Petr Fridrich: Smích jako sport aneb proč bychom se měli často smát

Možná vás nikdy nenapadlo smát se jen tak bez důvodu – brát smích třeba jako aerobní cvičení…

Ale rozhodně to stojí za to vyzkoušet.

Při smíchu dochází k celé řadě fyziologických změn. Například ke zvýšení srdečního tepu, stimuluje se lymfatický systém, prokrvuje se kůže a svaly. Dochází také k vydechování zbytkového použitého vzduchu z našeho dýchacího systému, „masáži“ srdce a dalších vnitřních orgánů. Důležité rovněž je, že se snížuje vylučování stresových hormonů (kortizol, adrenalin), a naopak zvyšuje produkce tzv. „hormonů štěstí“, jakými jsou endorfiny, dopamin a serotonin. Zvyšuje se také tvorba imonoglubulinu A a C, které jsou bílkovinami důležitými pro náš imunitní systém.

Ačkoliv je smích pro naše tělo komplexní záležitost, jsou oblasti, které se při smíchu zapojují více. Projevy smíchu jsou také ovlivněny tím, jestli při smíchu stojíme, sedíme nebo ležíme. První, čeho si při smíchu všimneme, jsou naše oči a obličej. Obličejové svaly mají specifikum v tom, že řada z nich není uchycena na kostech a ani nepohybují klouby. Upínají se často pod pokožkou a pohybují především kůží na našem obličeji. Právě to umožňuje jemné změny výrazu tváře a jsou proto zrcadlem našich emocí a vnitřních stavů. Během smíchu dochází k zapojení celé řady svalů v obličeji nejvíce však svalů kolem úst, lícních svalů a svalů kolem očí. Současně ale dochází k uvolnění jiných svalů. Při smíchu se také projasní naše oči a někdy smích vede k slzení.

Dalším důležitým jevem je také intenzivní rytmické vydechování spojené se zvukem (pokud tedy nejde o tichý smích), což souvisí s funkcí naší bránice, břišních a některých dalších svalů – především v oblasti hrudníku, oblasti krku, ramen a také dolní části zad. Probíhá hlavně stimulace pohybu bránice a břišních svalů, jež pomáhá aktivovat parasympatický systém. Ten je tzv. zklidňující větví autonomního nervového systému, který je v podstatě opakem sympatického systému, jenž je naopak odpovědný za naše stresové vzrušení. Dá se tedy říci, že tréninkem bránice v podstatě trénujeme odolnost vůči stresu.

Co se týče zvuků, nejčastěji jsou používány samohlásky a (ha), e (he), i (hi), samohlásky o (ho), u (hu) se ve smíchu objevují méně často. Lidé však používají mnohem širší paletu zvuků a s tím spojený způsob dýchání, včetně např. animálních zvuků jako je chrochtání, mručení, kvičení, pištění, hýkání a mnoha dalších projevů. Někteří lidé se smějí také tiše, takřka bez zvuku.

V neposlední řadě je smích spojen také s pohybem. K nejčastějším pohybům patří záklon hlavy a pohybování hlavou, respektive krční páteří, a trupem. Někteří lidé také vyhazují ruce vzhůru, plácají se do stehen či do něčeho v okolí, často si také zakrývají oči a ústa nebo se drží za čelo… Děti dokonce někdy vyskakují do vzduchu.

Samotným tématem je úplná ztráta kontroly, kdy se člověk, pokud stojí nebo sedí, postupně „sesouvá k zemi“ většinou do kleku nebo na všechny „čtyři“. A nakonec na zemi leží zcela paralyzovaný smíchem, většinou sbalený do klubíčka, protože to je pohodlnější pro pohyb bránice. Při tomto druhu smíchu dochází také k narušení systému koordinace rovnováhy a především díky „hormonům štěstí“ je většina svalových funkcí „podřízena“ smíchu, protože svaly se zcela uvolní. Člověk je zcela v „zajetí“ smíchu.

Důležitá je však i fáze po smíchu, protože právě po něm obvykle dochází k celkovému zklidnění a uvolnění.

Dá se smíchem opravdu zhubnout?

Výzkum publikovaný v mezinárodním časopise o obezitě zjistil, že 15 minut smíchu denně spálí 10 až 40 kalorií v závislosti na tělesné hmotnosti a intenzitě smíchu. To stačí k tomu, abyste za rok zhubli smíchem přibližně 3-4 kg. V tom ale není hlavní přínos smíchu. Ten je především v tom, že v souvislosti s obezitou je důležité trénovat i naši schopnost uvolňovat nahromaděný stres a udržovat emocionální stabilitu. A právě k tomu nám pomáhá intenzivní pohyb bránice při smíchu.

Co je jóga smíchu a jaké jsou její přínosy, si povíme příště. 

Petr Fridrich https://www.smichologie.cz

Józe smíchu se věnuje od roku 2009. V rámci svých aktivit se zabývá tématy jako jsou: štěstí, radost, humor, komika, smích, tvořivost, hra, klaunství, překvapení, úžas, zábava, improvizace, nesmysl, konverzace, náhoda apod. Je prvním učitelem jógy smíchu v ČR, výcvik absolvoval u zakladatele jógy smíchu Dr. Madana Katarii. Letos mu o smíchu vyjde kniha (Albatros).