Katarína Bradáč: Jak si udržet potřebný režim ve dnech, které nejsou zalité sluncem

S odstupem času je to podruhé, co mě paní redaktorka Kalorických Tabulek požádala o spolupráci na článku s tématikou Covid – 19.

A to z důvodu podnětů od uživatelů aplikace Kalorické Tabulky, kteří se ptají na doporučení v náročných situacích.

Za zcela nejužitečnější v mém oboru považuji osobní rozhovor s člověkem, protože je možné se doptávat na jeho životní kontext, jeho postoje, myšlení, emoce, zkušenosti, zdroje nebo přání. Psaní článku ovšem tento luxus kontaktu napřímo neposkytuje, ale i tak by měl být užitečný. Dobrým vodítkem jsou pro mne slova paní redaktorky, která přiblížila své přání užitečnosti pro čtenáře těmito slovy: „Jde mi o to, abychom poradili lidem, kteří na tom (a nejen nyní) nejsou třeba úplně nejlépe – mají starosti v práci, děti doma, musejí věnovat čas (alespoň po telefonu) svým rodičům a najednou sebe odkládají na vedlejší kolej. Nenajdou si čas na procházku, natož v klidu se přes den najíst.“

Vnímám v tom vlídné lidské připojení, laskavé pochopení a silný zájem pomoct. A možná teď vyřknu se vším respektem k náročnosti životních situací provokativní slova. No doufám, že v konečném důsledku budou užitečná. Nastíněná situace mi nepřijde nikterak krizová a tudíž je možná relativně jednoduše řešitelná. Vysvětlím, jak to myslím.

Přizpůsobit se změnám, které přicházejí

Zcela chápu, jak nesnadné je uzavření škol a změna rytmu života rodiny, která z toho plyne. Taky nárůst rolí, do kterých je rodič znenadání vhozený jako do studené vody (učitel, kuchař, animátor, krotitel divoké fauny…). Proč tedy říkám, že výše popsaná situace není krizová, když přináší nám, lidem, tolik zátěže?

• Koukněme se kolem: zajímavé je, že život se nás neptá, zda a jak jsme připraveni, prostě si drze plyne dál, planeta se točí kolem své šikmé osy, dny se střídají, vlaštovky odletěly, veverky dělají zásoby, kožichy zvířat se zahušťují.

Jednou z nejdůležitějších kompetencí živých organizmů je schopnost přizpůsobit se. Tím nemyslím slepě akceptovat cokoliv – ani být pasivní. Právě naopak. Pohotově se přeladit ze staré situace na novou, rozhlídnout se, vyhodnotit situaci a zvolit efektivní strategii.

Důvodem, proč se trápíme a sužujeme nad změnou, je často ten, že změny nemáme rádi, že se rozhořčujeme nad tím, jaká situace je v porovnání s tím, jakou bychom ji chtěli mít my. A nohama ještě pořád tvrdohlavě stojíme ve starém konceptu a starých strategiích, ale naše oči si nemohou nevšimnout, že se situace změnila.

Mnoho lidí říká, že přímo nesnáší změny. Přirozeně – vyhodí nás z komfortu, stojí nás nárazově energii, ničí zaběhané rutiny, ohrožuje bezpečí. Změna je ale konstanta. Děje se neustále, můžeme se na to paradoxně spolehnout. Zakomponovat tento fakt do své životní filozofie je velmi efektivní, zkracuje to čas, za který jsme schopni se přeladit a konstruktivně zareagovat.

• Tím snižujeme zátěž, kterou významnější změna přináší, již na počátku.

