Proč nehubneme a naši pradědové by se nám vysmívali?
Ač je mediální kampaň směrem ke štíhlosti, kráse a dietním produktům nedílnou součástí našich životů, zdá se, že obezita v naší společnosti má vzrůstající tendenci.
Proč tomu tak je?
Naše tradiční české tlusté recepty vystřídaly delikatesy z fastfoodů jako je pizza, burger, kebab a langoš… Z kalorického pohledu se tedy zase tak moc nezměnilo. Co se ale z naší společnosti vytrácí, je pohyb a fyzická práce. Na sport není čas kvůli naší zaneprázdněnosti. S čím dál větším podílem mechanizace, robotizace a umělé inteligence klesají také fyzické nároky v práci.
Za kosu jsme vyměnili nejprve sekačku benzínovou, pak bateriovou a dnes stejně jako vysavač jezdí i sekačka sama po zahradě, zatímco my sedíme – ve volném čase i v zaměstnání. Pračky za nás perou a sušičky už nás nenutí sklánět se do koše s prádlem a věšet ho na šňůru. Už nemáme povětšinou ani moc domy, kolem kterých bylo vždy dost práce v pohybu, ale byty nebo domky, které nepotřebují prakticky žádnou údržbu. Již neskládáme uhlí do sklepa a neděláme zásoby dříví na zimu.
To vše ale v minulosti spalovalo naše přijaté kalorie. Když mne viděl před třiceti léty můj děda jít běhat, smál se mi: „Jdi zalít zahradu a pak nasekej dříví. Zhubneš a bude to alespoň k něčemu užitečné!“
V té době byl ještě sportovec „divnej exot“, na kterého se koukalo po práci v televizi. Dnes je „divnej“ ten, kdo se živí fyzickou prací. My ostatní, když o sebe trochu dbáme, jdem na kolo jednou týdně a cestou se stavíme v každé hospůdce. Co z toho tedy vyplývá?
Podle médií máme být štíhlí jako lidé v showbusinessu (modelky a herečky mají většinou 10- 15 % tuku) a máme to dokázat, i když nemáme chuť, energii nebo čas se hýbat. Nicméně dobré je vědět, že běžná zdravá žena by měla mít 20 – 25% tuku.
Nejrizikovější skupinou podléhající nebezpečným hubnoucím trendům podle celebrit jsou děti a mládež. Počet poruch příjmu potravy roste a nemocní jsou stále mladší a mladší. Napomáhají tomu sociální sítě, kde se mládež ve svých skupinách podporuje. Anorektičky se setkávají a blogují ve skupinách s názvem ANA a PRO ANA ANNA, bulimičky ve skupinách MIA. Mají svá podporující hesla a modlitby. Zde si vyměňují jídelníčky a návody, jak zvládnout hlad. A vzájemně se oceňují.
Jak se tedy dostat ke zdravému i štíhlému tělu (oněch 20 – 25% tuku), když fyzické práce ubylo, a sportovat stíháme sotva jednou týdně nebo vůbec? Zapisování stravy a osobní time management se zdá být jediným řešením v této náročné době. Mít věci pod kontrolou. Dnešní tak moderní mindfulness – všímavost může být vodítkem při práci na sebeovládání. A osvěta i respekt k biologickým procesům našeho těla nám pomůže pochopit, co od nás štíhlost a zdraví očekává.
Jako každé jaro i to letošní je internet plný nabídek na detoxikaci organismu. Možná vám chodí i e-mailem nebo přes soukromé zprávy na Facebooku.
Než si podobné produkty zakoupíte, zamyslete se nad tím, jaká pozitiva vám to může přinést. Povětšinou je slibována očista od toxinů či zhubnutí. Je tomu ale skutečně tak? Dostaví se očekávaný efekt?