Jak skladovat zeleninu v bytě

Ne každý z nás má chatu nebo sklípek u domu.

A přesto by si chtěl uchovat v bytě kořenovou zeleninu nebo brambory. Jak na to?

Jestliže bydlíme v bytě, máme na výběr prakticky jen ze tří možností, kde skladovat zeleninu. Tedy pokud nemáte jeden pokoj permanentně nebo alespoň na zimu volný.

A to balkón, spíž a sklep ve společných prostorách. Každá z těchto možností obsahuje určité problémy: na balkóně může být mráz a zelenina vám tam zmrzne, ve špajzu je málo místa a navíc by vše leželo vedle sebe, nu a ve sklepě bývá suchý vzduch, jako takový ten až pro zeleninu nezdravý.

Avšak i za takových okolností se dá zelenina skladovat.

Na co si dát pozor

Přivezli jste si pět, deset kilo brambor z venkovské farmy? A jestlipak jste si ty brambory před koupí prohlédli?

• Pozor si totiž musíte dát už při nákupu – jestli jsou (v našem případě) brambory zralé, očištěné od hlíny, nepoškozené, neplesnivějí, neklíčí, nehnijí, nejsou zelené a zda jsou jednoho druhu.

Ten jeden druh je důležitý, protože pokud jich koupíte víc různých, bude mít každá odrůda jiné nároky na skladování. A tak velký asi sklep nebo balkón v paneláku nemáte.

Ať už budete zeleninu skladovat kdekoliv, měla by mít každá dostatek svého prostoru, tedy neměly by různé druhy zeleniny ležet hned vedle sebe. Stejně tak se nedoporučuje skladovat ovoce a zeleninu na jednom místě.

• Jestliže je budete mít ve spíži, dejte alespoň každý druh do jiného koutu.

Samozřejmě je také hloupost mít bedýnky se zeleninou třeba hned vedle kanystru s benzínem, jako jsem to tuhle viděl u jednoho našeho souseda, který se pak divil, jak mají ty brambory divnou chuť.

Brambory

Většina rad, týkajících se skladování brambor, se dá obecně použít na jakoukoliv zeleninu. Například je potřeba, aby byly ve větraném prostoru bez přímého světla s teplotou kolem 5 stupňů a vlhkostí vzduchu kolem 55 % (dobře se to pamatuje, samé pětky, jako já kdysi z matiky). Mimochodem, sehnat vlhkoměr dnes není žádný problém, stojí kolem padesáti až sta korun.

Brambory by měly být uskladněny v dřevěných bedýnkách, jaké dnes najdete vyhozené k rozebrání u každého supermarketu. Mezi prkny bedýnky by měl být dostatek místa na proudění vzduchu. Na igelitové pytle rovnou zapomeňte.

Někteří odborníci radí na dno bedýnek nasypat dřevěné uhlí a brambory položit nad něj – prý to zpomaluje tvorbu klíčků. A vrstva brambor by neměla být vyšší než 80 centimetrů. To zase proto, aby brambory nehnily.

Jestliže byste je skladovali na přímém světle, hrozí, že se z brambor začne vyplavovat barvivo chlorofyl, jež způsobuje zelenání brambor, a také se zvýší podíl nebezpečného solaninu. Po konzumaci podobných brambor by vás také mohli odvézt rovnou na pohotovost.

Důležitá je i ona teplota (plus minus jeden stupeň). Pokud je v místě skladování tepleji, začnou brambory rychle klíčit (a tím se opět zvýší množství již zmíněného solaninu) a vysychat. A pokud je teplota na bodu mrazu a níže, pak brambory zmrznou, škrob se promění na cukr a výsledkem jsou sladké brambory. Proto se brambory nedávají do ledničky.

• Rada: Abyste je té sladkosti zbavili, oloupejte je a máčejte dlouho ve vodě při pokojové teplotě, aby se škrob a cukr vyplavily – vodu pak vylijte.

Samozřejmě choďte průběžně brambory (a neplatí to jen pro ně) kontrolovat. A když se mezi nimi objeví nějaká plesnivějící, hned ji vyhoďte. Klíčky hned ulamujte.