Když tedy mluvíme o strategii v období výrazné změny, jak poznáme efektivní strategii? Obecně je to taková, která vede k udržitelnosti života. Všechno v přírodě chce přežít. Kdybychom měli být konkrétnější, užitečná je otázka: „Co chci dosáhnout na konci? K čemu mě má strategie dovést?“ Ať je odpověď jakákoliv, například: „Chci, aby mé děti byly zdravé, mí rodiče v bezpečí, aby se necítili osamoceni v izolaci, abychom měli čas si alespoň každých pár dní zavolat, abychom měli v pořádku domácnost, školní úkoly, měli i čas na společný program, vycházku, zdravé jídlo“ a podobně –  dostávám se k té „jednoduchosti“. Protože co je společným jmenovatelem toho všeho? No schválně, co? Jsem to já. Já sám.

Odpovědnost za svůj život

Jsou to moje potřeby, můj životní kontext, moje představa o kvalitě života. A ta jednoduchost spočívá v bazální odpovědnosti za svůj vlastní život a jeho výsledky. Včetně péče o druhé. K tomu potřebuji zcela jednoduchou věc – sebe a to zdravého a vitálního sebe, ať jsou mé životní plány jakékoliv. A jak dosáhnu trvale udržitelný stav vitality a zdraví u sebe? Tím, že se dám na poslední místo? Komu to pomůže?

• Mám dojem, že si často pleteme pojmy – třeba uhnanost s úspěšností, vyčerpanost s pracovitostí, uřícenost s oddaností, nedostatek času s obdivuhodností, nejezení a nespaní s obětavostí.

Ani se mně nechce psát klišé o tom, jak jsme v první řadě odpovědni za sebe a své zdraví a energii, protože pouze a jenom tak můžeme pomoci druhým. Zanedbání sebe je nejenom nezodpovědné vůči svému zdraví, kondici či vitalitě, je to současně nezodpovědné plýtvání zdroji v neprospěch ostatních blízkých a svým způsobem nevděčnost za dar života. Nebo je to jinak?

Dělat ze sebe hrdinu, který vydrží, unese, zvládne věci bez přiměřeného odpočinku, relaxace, regenerace, to lze v krizové situaci krátkodobě. Dělají to hasiči, vojáci, záchranáři, úrazoví chirurgové, rodiče, jejichž děti jsou v ohrožení života… Děje se to v přírodě, když je nárazově potřeba zabojovat o život svůj, svých mláďat, kořist nebo území. Avšak v životě, který se děje denně, není na tento postoj prostor. Zítra je stejný den, kdy je potřeba být při síle, zvládat úkoly, výzvy nebo obyčejnou rutinu. Proč sebe odložit na vedlejší kolej? Kam tato strategie z dlouhodobého hlediska vede? Je vitální a udržitelná? Je přírodní a moudrá? Myslím, že každý z nás odpověď zná.

Znovu zpátky k zmíněné jednoduchosti. Jsme organizmy, které podléhají přírodním zákonům. Cirkadiálním a dalším rytmům. Naše těla potřebují režim. To neobelstíme. Ale máme zcela svobodnou možnost zvolit priority. Abychom je naplňovali, je nezbytné střídání výkonu a regenerace, práce a odpočinku, výdeje a příjmu.

• Je to soulad: my volíme co, příroda říká jak. Jednoduché.

To jsme ještě nepřekonali, naštěstí. To jsme ještě, s dovolením, „nepřečůrali“. A pokoušet se o to tím, že sebe odložíme na vedlejší kolej, je to samé, jak „čůrat proti větru“. V lidové slovesnosti máme na to tato přirovnání, drsná, naturální, životem ověřená.

Při řešení lidských problémů je důležité se umět přepnout z analýzy problému do definování cílového stavu. Jinými slovy co chci, místo toho, co nechci. Takže si spíš klást otázky, „jak poznám, že to mám vyřešené, co bude první známka úspěchu“ než „proč problém vznikl“. Taky je chytré oddělit neměnná fakta od věcí, které měnit můžeme. Obvykle na to stačí selský rozum, odlišit to, na co vliv mám od toho, na co vliv nemám. Tím se nám to hodně zjednoduší.

Pokud se domníváme, že odsunem sebe na vedlejší kolej zvládneme víc, tak nás laskavá Matka příroda brzy vyvede z omylu. Unavíme se, onemocníme, nebudeme mít dost sil ani na základní věci, pokud se pokorně nevrátíme k přírodním zákonům rytmu.

