Jak změnit body image, tj. způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle
Body image. Tento pojem, který by v překladu do češtiny zněl „obrázek těla“, se poslední dobou stává stále populárnějším. A to nejenom u odborné veřejnosti.
Co se pod ním ale skrývá?
Body image je psychologický fenomén, který je definovaný jako způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a jak ho prociťuje. Pokud toto víme, je jistě snadné si představit, jak moc je tento fenomén důležitý a určující pro náš každodenní život.
Své tělo můžeme mít rádi, můžeme ho ale také nesnášet. Můžeme brát na milost některé jeho části. Jiné zase zpravidla podrobujeme nemilosrdné kritice a představují pro nás zdroj neustálých negativních pocitů a myšlenek.
Není přitom zase tak důležité, jak naše tělo SKUTEČNĚ vypadá. Na našem každodenním prožívání se daleko více odrazí to, jak své vlastní tělo vidíme my sami. A to vždy nemusí být ve shodě s realitou.
Obrázek, jaký máme o vlastním těle, totiž může být zkreslený. K extrémnímu zkreslení dochází typicky u žen (ale i mužů), jež se potýkají s poruchou příjmu potravy, nejčastěji s anorexií či bulimií. Částečně zkreslený obrázek o svém vlastním těla však může mít každý z nás. Tvrdit o sobě, že jsem „tlustý“, a to i přesto, že je má váha objektivně naprosto v normě, možná není adekvátní, je to však bohužel poměrně časté.
Za negativní body image mohou média i sociální sítě
Mezi důvody, proč tomu tak je, patří nepochybně i skutečnost, že se především v rozvinutých západních zemích setkáváme s výrazným tlakem na štíhlé tělesné proporce, které jsou reprezentované současným ideálem krásy. K udržování tohoto trendu velkou měrou přispívají média, k nimž se v posledních letech přidávají také sociální sítě.
Tlak na štíhlé tělesné proporce se pak ve větší míře dotýká žen, které jsou oproti mužům zobrazovány v médiích jako abnormálně štíhlé. Pro mnoho žen je pak nereálné se takovému ideálu krásy i pouze přiblížit. Přitom se ukazuje, že právě diskrepance (nepoměr) mezi vnímaným a ideálním obrazem těla, neschopnost se takovému ideálu vyrovnat, vede často k sebekritice, pocitům viny, nižšímu sebevědomí a samozřejmě i k nespokojenosti s vlastním tělem.
Na vlastním body image je možné pracovat
Na negativním body image a nespokojenosti s vlastním tělem je naštěstí možné pracovat. A to i jinak než pomocí časté (ale poněkud nešťastné) strategie „nasadím co možná nejstriktnější dietu a párkrát se pořádně zničím v posilovně“.
“Dietování“ a nárazová nadměrná zátěž problém, který je v naší hlavě, nevyřeší. Naopak ho tato „opatření“ mohou prohloubit.
Jídelníček, který mi nevyhovuje, a pohyb, který mi nedělá radost, není možné udržet dlouhodobě.
Proto podobné pokusy končí často nezdarem a psychickým propadem, který nám na sebevědomí příliš nepřidá. Pokud se tedy chcete ve svém těle cítit lépe, volte takový životní styl a takové zdravější návyky, které jsou dlouhodobě udržitelné.
Při hlubší práci s body image a vztahem k vlastnímu tělu se pak s úspěchem využívají postupy tzv. kognitivně-behaviorální terapie. Z perspektivy KBT dochází k pokřivenému pohledu na vlastní tělo na základě iracionálních myšlenek a nerealistických očekávání. Tento dysfunkční způsob myšlení vyvolává v našem těle emoční odezvu a generuje automatické myšlenky, které mohou negativní body image udržovat a prohlubovat.
Příklady dysfunkčních myšlenek:
„Pokud mám kila navíc, znamená to, že jsem neschopný/á, líný/á, k ničemu.“
„Když nebudu štíhlý/á, nikomu se nebudu líbit.“
Ačkoliv se takové negativní automatické myšlenky objevují často spontánně a bez našeho vědomí, pomocí postupů KBT je možné je zachytit, pojmenovat a pracovat s nimi.
Na principech kognitivně-behaviorální terapie je založena například také metodika kurzů zdravého hubnutí od společnosti STOB, kde v rámci setkávání pracujeme samozřejmě také na získání pozitivnějšího pohledu na vlastní tělo.
Téměř jako hamletovská otázka zdá se být rozhodnutí, kolikrát denně bychom vlastně měli jíst, aby naše tělo bylo spokojené – a ve stresu z očekávaného případného nedostatku energie zbytečně neukládalo obávané tuky.
Chronicky uždibovat, nebo se zbavit úplně svačin? To je to, oč tu běží…
Mgr. Tereza Beníčková absolvovala bakalářskou i magisterskou jednooborovou psychologii, a to na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je frekventantkou psychoterapeutického výcviku v kognitivně-behaviorální terapii. Pracuje ve společnosti STOB jako lektorka kurzů zdravého hubnutí, nabízí individuální poradenství při hubnutí a rovněž se podílí na tvorbě obsahu stránek STOBu a jeho projektů.
Tímto článkem rozhodně nechceme podporovat pití alkoholu, ale ukázat, že když si člověk začne hlídat vyvážený jídelníček pomocí TABULEK, nemusí se hned zřeknout všech svých libůstek.