Právě jste snědli svoji porci jídla, cítíte se tak akorát najedený/á a máte z jídla dobrý pocit.
A pak to přijde: Vaše dítě řekne, že už nemůže/že už nechce/že už to jíst nebude. Ve vás ihned vyvstane vlna otázek: Mám to dojíst? Mám to vyhodit? Mám to nechat na později/zítra? Mám mu říct, ať to kouká dojíst, protože „co by za to děti v Africe daly“?
Krátký závěr hned na začátek: Nedojídejte zbylé jídlo po svých dětech, pokud opravdu nestojíte o to jej sníst. A zároveň vás prosím, nenuťte děti do toho, aby to dojídaly. Pokud jsou děti odmala vedeny ke svobodnému rozhodnutí v tom, kdy mají dost, tak ani v pozdějším věku nemají důvod se přejídat nebo se naopak nenajíst do té míry, dokud samy neuznají, že už jim to stačí.
Tím, že budete děti nutit dojídat vše, co jim připravíte, tak jim zasahujete do možnosti jejich volby a učení se rozeznávání, kdy něco chtějí, a kdy už ne. Každý člověk je jiný, originální, že myslet si, že víte, kolik a co má vaše dítě sníst, je pošetilé. Ano, můžete se rozhodnout, co mu budete podávat, a co ne, ale doporučila bych nenutit dítě jíst přes jeho osobitou aktuální potřebu a míru.
Vidím to s mým synem Robinkem – někdy si dá maso s chutí, někdy ho nechce. Někdy jí hodně a jindy, když na něj „něco leze“, tak jí velmi málo nebo vůbec. Někdy má velký výdej a potřebuje pořád papat, jindy sní méně než obvykle. Má rád meloun. Někdy ho sní s chutí, jindy řekne, že ho nechce. Nevím, proč zrovna v tu chvíli jej nechce, ale moc to nezkoumám a respektuji to. Já taky někdy nemám chuť na určité specifické jídlo. I děti to tak mají, ale my, rodiče, máme pocit, že víme nejlépe, co je pro naše děti nejlepší. A zbytečně je nutíme.
To by bylo něco málo k tomu, proč nenutit děti dojídat. A teď k druhému aspektu – proč nedojídat po dětech (pokud vyloženě nemáte chuť nebo potřebu to dojíst). Možná si říkáte: „Co je na tom špatného? Je to přece jen malá porce jídla.“ Ale skutečnost je taková, že tato zdánlivě nevinná zvyklost může mít negativní dopady na vás jako rodiče i na vaše děti.
Jaké dopady může mít na vás to, že jako rodiče/prarodiče dojídáte zbytky po dětech?
Konzumace zbytků jídla po dětech může vést k vašemu potlačení toho, co chcete. Vaše děti si vybraly určité jídlo, které odpovídá jejich chuti/potřebám. Když toto jídlo sníte vy, ale zároveň na to nemáte chuť/nechcete to jíst, říkáte svému tělu, že vaše potřeby nejsou důležité.
Děti se učí z vašeho chování a následují váš příklad. Když dojíte zbytky jejich jídla, předáváte jim nesprávný signál. Mohou si vytvořit dojem, že je to normální a přirozené. Takový návyk může vést k tomu, že budou jíst méně, než potřebují, protože se spoléhají na to, že vy dojíte jejich jídlo. Nebo se naučí to, že až sami za x let budou rodiči, budou dojídat jídlo po svých dětech, protože se to tak v dětství naučily. Jenže u někoho to může vést k nechtěnému navyšování tělesné hmotnosti.
Když dojídáte jídlo po dětech, může se stát, že jíte více, než byste měli. Nebo než potřebujete. To může přispět k přibírání na váze a problémům s nadváhou/obezitou. Představte si, že to děláte několikrát denně, několik let za sebou, než vám děti odrostou. Tady kousek pečiva, tady zbytek hlavního jídla, tu nedojedený jogurt, přesnídávka, kaše, maso atd. Kalorie se k sobě skládají. A když nejsou energeticky zužitkovány, přibíráte. To je prostě zákon o příjmu a výdeji energie.