Budete-li skladovat brambory na balkóně, bylo by fajn jej mít zasklený – teplotu si pak sami můžete regulovat otevřením či zavřením jednotlivých oken. Případně si pořiďte nějakou starou, vyřazenou skříňku a do ní dejte bedýnku s bramborami – uvnitř bude tepleji než venku, jestliže začne mrznout.

• Taková skříňka se hodí i na skladování česneku a cibule.

V panelákovém sklepě může hrozit příliš suchý vzduch. Zde se odborníci shodují ve své radě: položte kolem brambor pár namokřených cihel a průběžně je choďte vlhčit. Případně stačí vedle položit lavor s vodou.

Trvanlivost brambor se dá prodloužit rovněž usušením. Povaří se ve slupce, poté se oloupou, nakrájejí na plátky a šoupnou usušit do trouby. Pak se zamrazí a je to taková ta klasika jako předsmažené hranolky ze supermarketu.

Kořenová zelenina

Pro uskladnění kořenové zeleniny (mrkve, petržele, celeru, kedluben, křenu) je vhodná opět bedýnka, kterou dáte do sklepa či na balkón.

Vysypte ji rašelinou promíchanou s pískem, mírně směs navlhčete a pak můžete „sázet“ třeba mrkev (nebo petržel či celer…). Dává se na střídačku – jednou hubeným koncem dolů, podruhé tlustým koncem dolů, a znovu tím tenkým…

• Kořenové zelenině totiž dělá dobře, pokud je uskladněna ve své přirozené, vertikální podobě.

Zasypejte pískem s rašelinou a můžete pokračovat v další vrstvě. Podstatné je, aby zemina byla skutečně jen vlhká, ani suchá, ale ani vyloženě mokrá.

Cibule a česnek

Cibule obecně je nenáročná, a lze ji mít v paneláku ve sklípku nebo na balkóně v bedýnkách, a vydrží dlouho. Kdysi se cibule skladovala ve starých (a vypraných) ponožkách. Vložila se jedna cibule, udělal se uzel, vložila se druhá, udělal se uzel – a tak dál, dokud stačila ponožka. A pak stačilo vždy jen ustřihnout potřebný počet cibulí.

• S česnekem je to horší, protože v suchém panelákovém vzduchu má tendenci rychle vysychat.

Někteří proto dělají česnekovou pastu. Jiní vloží česnek stonky do sklenice od okurek, paličkami nahoru, až to vypadá jako kytice, a dají sklenice do tmy. A další vyloupou jednotlivé stroužky česneku, dají do sklenic a ty do mrazáku.

Ořechy

Lze je opět skladovat jako brambory nebo cibuli, v samostatné, větrané bedýnce, kde je dobře rozprostřeme. A je zase potřeba je chodit kontrolovat.

Rovněž se dají ořechy vyloupat a uchovávat v medu, jenž funguje jako konzervant (někteří lidé konzervují uložením do sádla). Případně se vyloupaná jádra dají v nezakryté sklenici prohřát na chvíli do trouby a teprve pak se sklenice zavíčkuje – ořechy vydrží i rok.

Brukvovité

Brokolici, květák, kedluben, zelí, celer nebo kapustu lze naopak skladovat při velmi nízkých teplotách – od nuly po minus čtyři. Potřebují však vysokou vlhkost nad 90 %. Dá se využít také hydroponie – mít tuto zeleninu (ale třeba také jarní cibulku, salát, špenát) ponořenou kořeny ve vodě, a ona déle vydrží.

Další možnosti

Existuje ještě pár výjimečných možností, jež někteří lidé využívají. Třeba si na balkón paneláku pořídí sezónní, pultovou lednici pouze pro zeleninu, v níž udržují teplotu kolem oněch 5 stupňů. Pár nadšenců si najde ve svém okolí místa, třeba v lesoparku, kam nechodí moc lidí. Tam vykopou jámu a v ní přes zimu zeleninu uchovávají. Jen to mají poněkud daleko, když potřebují vařit. Jiní si takhle vykopou jámu v garáži – pokud ji mají.

Jeden známý to zas dělal kdysi tak, že došel z paneláků do vilové čtvrti, tam se v hospodě seznámil s pár lidmi – a pak je jen poprosil, jestli by u nich ve sklepě nemohl mít dvě tři bedýnky navíc. Ale to vše už jsou skutečně poněkud extrémní možnosti, jež nedoporučujeme.

23.1.2020 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně, Recepty a výživa