Monika Zajíčková: Hubené vs. tlusté myšlení. A jak to máte VY?
Také ve své hlavě slyšíte ten poťouchlý hlas?
To nikdy nedokážeš, ani to nezkoušej! Kdyby ses narodil do jiné doby, na jiné místo, do jiné rodiny, tak možná…
A hlas dále pokračuje: My jsme na tom všichni stejně. My to máme v genech. Ani nevím, jak se mi to stalo, a najednou jsem byla tlustá. Já tloustnu už jen, když se na ledničku podívám. Nebudu se zesměšňovat ve fitku mezi těmi modelkami… Ale nelezou vám na nervy ti druzí, kteří mají štěstí, pořád něco zkoušejí a dokonce třeba vyhrávají závody? Vždyť v tomhle věku by měli mít už rozum. Kde berou tolik energie a jak skvěle vypadají?! A hlavně, bože, co všechno dokážou sníst, a vůbec nepřibírají!
Pokaždé, když potkám někoho obézního v úplně propoceném obrovském tričku, jak se pomalu a namáhavě snaží běžet, má můj hluboký obdiv. Říkám si: Už se zdravě naštval a jemu úplně jedno, jak ho teď ostatní vidí upoceného.
Má svůj cíl a jde si pro něj!
O pár týdnů později ho potkávám stejně zmáčeného, ale tričko na něm plandá. Už nepřepadá spíše ze strany na stranu, ale jeho pohyby jsou pružnější. Je vidět, že se zpevnil, ruce už udrží u žeber. Krok se prodloužil a krásně pruží v kolenou i v kyčlích a rychlost se také zvýšila. Ve tváři už není utrpení, ale prospěšná a pozitivní rutina, možná i spokojenost někoho, kdo si tiše plní sen, nikoho s tím neotravuje a prostě jen běží.
Běh a chůze jsou k dispozici všude a v každém ročním období.
Pamatuji se na jednu ženu, vyhublou až na kost ve sportovním úboru, v rukavicích a čepičce i v létě. Běhala tak pomalu, že bych ji předešla i rychlou chůzí. Když jsem ji tehdy předběhla, soudila jsem ji, že tu anorexii nechala zajít daleko a tohle už opravdu zdravé není. Ale když jsem jí míjela cestou zpět, všimla jsem si, že nemá obočí, řasy a celkově je velmi bílá až průsvitná. Byla po chemoterapii. Zastyděla jsem se a najednou jsem to chápala. Zemřít se dá na nehybnost, ale pohyb a pokus o znovunalezení rovnováhy a zdraví může být různý. Ta žena tam stále běhá a dnes už o něco rychleji. Svůj boj vyhrála a běh asi nebyl cíl, ale prostředek se z toho všeho nezbláznit a nevzdat se tak snadno svých zvyků. Kolik z nás by v takovou chvíli běželo?
A o tom to je! Nevzdat se! Mít plán!
Hubené a tlusté myšlení je něco, čemu se odborně říká reaktivní a proaktivní přemýšlení.
V čem je rozdíl?
Reaktivní lidé čekají na příležitost, která nepřichází. Tvrdí, že nemají štěstí. Nikde nevidí možnosti. Chtějí, aby se jim TO stalo samo. Reaktivní jsou věčné oběti.
Proaktivní lidé naopak příležitosti vytvářejí. V každém okamžiku přemýšlejí o možnostech. Jsou šťastní, že mohou tvořit svůj osud. Jsou ochotni vytvářet podmínky pro příležitosti. Jsou iniciátory změny.
Reaktivní člověk řekne, že je to ostuda běhat takhle tlustej a zpocenej po ulicích, a proaktivní člověk řekne, že je to borec a že mu fandí.
Obecně vzato, je to na nás, jestli žehráme na osud a vyšší moc, nebo jdeme osudu vstříc a plníme si sny. Žádná magie v tom není. Obojí je naše práce. Cesta ke změně tkví v tom, že převezmu odpovědnost za výsledek a přesunu se z reaktivního postoje k proaktivnímu, třeba jako ten chlápek v propoceném tričku, co si cestou z fitka nezapomene zapsat do Kalorických Tabulek, kolik toho dneska dal a kolik mu toho ještě zbývá sníst, aby měl všechny kolečka v cajku.
V časech, kdy se více lidí než obvykle zamýšlí nad svým životních stylem a snaží se zbavit nadbytečných kilogramů, přichází na trh kniha Kalorické Tabulky, jež spojuje výhody aplikace s listováním v papírové kuchařce.
Budeme rádi, když se stane vaším věrným pomocníkem v té vaší cestě za vysněným cílem.
Spousta z nás zajisté občas přemýšlí, kde ušetřit čas na věci, které nám dělají radost. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že největší žrout vzácných chvil odpočinku je pro mě každodenní příprava jídla.
A proto se také já snažím tento čas minimalizovat tím, že si uvařím a jídla připravím na více dní dopředu.
V představě většiny lidí je výživová poradkyně ztělesněním dokonale vyváženého zdravého života. Představujeme si ji, jak si připravuje podklady pro cvičení, zatímco si mixuje zelené smoothie.
Ale jaký je skutečný život výživové poradkyně, která je také matkou a zároveň podnikatelkou?
Můj soukromý i profesní život nejvíc ovlivnila obezita, kterou jsem trpěla od předškolního věku. I přesto, že jsem ideální váhy postupně dosáhla, trvalé následky kilogramů navíc si nesu stále s sebou a většiny z nich se už nikdy nezbavím.
Mohla bych se celoživotně utápět ve svých zdravotních neduzích, být naštvaná na rodiče, že to nechali zajít tak daleko, ale rozhodla jsem se jinak: Co se stalo, nezměním, budoucnost ale ovlivnit můžu, a to nejen u sebe a svých dětí…