Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

Necpi se a cvič! Řešení, nebo škodlivá nálepka?

Můžeme si za kila navíc sami? Každému byla dána do vínku dispozice k tomu být se svojí váhou v normě nebo být hubený nebo mít kila navíc.

Jak se to pak vyvíjí dále, je souhra mnoha faktorů.

Když vezmeme v úvahu genetické faktory, tak je to dispozice k rozložení tuku, kterou moc ovlivnit nemůžeme.  A tak se někdo stydí za své velké pozadí, jiný za pivní sud, zvláště když je to takto nevhodně komentováno okolím. Dědíme ale i třeba chuťové preference, lásku nebo nelásku k pohybu. Nové poznatky ukazují, že díky odlišnému střevnímu mikrobiomu vstřebáváme více či méně energie z konzumovaných potravin.

Necpi se a cvič! Řešení, nebo škodlivá nálepka?

Důležitá je též výživa matky v těhotenství. Vrozená je i větší psychická stabilita či labilita – a právě kila navíc jsou z velké části způsobena psychickými faktory (např. chronickým stresem, problémy v partnerských či jiných vztazích, únavou apod.). Můžeme za to, že někdo tyto nesnáze řeší okusováním nehtů, což nevzbuzuje tolik pozornosti jako kila navíc, když řešíme psychické problémy jídlem?

Dalším mocným faktorem je vliv okolí, a to jak bezprostředního – vliv rodiny, dále školy, tak vliv společnosti. Mluvíme o toxickém obezitogenním prostředí, které vysloveně podporuje vznik nadváhy a obezity. Tyto externí faktory působí na každého člověka různě.

Obezita má jasnou příčinu pouze ve třech procentech, kde vznikne jako součást některých vzácných geneticky podmíněných syndromů,  které bývají obvykle diagnostikovány již v dětství. Ve zbývajících 97 % se na  kilech navíc podílí souhra mnoha faktorů, proto  mluvíme o  tzv. multifaktoriálním onemocnění.

Necpi se a cvič

Pokud se točíme mnoho let v kole změny, kdy hubneme a nabíráme, vyzkoušeli jsme desítky diet a nevěříme již v úspěch, rada od lékaře, rodiny, přátel či nepřátel, ať tolik nejíme a více se hýbeme, spíše vzbudí pocit odporu než podporu. Zvláště pokud tato zraňující tvrzení zažíváme od útlého dětství. Stačí slova tatínka, když dítě otvírá ledničku: „Už se zase cpeš, chceš vypadat jako máma? Nebudeš se nikomu líbit.“ Ve škole jsou děti s kily navíc stigmatizovány při hodinách tělocviku – “tlusťocha do týmu nechceme”, v pubertě se kluci otáčejí za štíhlými dívkami apod. A tak už od dětství vzniká u lidí s kily navíc negativní přesvědčení, že jen štíhlý člověk může být úspěšný a obezita je spojována s negativními vlastnostmi jako lenost či pohodlnost.

Necpi se a cvič! Řešení, nebo škodlivá nálepka?

Jak se cítíme u lékaře?

Odborníci se dnes učí na problematiku obezity pohlížet nejen jako na osobní vinu a nedůslednost daného člověka. Obezita není způsobena pouze volbou životního stylu. Lékaři by měli být ale více vzděláváni ve správné komunikaci s pacienty. I světové studie prokázaly, že někteří lékaři věnují pacientům s obezitou méně času, protože si myslí, že si za kila navíc mohou lidé vlastní nedisciplinovaností. Méně si jich váží (zato je váží bez dotazu, zda s tím souhlasí) a mají menší potřebu jim pomoci.

Řeší jen důsledky jejich obezity, tedy přidružená onemocnění, ale ne podstatu nemoci – redukci váhy. Posílají je méně na specializovaná vyšetření, protože přikládají větší váhu obezitě jako příčině problémů než jiným možným faktorům. Dále často pacienty neúměrně straší zdravotními dopady obezity, což většinou nevede ke zvýšení motivace s obezitou něco dělat. Léčba pacientů s obezitou pro ně představuje větší ztrátu času než léčba štíhlejších pacientů.

Pokud se lidé s kily navíc cítí diskriminováni, může to přispívat ke snížení jejich sebevědomí, vzniku úzkosti, zvýšení pocitů viny či zhoršení vztahu k vlastnímu tělu. Často z toho pramení i horší vztah k pohybu, a pak je tedy obtížnější takové lidi k pohybu přimět. V extrémních případech může nepříjemná a zahanbující zkušenost u lékaře vést k tomu, že se lidé s obezitou začnou lékařské péči vyhýbat.

Co by nám pomohlo

Lékaři by rozhodně měli s pacientem obezitu řešit, ale ne stigmatizujícím způsobem. V prvé řadě by měli od pacienta získat souhlas, třeba tímto způsobem: „Je v pořádku, pokud si nyní promluvíme o vaší váze?