• Žádná vlaštovka si nemůže dovolit se nenajíst, neuletěla by trasu do teplých krajin. Nemůže si dovolit ani se tady zdržet krapet víc a ještě dokončit tohle a támhleto. Musí odletět právě včas!

Je to vše zcela jednoduché. Základní rytmus, který je tisíci lety ověřenou strategii, dlouhodobě udržitelným konceptem, princip, který vede k životu, je přítomen všude kolem.

Utvářet sebe, abychom mohli utvářet okolí:

• Pečovat o sebe, abychom mohli pečovat o okolí.
• Být odpovědní za sebe, abychom mohli být odpovědni i vůči druhým.

A je úplně jedno, zda je to v období Covidu -19 nebo někdy jindy. Principy života se neptají, zda je pondělí nebo pátek. Proč jít hlavou proti zdi, když je v nabídce tak jednoduchá strategie, přírodní moudrost?

Pokud máme jasnou vizi a představu o tom, podle čeho poznáme, že žijeme dobrý život, tak se snadněji utřepou i priority, které se vejdou do času, jejž máme všichni v průběhu dne vyměřený stejně. A vyjasní se i kroky, které je užitečné podniknout, abychom vizi dosáhli. Ať je to cokoliv, to je každého soukromé a výsostné právo, jakou má vizi, jak chce naložit se životem, pokud neohrožuje svobodu a život druhého. Ovšem pokaždé, když při neúspěchu ukazujeme prstem na někoho jiného nebo na okolnosti venku, pořád třemi prsty ukazujeme na sebe sama. Je fajn to brzy pochopit a pak je to ohromná výhoda, protože sebe sama máme ve své moci a tím pádem máme na svůj život ohromný vliv.

Není důležitější a nedůležitější čas, kdy máme být odpovědně spojeni sami se sebou a být na první koleji. Pořád je to důležité, je to životní konstanta. Je to odpovědný přístup. K daru života, který je navíc darem dočasným.

• Jak to tedy bude s tou vedlejší kolejí? Zaměníme opravdové priority za požírače energie a životního času a iluzi hrdinství ve výkonnosti bez regenerace?

Přesně proto mi nastíněná situace nepřijde nikterak krizová a myslím, že je relativně jednoduše řešitelná. Stačí převzít odpovědnost za život, za ten svůj, především. Život se nezastaví. Jde dál. Ať si toho všimneme, nebo ne. Ať se chytře přizpůsobíme, nebo ne. Co byla dobrá strategie včera, nemusí být dnes. Být bdělý a vyhodnotit včas, zda jsem v té správné koleji, která vede k mým životním cílům, to je dostupná příležitost pro každého z nás.

12 kroků, jak se o sebe postarat v období neustálých změn:

1. Problém: uvědomění si diskomfortu, obav, strachu  – jasné pojmenování, co mi vadí a co mi schází, jaké potřeby nemám naplněny
2. Preferovaná budoucnost: přesun z krajiny problému do krajiny preferované budoucnosti – detailní popis toho, co ideálně konkrétně chci místo problémové situace a všech přínosů mého cíle
3. Klid: uvědomění si toho, co mi mimo řešitelskou situaci v životě funguje, co nechci změnit, s čím jsem spokojený; rozšíření pohledu na všechny kontexty života, nejen na ten, který potřebuji změnit
4. Stávající pozice: uvědomění si své aktuální pozice na cestě za cílem – kde na 10 stupňovém schodišti stojím nyní
5. Zdroje: uvědomění si svých zdrojů – co mi pomohlo se na ten schůdek dostat, jaké mám schopnosti, dovednosti, pomáhající lidi (pokud jsem na nejnižším schůdku, uvědomění si, co mi pomáhá to ustát)
6. Minulé úspěchy: uvědomění si, co (nebo kdo) mi v podobné situaci pomohlo se posunout, z čeho můžu čerpat
7. Pokrok: promyšlení posunu – podle čeho poznám, že jsem pokročil o schůdek výš, jak to tam vypadá, co je jinak ve srovnání s předešlým schůdkem
8. Sebeposílení: proč můžu věřit, se budu úspěšný a dosáhnu cíle (proč mí blízcí věří, že to dokážu)
9. Akce: co nejmenšího můžu pro to udělat já nebo koho požádat o spolupráci a určení, kdy to udělám, provedení akce
10. Hravost: předstírání (alespoň chvilku v průběhu dne), že už jsem cíle dosáhl a sledování, co je jinak, i když maličko
11. Malé krůčky: když se o kousínek posunu na schůdkách, opakování bodů 4-9; bdělost ohledně funkčnosti strategií, pokud některá nefunguje, opustit ji a vymyslet funkčnější
12. Radost: sledování, kdy mám hotovo, ať zbytečně nepracuji na něčem, co již funguje, a vyjádření vděčnosti a radosti z úspěchu, pokud mi někdo pomáhal, poděkování

Užitečné otázky, které si můžeme v náročných situacích klást:

• Podle čeho poznám, že jsem situaci vyřešil ke své spokojenosti? Nebo že si vedu dobře? Podle čeho ještě?
• Jak si představuji svou preferovanou budoucnost (detailně)?
• Podle čeho poznám, že žiju dobrý život?
• Co má být na konci konkrétně, podle čeho poznám, že jsem uspěl?
• Podle čeho poznám, že si v téhle situaci již teď vedu dobře?
• Kdo bude nejméně překvapený, že jsem to výborně zvládnul?
• Co nejmenší chci dosáhnout?
• Jakou změnu oproti stávající situaci potřebu vytvořit? Co mi ta změna přinese? Co přinese druhým?
• Co dalšího potřebuji dosáhnout?
• Předpokládejme, že přítel by měl podobnou výzvu, co bych mu poradil?
• Co mi dodává jistotu, že to zvládnu?
• Co o mně vědí druzí, aby by si byli jisti, že to zdárně dotáhnu?
• Kdyby má cesta za cílem bylo 10 schodů, na kterém jsem nyní? Co mi pomohlo se tam dostat? A co ještě?
• Podle čeho nejmenšího poznám, že se mi daří a že jsem o schod výš? Co je na tom schodu výš jinak? Jakou nejmenší věc pro to můžu udělat teď nebo za krátkou dobu?
• Když mám málo času, co je pro mě nejstěžejnější priorita a co může počkat?
• Co je skutečně důležité a přímo se to dotýká zdraví, života, udržitelnosti vitality?
• Co skutečně nevyhnutně potřebuji?
• Jaký režim potřebuji v spánku, jídle, hydrataci, ve střídání výkonu a regenerace?
• Kolik času potřebuji pro sebe samotného? A co s tím časem potřebuji udělat?
• Co chci svým vlastním konáním naučit své děti? Jaký vzor jim chci poskytovat ve svém vlastním životě?
• Na co mám přímý vliv a na co ne?
• Mám aktualizované strategie dle aktuální situace?
• Komu zodpovídám za své vlastní zdraví, kondici a život?
• Co je z dlouhodobého hlediska pro mne zásadní a prioritní?
• Na co (koho) všechno se mohu spolehnout, kde všude jsou moje zdroje (vnitřní a vnější)?
• Co se mi v minulosti osvědčilo, co je ve mně zdrojového a mohu to použít i teď?
• Jak by se v této situaci rozhodoval člověk, kterého si vážím, nebo je můj vzor?
• Podle čeho poznám, že už je to hotové a vyřešené?
• Čemu mě tato situace učí? Čím mě posílí? Co díky ní získám?

A nezapomínejme u toho pečovat o své důležité vztahy.

foto: cz.depositphotos.com

21.10.2020 Mgr. Bradáč Katarína Články, Jak si udržet zdraví