Naprosto chápu, že je vám líto jídlo vyhodit. Jednak máme v hlavě to, že se srovnáváme s oblastmi, kde je jídla nedostatek. Ale na rovinu – tím, že jídlo dojíte, i když nechcete, tak těm lidem tam to stejně nepomůže.
Pokud nelze schovat na později, máte právo na to bez pocitů viny s ohledem na sebe samé a svoje potřeby jídlo vyhodit. Nebo ho můžete schovat pro zvířata, která se zbytky jídel živí, máte-li tu možnost. Ano, některá jídla můžete uchovat na později a nic se jim v krátkém horizontu nestane (nezkazí se). Pokud ho ale nevyužijete do několika hodin, vyhoďte ho. Odložte pocity viny. Kvalita takového jídla se rapidně snižuje (osychá, mění senzorické vlastnosti, množí se v něm patogeny, plesniví, vadne, ztrácí svěžest, čerstvost, vitamíny apod.). Stejně tak nevyčítejte vašim dětem, že to nedojedly. Vyvoláváte v nich pocit viny za něco, kdy jen samy uznaly svoji potřebu, že už nechtějí/nemůžou. Za to si obviňování nezaslouží, stejně jako vy si ušetřete výčitky svědomí za to, že jste to vyhodili.
Věnujte pozornost tomu, že je důležité vytvořit doma prostředí, ve kterém je jídlo vnímáno jako radost a zdroj energie a živin, nikoli jako zbytek, který se musí dojíst. Na druhou stranu se nehodí ani druhý extrém – aby děti pochytily, že vyhodit jídlo je jediným způsobem. Dětem je potřeba vysvětlit souvislosti, aby věděly, proč že se to jídlo nyní zrovna vyhodilo a jindy se uchovává na později.
Pamatujte, že vaše děti se učí od vás a vaše rozhodnutí a návyky mají dlouhodobý dopad na jejich zdraví a utváření vzorců chování. Děti si ukládají do hlavy modely chování, které pochytí a podle kterých pak obvykle „jedou“ celý život, pokud je vědomým způsobem v dospělosti samy nezmění. Dokonce se naučí mít i pocit viny, studu nebo výčitky svědomí, což možná znáte jako neprospěšné pocity. I ty jsme ale někde pochytili a naučili se je. My nyní máme možnost to u dalších generací postupně měnit a nedopustit.
foto: cz.depositphotos.com
To, jakým způsobem a jak dlouho spíme, má bezesporu vliv nejen na naši produktivitu během dne, ale z dlouhodobé perspektivy i na naše zdraví či nálady.
Jak je to ale s délkou spánku s ohledem na vývoj tělesné hmotnosti, přibírání či hubnutí?
Celý článek 12.5.2023 0
9.10.2023 Články, Jak zhubnout
Když se v naší skupině někdy v únoru objevila úchvatná proměna mladé a sympatické Štěpánky (50 kg za rok!), bylo nám hned jasné, že její příběh může být obrovskou motivací pro ostatní.
Díky trenérce Markétě Nevěčné, s kterou dlouhodobě spolupracujeme a která vedla tuto maminku roztomilých dvojčátek na její cestě, se nyní můžete začíst do následujících řádků. Ať jsou vám k užitku.
Celý článek 28.4.2024
Výzvy spojené s výživou/hubnutím a cvičením mohou být buď motivačním nástrojem, který nás posouvá vpřed, nebo pastí, do které bychom se neměli pouštět bez rozmyslu.
Je důležité rozlišovat, kdy jsou výzvy prospěšné a kdy bychom se jim měli vyhnout.
Celý článek 25.4.2024
Moje stretnutie s Kalorickými Tabuľkami na Slovensku začalo pár dní po mojich 50. narodeninách (február 2021).
Najprv som si uvedomila ako vyzerám na fotkách. A potom kolegyne v práci začali riešiť krabičkovú diétu. Prepočítala som si cenu a povedala si, že im dokážem, že to ide aj lacnejšie.
Celý článek 23.4.2024