Zeptat se pacienta dříve, než se začnou zaobírat hmotností a případně strašit nemocemi. Měli by zjistit motivační připravenost ke změně třeba dotazem: „Jak moc vás trápí váha, jste připraven s tím něco dělat nebo teď není ta vhodná doba?

Pokud pacient souhlasí, tak by se měli společně domluvit na prvních konkrétních krocích, které povedou ke změně životního stylu, a kdy si pacient věří, že těchto dílčích cílech bude úspěšný – ať už ve vztahu k výživě, pohybu či psychice.

Je tedy třeba, aby lékař měl k lidem s obezitou respekt a vedl s nimi empatický rozhovor, motivoval je ke změně, vyzdvihoval jejich silné stránky. A je také žádoucí vytvořit pro ně příjemné prostředí od větších židlí bez opěradel v čekárně přes širší manžetu k tlakoměru až po větší postele a různé měřicí přístroje v nemocnicích.

Jak na nás působí média?

Novináři jsou hodnoceni podle čtenosti a musí se tedy snažit, aby čtenáře upoutali. Je nám jasné, že zde funguje poptávka/nabídka a že pokud čtenáři klikají na bizarní nadpisy a preferují senzace před ověřenými informacemi, že mají těžkou pozici. I my ve STOBu se snažíme lidi zaujmout, ale držíme si 100%, že naše edukace vychází z vědecky ověřených informací (stejně jako my v Kalorických Tabulkách – poznámka redakce).

Co by nám pomohlo?

Kdyby informace v médiích vycházely z vědecky podložených poznatků a mile nás povzbuzovaly namísto držení nesmyslných diet k pomalým dílčím změnám, které napomohou redukci váhy, a my je zvládneme, zažijeme úspěch.

U článků by měly být fotky příjemně vyhlížejících lidí s kily navíc v normálních životních situacích a ne tak, jak je zvykem – dehonestující fotky nepřitažlivých lidí s obezitou v nečinnosti (jak se dívají na televizi) obklopeni přehršlí jídla plná tuků a cukrů.

Málokdo ví, že existuje databáze fotek, která je k dispozici zdarma k použití. Iniciátorem je ECPO (Evropská koalice pro pacienty s obezitou), kde se účastnilo focení mnoho zemí, mezi nimi i Česká republika zastoupená STOBem. Zde vznikla i iniciativa People first, jež je proti nálepkování a snaží se šířit, aby se neužíval pojem obézní člověk, ale člověk s obezitou.

A co blízcí lidé?

Direktivní rady typu “dělej se sebou něco, vypadáš hrozně, ty už zase jíš, ty se vůbec nesnažíš se svou tloušťkou něco dělat!“ člověka v redukci váhy jistě nepodpoří.

Spíše pomohou ve zvýšení motivace věty typu: „Hanko, mám starost o tvoje zdraví, protože se v poslední době v jídle hrozně odbýváš. Mám tě moc ráda a moc ti přeju, aby se ti povedla změna a žilo se ti lépe“ nebo „Máme tě moc rádi, a dělá nám starost, jak se zadýcháváš a máš vysoký tlak, můžeme se pobavit o tom, zda bychom ti mohli nějak pomoci?

Měli bychom spíše mluvit s daným člověkem o negativních důsledcích jeho chování, a ne o tom, jak vypadá. Vyjádřit zájem a starost empatickým způsobem. Neklást důraz na číslo na váze, na tvar postavy, ale pomoci s chováním, myšlenkami a emocemi, které ke kilům navíc vedou.

Co by nám pomohlo – jak si říci o podporu okolí

Pokud vás komentáře druhých mrzí a děláte, že se nic neděje, napětí ve vás vzrůstá a často si právě ulevíte jídlem. Uklidnění je jen chvilkové a problém s kily navíc narůstá. Zkuste používat tzv. nenásilnou komunikaci a asertivní chování.

Postupujte takto:

  • Popište situaci bez hodnocení (když nehodnotím, tak mi to druhý nevrací zpátky): „Když mně opakovaně říkáš, že bych měla zhubnout, tak to jistě myslíš dobře, ale nepomáhá mi to.
  • Vyjádřete pocity, které ve vás slova druhého vyvolávají (pokud vás má druhý rád, nechce ve vás vzbuzovat tyto nepříjemné pocity): „Vzbuzuje to ve mně lítost a vztek, že mi to nejde.“
  • Poproste konkrétně, co by vám v tuto chvíli pomohlo: „Moc by mně pomohlo, kdybys šel se mnou vždy vpodvečer, až se vrátíme z práce, se na půl hodiny projít. Bylo by to pro tebe možné? Moc bych si toho vážil/a.“

Co říci závěrem?

