi jídlo vozí, se mohly vrátit.

Na den mi naprosto stačí 1200 kcal, abych se cítila sytě a měla dostatek energie. Ale to je samozřejmě individuální. Každému vyhovuje něco nového. A je třeba zohlednit životní styl.

Momentálně je tohle má cesta. A ač doufám, že jednoho dne si budu sama schopná sestavit a uvařit vhodná jídla, konečně jsem došla k poznání, že říct si o pomoc není ostuda. Naopak. Čím dříve, tím lépe. A to platí pro všechna životní témata.

Článek není zamýšlen jako reklama na krabičkovou dietu, proto ani nejmenuji firmu, od které beru jídla já. Chci jen dodat inspiraci na řešení těm, kteří mají třeba s jídlem a časem stejné problémy jako já, a chtějí se stravovat správně.

Držím vám palce na vaší cestě a těším se na viděnou třeba někde na lekci, školení či charitativní akci.

Poznámka redakce:

Janu jsme oslovili s prosbou o sepsání výše uvedeného sepsání příběhu ze dvou důvodů. Jednak abychom upozornili na fakt, že když se chcete zdravě stravovat, nemusíte si jídla připravovat sami. Ano, někoho to baví a je to samozřejmě dobře. Ale pokud se někdo raději věnuje něčemu jinému, nemusí se kvůli tomu cítit špatně. Druhým důvodem pak bylo poukázat na to, že nikdy není pozdě udělat čáru za svou minulostí a začít jinak. A nejlepším dnem pro změnu je vždy dnešek.

(foto: archiv autorky, Ivan Šonský – na cestě v lese)

Jana Najbrtová
https://www.facebook.com/profile.php?id=100012447018136

• lektorka a školitelka jógy
• zakladatelka a programová ředitelka nadace Seniorem s radostí a festivalů Jóga pro dobrou věc

17.6.2019 Jana Najbrtová Články, Jak si udržet zdraví, Jak zhubnout