Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Proč nehubneme a naši pradědové by se nám vysmívali?

Ač je mediální kampaň směrem ke štíhlosti, kráse a dietním produktům nedílnou součástí našich životů, zdá se, že obezita v naší společnosti má vzrůstající tendenci.

Proč tomu tak je?

Naše tradiční české tlusté recepty vystřídaly delikatesy z fastfoodů jako je pizza, burger, kebab a langoš… Z kalorického pohledu se tedy zase tak moc nezměnilo. Co se ale z naší společnosti vytrácí, je pohyb a fyzická práce. Na sport není čas kvůli naší zaneprázdněnosti. S čím dál větším podílem mechanizace, robotizace a umělé inteligence klesají také fyzické nároky v práci.

musíme opravdu běhat?

Za kosu jsme vyměnili nejprve sekačku benzínovou, pak bateriovou a dnes stejně jako vysavač jezdí i sekačka sama po zahradě, zatímco my sedíme – ve volném čase i v zaměstnání. Pračky za nás perou a sušičky už nás nenutí sklánět se do koše s prádlem a věšet ho na šňůru. Už nemáme povětšinou ani moc domy, kolem kterých bylo vždy dost práce v pohybu, ale byty nebo domky, které nepotřebují prakticky žádnou údržbu. Již neskládáme uhlí do sklepa a neděláme zásoby dříví na zimu.

To vše ale v minulosti spalovalo naše přijaté kalorie. Když mne viděl před třiceti léty můj děda jít běhat, smál se mi: „Jdi zalít zahradu a pak nasekej dříví. Zhubneš a bude to alespoň k něčemu užitečné!“

V té době byl ještě sportovec „divnej exot“, na kterého se koukalo po práci v televizi. Dnes je „divnej“ ten, kdo se živí fyzickou prací. My ostatní, když o sebe trochu dbáme, jdem na kolo jednou týdně a cestou se stavíme v každé hospůdce. Co z toho tedy vyplývá?

Podle médií máme být štíhlí jako lidé v showbusinessu (modelky a herečky mají většinou 10- 15 % tuku) a máme to dokázat, i když nemáme chuť, energii nebo čas se hýbat. Nicméně dobré je vědět, že běžná zdravá žena by měla mít 20 – 25% tuku. 

Nejrizikovější skupinou podléhající nebezpečným hubnoucím trendům podle celebrit jsou děti a mládež. Počet poruch příjmu potravy roste a nemocní jsou stále mladší a mladší. Napomáhají tomu sociální sítě, kde se mládež ve svých skupinách podporuje. Anorektičky se setkávají a blogují ve skupinách s názvem ANA a PRO ANA ANNA, bulimičky ve skupinách MIA. Mají svá podporující hesla a modlitby. Zde si vyměňují jídelníčky a návody, jak zvládnout hlad. A vzájemně se oceňují.

Proč nehubneme a naši pradědové by se nám vysmívali?

Jak se tedy dostat ke zdravému i štíhlému tělu (oněch 20 – 25% tuku), když fyzické práce ubylo, a sportovat stíháme sotva jednou týdně nebo vůbec? Zapisování stravy a osobní time management se zdá být jediným řešením v této náročné době. Mít věci pod kontrolou. Dnešní tak moderní mindfulness – všímavost může být vodítkem při práci na sebeovládání. A osvěta i respekt k biologickým procesům našeho těla nám pomůže pochopit, co od nás štíhlost a zdraví očekává.

Z archivu aneb přečtěte si také:

Jak zhubnout podle Luny

Monika Zajíčková
www.zemedary.cz

Profesní a osobní kouč na cestě seberealizace. Na dvacetidenních kurzech učí své klienty udržovat si váhu a plánovat život tak, abyste to každý už pak zvládl sám. Součástí je převážně rehabilitační cvičení v tepové frekvenci blízké hubnutí. Kromě pěkné postavy vylepší i krevní obraz a napraví záda.

16.2.2020 Články, Jak si udržet zdraví, O kaloriích nevážně

Komentáře

1

Zuzka

24.2.2020 10:42

Někdy si připadám jako exot já… necvičím, nesportuji: prostě mi to přijde jako ztracený čas něčím, co mě prostě nebaví.
Ale díky zahradě, dílně, starosti o chod velkého domu – prostě čistě jen přirozenému dennímu režimu mám pohybu tolik, že i tak se mi povedlo shodit už 40 kg, a to mi táhne na padesát, tři těhotenství za sebou…
Žádná visící kůže, tělo se zpevňuje tak nějak samo od sebe, ale chce to naučit se ten rutinní denní pohyb efektivně využívat: je to stejné jako s tím cvičením… když se to „provede“ správně, cíleně a vědomě“ správně: má to přínos…
Takže pohyb jednoznačně ANO! Ale nemusí to být nutně cvičení… plno lidí odradí právě to…
Ale zase je mi jasné, že městský kancelářský typ jinou možnost nemá, ale i tak to může někoho motivovat: stačí se naučit během jakékoli činnosti myslet na to, jak správně při tom či onom pohybu pracovat se svaly: u žehlení, mytí nádobí, vytírání, luxování… i jenom při obyčejném oblékání jde prostě cíleně pracovat s břišními svaly. U mytí nádobí je fajn pustit si něco rytmického a na místě napodobovat přešlapování na špičkách – zjistila jsem, že je to fajn na lýtka…
Ale – jak píši, jsem exot, který nemá myčku, sušičku a sekačku používám bez pojezdu, na část zahrady kosu (ano, umím to) 😉
A když přeci jen zbude čas – tak miluju procházky, ale takové ty svižné, abych stihla někam dojít, něco vidět…
Samozřejmě si asi položíte otázku, jak jsem tedy mohla mít 116 kg, když ten pohyb mám… No… on každý k té nadváze přijde jinak.
Já do jisté doby problémy neměla… Pak přišla tragická událost, deprese a k běžné (už tedy v podstatě zdravé stravě) přibyly sladkosti… A bylo to raz dva…
Ale pak mi to seplo v hlavě, že tak se nic nevyřeší, různými začátečními pokusy jsem zhubla první kila, než jsem konečně našla svůj osvědčený režim, naučila se využívat denní běžný pohyb ve svůj prospěch a doslova zrušila doslazování – přestat doslazovat bylo horší než se odnaučit kouřit 🙂 Ale nyní sladím jen ovocem (výjimečně občas lžičku medu nebo špetku kokosového cukru – jiný už mi ani nechutná), vařím jednoduchá rychlá jídla ze základních surovin a kila jdou dolů stále – momentálně jsem na 76 kg a z velikosti xxxxxl jsem na 40 (domácí oblečení tedy preferuji 42), ale už mám dva kousky i 38 🙂

Píši to jako povzbuzení těm, kdo se bojí, že zhubnou jen tehdy, když budou o hladu (jídla mám vážně až až, ani si neumím představit, jak zvládnu ujíst udržovací hranici, když mám co dělat ujíst tu hubnoucí), nebo že budou muset povinně cvičit…
Pokud to má člověk srovnané hlavě, zjistí, že to jde i s plnými talíři normálního jídla (bez náhražek, berliček a módních potravinových hloupostí) a s pouhým využitím běžného pohybu…

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články

Petra Krajčinovič: Co je biohacking

Petra Krajčinovič: Co je biohacking

Biohacking není futuristický jev, ale forma hlubšího sebepoznání a snaha o vytvoření lepší verze sebe samotného.

Biohacking vyjadřuje vědomý a aktivní přístup k vlastnímu životu v širším kontextu.

Celý článek 15.10.2020 0