Na kilech navíc se podílí genetické nastavení, různá citlivost k dalším vlivům, které usnadňují vznik obezity, a dále síla, jak jsme těmto vlivům vystavováni. V tomto bodě by měla společnost hodně zapracovat a usnadňovat lidem žít zdravěji.

Pokud se tak asi v nejbližší době nestane, samotní lidé by měli pracovat na tom, aby nebyli být oběti svých genů, výchovy rodičů, napodmiňovaných zlozvyků, vlivů prostředí a nepodléhali stigmatizaci.

Nikdy není pozdě začít měnit svůj životní styl a být aktivním tvůrcem svého života a v případě potřeby dojít v doprovodu opravdového odborníka k cíli. Ten by měl s hubnoucím pracovat empaticky, být mu opravdovou oporou a neřešit jen jídelníček, ale pracovat i s psychikou. To vše můžete čekat například mezi odborníky STOBu (www.stob.cz).

Cílem by neměla být jen zhubnutá kila či tvar postavy, ale naplnění životních hodnot. A hlavní hodnotou ve vztahu k tělu by mohlo být plně funkční tělo, které vám dopřeje zažívat všední radosti života jako třeba procházku v lese nebo zdolání hory či hradu o víkendu s rodinou. Nebudete odkládat život na dobu, až zhubnete. Tělo plné energie vám umožní žít život naplno hned teď a budete si ho vážit bez ohledu na to, jestli splňuje ideál, který vytváří současná společnost.

foto: STOB a www.eurobesity.org

Tip redakce

Mluvme o obezitě! Změňme úhel vnímání, rozšiřme si obzory a hledejme nová řešení. To je výzva Světového dne obezity (WOD – World Obesity Day), který se již tradičně koná 4. března.

Světový den obezity si klade za cíl napravit někdy zjednodušené představy o obezitě a uvědomit si její komplexnost. Pokud se obezita uzná jako nemoc, vyžaduje to i léčbu. Obezita není jen pouhá volba životního stylu – je to komplexnější problém. Nepřijetí obezity jako nemoci přispívá ke stigmatizaci, studu, stresu a v konečném důsledku ke zhoršení zdravotního stavu pacientů. Společnost by měla pomoci tím, že bude zmírňovat vlivy obezitogenního prostředí, které nabádá lidi ke konzumaci velkého množství potravin nevhodného složení.

Ve STOBu ku příležitosti Světového dne obezity připravili online cvičení, analýzy složení těla a diskuse. Problematika bude rozebrána očima lékaře, psychologa, sociologa, novináře a také člověka s obezitou (Ridina Ahmedová), diskuse bude přenášena i online. Veškeré informace a přihlášky najdete zde Světový den obezity 2023 | STOB www.stob.cz. Všechny nabídky jsou zdarma.

Z archivu aneb přečtěte si také:

PhDr. Málková Iva
www.stob.cz

PhDr. Iva Málková se již více než 30 let věnuje problematice obezity. V r.1990  založila  sdružení STOB (STop OBezitě), kde úspěšně aplikuje metodu kognitivně-behaviorální psychoterapie. Je autorkou a spoluautorkou řady knih. Ta nejnovější se jmenuje „Já zhubnu – s rozumem, zdravě a natrvalo“, její obsah vychází z kognitivně-behaviorální psychoterapie (KBT), která učí lidi pracovat s myšlením, emocemi a chováním a využívá se na zvládání.

20.2.2023 Články, Jak si udržet zdraví

Související články

Anna Nováková: Diastáza břišních svalů

Anna Nováková: Diastáza břišních svalů

Dvě ze tří rodiček trápí vystouplé břicho, necitlivost – „odpojení“ středu těla nebo nevzhledný „převis“, a to i dlouhou dobu po porodu. A nejen je. Ženy podstupující hormonální léčbu, ženy s nadváhou či ženy procházející menopauzou se též potýkají s mnohými tělesnými výzvami.

Pokud se ve svém těle necítíte dobře, stydíte se nosit upnutá trička (natož plavky) a nevíte, kdy, jak a jestli vůbec se vám podaří břicho oploštit do uspokojivé podoby, tento článek je tu pro vás.

Celý článek 20.2.2024

Výživový poradce Pavel Furch: Jak se nenechat nachytat na úspěšné cestě ke zdravé a štíhlé postavě

Výživový poradce Pavel Furch: Jak se nenechat nachytat na úspěšné cestě ke zdravé a štíhlé postavě

Jako dlouhodobý člen skupiny Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami roky sleduji nejčastější dotazy uživatelů aplikace Kalorické Tabulky.

A protože se prakticky shodují s tím, na co se ptají moji klienti, připravil jsem stručný edukační přehled, jenž vám pomůže vyznat se v složité spleti pravd, polopravd a mýtů v oblasti výživy.

Celý článek 14.2.2024